Iban Zubiaurre a Ctrl+Z

Iban Zubiaurre (© deia.com)

Všichni to dobře známe. Člověk sedí s přáteli, pivo teče, řeč plyne, jazyk se postupně rozvazuje. Občas z někoho vypadne úplná pitomost, které se všichni začnou smát a jindy zase někdo vypustí slovo či větu, nad níž člověk ještě nějaký ten čas uvažuje. Zrovna nedávno někdo prohlásil, jak by byl jeho život o dost lepší, kdyby mohl zmáčknout klávesy Ctrl+Z...

Jak rád by asi tenhle povel použil Iban Zubiaurre. Jeho figura už je totiž sedm let zmítaná po křivolakých cestičkách plných smůly a nepřízní osudu, po nichž by asi žádný profesionální fotbalista nikdy putovat nechtěl. Všechno začalo 1.července 2005. To byl Iban oficiálně představen jakožto nový hráč Athleticu Bilbao. Jenže v tom byl malý háček. Jeho smluvní situace s bývalým klubem nebyla zdaleka vyřešena. Bylo mu 22 let a poté, co debutoval v dresu Realu Sociedad, odmítl nabídku na prodloužení kontraktu. Jeho agent ho skálopevně utvrzoval v tom, že je volným hráčem, nicméně klub z Donostie chtěl uplatnit klauzuli na prodloužení smlouvy o další rok. To stačilo, aby vypukla známá „Kauza Zubiaurre“, rok a půl plný soudních sporů, během nějž se nemohl vysvléci do dresu ani pro prachobyčejný přátelák. Hvězda fotbalisty, jenž byl do té doby znám pod přezdívkou Cafú z Mendara, reprezentanta ve všech mládežnických kategoriích (jeho náhradníkem byl kupříkladu i Arbeloa), začala pomalu uhasínat. 

A jak Murphyho zákon praví, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře, soudci ho odsoudili k zaplacení pětimilionového flastru. Pořádná ďaha. I když Real původně požadoval celých třicet. „Ničeho nelituji, protože jsem všechno dělal v dobré víře, myslel jsem si, že jsem volný. Pochopitelně, kdybych věděl, že to dopadne tak, jak to dopadlo, neudělal bych to. Ale opakuji, myslel jsem, že jsem neudělal nic špatného“, ujišťuje. Nakonec se Athletic se Zubiaurrem o zaplacení odškodnění šábli napůl, zčásti i proto, že Iban podepsal dlouhodobý kontrakt, na plných osm let. Cesta k tomu, aby krajní obránce triumfoval na San Mamés, byla dokonale vymetená. Jenže období v trestu zanechalo na Ibanovi pořádné stopy. „Je nepopíratelné, že tohle všechno zastavilo můj vývoj“, prohlašuje. Zubiaurre se najednou z očekávaného stal nadbytečným. Jeho pokračování v týmu najednou nenabízelo žádné řešení. Za dva roky odehrál v uniformě Athletic Clubu mizerné dva zápasy. A později, po hostování v Elche, kdy se zdálo, že už konečně najel na tu správnou kolej, přišel další lepanec od života. Tentokrát ho nechaly na holičkách třísla, díky nimž vynechal celou sezónu. Další hostování, tentokrát v Albacete, rovněž ve druhé lize, mu nabízelo novou příležitost. Jenže zatímco jeho adoptivní klub plaval ke dnu jak zednická tříska ke konečnému sestupu, Iban prožíval ještě něco horšího. „Prodělal jsem ulcerózní kolititidu, díky níž jsem měl po celých zádech, krku a nohách takové vřídky...doktoři mě ujišťovali, že je to následkem stresu, který jsem měl z přemýšlení nad mojí budoucností“, vysvětluje. Jeho tělo se nejprve trápilo ve špitále a následně nateklo v důsledku ládování se kortikoidy. Sport měl striktně zakázaný. „Vypadalo to, jako by mi někdo dělal voodoo“, pronese ironicky. Trvalo to více než šest měsíců, než si mohl zavázat šňůrky na svých keckách a začít honit fyzičku. A když už konečně byl v optimální kondici, aby se mohl zapotit při tréninku v Lezamě, Bielsa mu jasně naznačil, že s ním nepočítá. Zubiaurre se nechtěl vzdát. „Byly to hodně krušné měsíce. Snášel jsem to líp jenom díky svým spoluhráčům, jenže mým jediným cílem bylo dostat se do formy, abych si mohl v létě najít mužstvo“, zavzpomíná na rok 2012. A povedlo se, byť jenom v Segunda B. „Nebyl to jednoduchý krok. Spousta lidí si pomyslí: 'podívejte, ten ale dopad', ale v mém věku a po tom, čím vším jsem si prošel, potřebuji hrát za každou cenu“, říká. 

Zubiaurremu zbývají v Athleticu ještě dva roky smlouvy. Téměř na sto procent ví, že za klub ze San Mamés už si nikdy nezahraje. Teď už si chce jen užívat zelený trávník v dresu Salamancy, zahalen v relativní anonymitě třetí nejvyšší soutěže, konečně mimo dosah záře reflektorů a zničujícího tlaku. Teď již nikdo nemůže spolehlivě říci, kudy by se odvíjela Ibanova kariéra, nebýt oné, dnes již hodně vzdálené, letní prezentace. Ale jak všichni víme, v životě ono Ctrl+Z prostě nefunguje.