Ibrahimova argentinská odysea

Ibrahima Balde (© diariodenavarra.es)

„Vystoupil jsem z letadla a nikdo tam na mne nečekal. Měl jsem jenom lísteček s telefonním číslem. A byla mi zima. Hrozná zima“. Tak nějak vzpomíná Ibrahima Balde, útočník Osasuny, na začátek své argentinské odysey. Dneska už se nad tím kluk ze Senegalu jenom usměje. Ale tehdy to pro něj nebylo nijak jednoduché období jeho dospívání. Téměř perfektní španělštinou, na které domordci velice dobře poznají, kde se jí naučil, popisuje rovněž svoje dětství, které prožil v jedné čtvrti hlavního města Dakaru. „Nebezpečí tam na vás číhalo na každém kroku, třeba drogy. Nesmělý a bázlivý kluk jako já, tam prostě žít nemohl“, vzpomíná nejstarší ze sedmi dětí. Prostředí bylo hodně složité. Ibrahima přesto díky svému otci, který pracoval jako sekretář v kanceláři, požíval jistých privilegií, kupříkladu soukromé školy. „Mí rodiče dřeli, abych měl dobré vzdělání, hodně jim dlužím. Jenže já jsem myslel jenom na fotbal. Sledoval jsem v televizi francouzskou ligu a snil o tom, že budu jednoho dne hrát v Evropě. A pomoci své rodině, aby si mohli koupit dům“.

Posedlost fotbalem byla příčinou toho, že Ibrahima, společně se svými kumpány, kašlali na pravidelnou školní docházku a raději chodili hrát fotbal na pláž. Každý si vybral jednoho slavného hráče. „Já jsem byl Ibrahimovič, napsal jsem si jeho jméno fixkou na záda. Jinak jsme to měli dobře zorganizované. Dopoledne jsme nabírali fyzičku, běhání v písku. Naběhali jsme toho opravdu hodně. A odpoledne byly zápasy“.

Po dvoutýdenní absenci ve škole však dostali rodiče avízo od ředitele, že něco není v pořádku. A Ibrahima schytal pořádný výprask. Ale hned nato přišla událost, která mu totálně změnila celý život. „V Dakaru se pořádá jakési mistrovství mezi jednotlivými čtvrtěmi, říká se mu Navetane. Tam mě viděl jeden Senegalec, který měl kšefty v Argentině. Mluvil s mým tátou a nabídl mu, že mě vezme na zkoušku do Buenos Aires. Máma měla nejdřív obavy, chyběl mi ještě rok ve škole. Ale nakonec ustoupili a podpořili mě“.

V pouhých sedmnácti letech Ibrahima nastoupil v Dakaru do letadla a s přestupy v Lisabonu, Madridu a Sao Paulu konečně přistál v Buenos Aires. „Ještěže jsem mluvil francouzsky a trochu anglicky. Pořád jsem se na letištích musel někoho ptát. Bylo to nekonečné. Nikdy jsem nevystrčil paty z domu. A když jsem přiletěl do Argentiny, viděl jsem jenom bělochy. Nebyl tam žádný černoch jako já“. A samozřejmě, situace nebyla taková, jak si ji Ibra vysnil. „Týden jsem byl zavřený v bytě. Měl jsem strach vyjít ven. Hodně jsem brečel. Později dorazil ještě jeden kluk ze Senegalu, který přijel obchodovat se šperky. Nakonec jsem sebral odvahu a vyrazil běhat, abych nevypadl z formy. Vstával jsem v pět ráno, nechtěl jsem nikoho potkávat“.

Na první zkoušku vyrazil do Argentina Juniors. „Jenže jsem nevěděl, jak se tam mám dostat. Přišel jsem pozdě a akorát jsem se dozvěděl, že seznam už mají kompletní“. Pokračoval tedy v individuálním tréninku a brzy se naskytla příležitost zkusit to v mládežnickém týmu Vélezu Sarsfield. „První den mě kluci přivítali rasistickým bučením, druhý den jsem našel svoje boty v koši, volali na mě 'černej blbečku'...Ne, nebylo to vůbec jednoduché. Ale přišel jsem z ještě otřesnějšího prostředí a nechtěl jsem se tím nechat ovlivnit“.

Nakonec si vybojoval místo v sestavě, naučil se první španělská slovíčka a začal sázet první branky. Najednou mu začali říkat Černý panter. Dokonce vypadal nadějně jeho přechod do prvního týmu, když „El Tanque“ Santiago Silva odešel do italské Fiorentiny. Jenže kvůli administrativním problémům tato šance vyšuměla do ztracena. Pak do Argentiny přijel španělský prostředník, jenž mu sehnal kontakt na Amorrortua, šéfa mládežnické základny Atlética Madrid. Ibrahima odjel na prázdniny do Senegalu a do Argentiny už se nikdy nevrátil. Ve Španělsku začal trénovat s rezervou colchoneros a odtud už je jeho další historie všeobecně známa. První mužstvo rojiblancos, Numancia a Osasuna. Ale přes všechny nepříjemnosti, nedá na argentinské dobrodružství dopustit. „Stal jsem se silnějším, vyrostl jsem tam v muže“.