Hemed - mistr penalt

Tomer Hemed (© diariodemallorca.com)

Mallorca již konečně našla spolehlivého exekutora pokutových kopů. Přesně takového, který se trefí ať už je situace v zápase sebekomplikovanější a nervy fanoušků napnuty na největší možnou míru. A Tomer Hemed je jedním z nich. V sobotu proti Valencii znovu prokázal, že z penaltového puntíku se nemýlí. Vzal na sebe odpovědnost v okamžiku, kdy by se mnohým jeho spoluhráčů rozklepala kolena. Tak jako by se jednalo o scénář amerického trháku. V devadesáté první minutě soudce Paradas Romero pískl do píšťalky a ukázal směrem k magickému bodu. Buď, anebo. Už není prostor na opravu...

Před rojillos se najednou otevírala příležitost zachránit alespoň bod proti soupeři z vyšší společnosti. To by byl pro Joaquína Caparróse při jeho premiéře na domácí lavičce, alespoň podle průběhu zápasu, skvělý počinek. A byť Tomer Hemed spatřil světlo světa v temperamentním Izraeli, v kritickém okamžiku zachoval chladnou hlavu, jako ten nejstudenější seveřan. Proměnil naprosto mistrovsky, s úžasným klidem uklidil bílou kouli do levého koutu, který Guaita nechal volný, poté co svým skokem vsadil prozměnu na svoji levou stranu. Učiněná fotokopie těch, kterými pokořil brankáře Osasuny Andrése Fernándeze, díky nimž Real vydoloval další velecenný bodík na krkolomné cestě za záchranou.

Jeho styl je nezaměnitelný. Lehký běh směrem k míči, sotva tři kroky a hebký úder vnitřní stranou kopačky na opačnou stranu, než tu, kterou si vybere jeho protivník v bráně. A gól. Takhle to šlo ve všech třech penaltových případech, kterých se v letošním ročníku prozatím zúčastnil. Dobrá zpráva pro jeho spoluhráče, neboť v nedávné minulosti zažila se zahráváním této herní situace Mallorca nejedno zklamání. A není to tak dlouho, co se na stadiónu Son Moix vedly vášnivé debaty o tom, kdo by měl dostat na střelbu pokutového kopu důvěru. Dokonce už i Gregoriu Manzanovi věčné otázky na tohle téma lezly krkem a zvídavé reportéry odbýval nicneříkající frází : „Bude je kopat ten, který se bude cítit nejlépe“. Aduriz a Martí svého času selhali, ale není potřeba se ohlížet až tak daleko do minulosti, kdy se mluvilo o promarněných penaltách. Michael Laudrup si v minulé sezóně také užil docela dost, neboť Mallaroca v lize a poháru zahodila hnedle čtyři poskytnuté příležitosti. Castro se smiloval nad Kamenim z Espanyolu ve 26.kole, Webó byl solidární se soupeřem o tři kola později, kdy nechtěl rozesmutnit mladíčka De Geu v brance colchoneros a v pohárové soutěži si vylámal zuby Cavenaghi, jenž proti Sportingu skóroval až z dorážky a proti Almeríi Víctor napálil balón přímo do gólmana Estebana.

Nicméně se zdá, že smůla při střelbě z jedenáctimetrové vzdálenosti už je pryč. Tři góly dávají Hemedovi, jenž by se rád v Primera División usadil natrvalo, dostatečnou sebedůvěru. Teď už mu jen zbývá vyřídit jeden jediný úkol, ovšem ne ledajaký. Dát branku ze hry. Od letního soustředění v holandském Oosterbeeku na jeho adresu přicházely samé chvalozpěvy. Dobře si sbíhá k postranní čáře, zapojuje se do kombinace se svými spoluhráči, otravuje život protivníkovým stoperům. Ale nedává góly. To je jeho práce. Na Mallorcu přišel jako totálně neznámý fotbalista. Byť v domácí lize nastřílel za Maccabi Haifa dvanáct gólů a další tři přidal v domácím poháru, což mu vyneslo právo pyšnit se Davidouvou hvězdou na reprezentačním dresu své země společně s nynějším spoluhráčem Dudu Aouatem. Proti Valencii to zkoušel všemi možnými způsoby. Hlavou, levou nohou, pravou nohou – prostě to nešlo. Až přišla jeho chvíle. „Důležité je pomoci týmu“, řekl po zápase. A prozatím tak činí alespoň tímto způsobem.