Ibrahimovičovi budu navždycky vděčný

Guillermo Molins (© marca)

Krajní záložník Guillermo Molins (24) přišel do Betisu v zimním přestupním termínu na hostování z Anderlechtu Brusel. Odchovanec švédského Malmö, jenž se ale narodil v daleké Uruguayi, prozatím nepřesvědčil trenéra Pepe Mela, aby mu svěřil větší zápasový prostor.

Nejprve vám chybělo zápasové tempo, později vás na dva týdny vyřadila ze hry nemoc. Čas utíká a pro vás není jednoduché dostat příležitost...

No, většinou nebývám skoro vůbec nemocný, ale teď jsem přišel o dva zápasy kvůli chřipce, nebo co to bylo. Byl jsem na tom strašně, ani jsem se nemohl zvednout z postele, pak jsem se chtěl vrátit a chytil jsem to znovu. Od chvíle, co jsem opustil Švédsko věci nejdou tak, jak jsem si představoval. Deset dní poté, co jsem přišel do Anderlechtu jsem si přetrhal vazy v koleni a byl jsem devět měsíců mimo. Vrátil jsem se, odehráli jsme šest zápasů a získali jsme titul. Jenže přišel nový trenér a tomu jsem se nehodil do koncepce. Anderlecht je velký klub, má padesát hráčů, z toho 22 po hostováních. Nikdy mě nenapadlo, že budu jedním z nich, ale...

Doufáte, že tady dostanete čas ukázat svoji hru, nebo již začínáte cítit takový ten pocit úzkosti?

Doufám, že bude vidět Molins před zraněním. Když jsem přišel, dostal jsem prostor na hřišti a cítil jsem se lépe, ale pak přišla ta nemoc. Už jsem na tom lépe. Řekl jsem kouči, že to, co potřebuji, abych hrál jako předtím, je několik zápasů v řadě. Je to úplně něco jiného trénovat anebo hrát zápasy, kde se aktivují určité mechanismy. Jsou věci, které zapomenete, když přestanete hrát. Jestli mi dají čas, nebo ne, nezáleží na mne. Budu se snažit aby se o mne uvažovalo jako o hráči základní sestavy. Tým hraje dobře a je jasné, že se bude dělat co nejméně změn. Já si ty zápasy chci zasloužit, ne aby mi je někdo daroval. 

Napadlo vás někdy, že jste se možná spletl s příchodem do Betisu?

Bylo asi osm menších klubů, kde by mi zaručili místo v sestavě, ale pak se objevila možnost jít do španělské ligy a nechtěl jsem, abych si pak v padesáti říkal, proč jsem to tehdy nezkusil? Když jsem se zranil, tak mi řekli, že abych se vrátil do stejné formy jako dřív, zabere to osmnáct měsíců. Devět na vyléčení a dalších devět abych se dostal do nejlepší formy. A to právě teď uplynulo. Dřivě či později budu zase ten Guille a když k tomu dojde tady, tím líp. A když ne, bude to v jiném týmu.

V tréninku je na vás vidět to že jste z tempa.

To se právě nabírá v zápasech. Není stejné trénovat a hrát. Je to velký rozdíl. Když to někomu jde v zápasech, je to vidět i na tréninku.

Trenér vás hájil, že budete důležitý v posledních deseti zápasech. Jaký jste si vytyčil osobní cíl pro zbytek letošní sezóny?

Hrát alespoň několik zápasů v řadě v základu. Když se to podaří a neukáži že mohu hrát v základní sestavě, pak je to moje odpovědnost.

A týmový cíl?

Myslím si, že to může být rok Betisu. Postup do evropských pohárů. Boj o každou pozici v týmu je velmi tvrdý, je to vidět na trénincích a právě díky tomu mužstva získávají úspěchy a dokáží vyhrát vyrovnané zápasy.

Pojďme si povídat o vašem původu. V kolika letech jste se přestěhovali do Švédska? Cítíte se spíš Švédem, nebo Uruguaycem?

Byl mi jeden rok, ale i tak se spíš cítím Uruguaycem, nežli Švédem. Švédové jsou spíš takoví nesmělí, já mám víc povahu blízkou Latinské Americe. Kromě toho v Malmö jsme bydleli na místě, kde bylo mnoho cizinců. Abyste si udělali představu, tak nejběžnější jméno je tam Mohamed. Přijímají velmi dobře lidi zvenku a i když se tam setkáte s rasismem, není to nasměrováno úplně proti všem.

Ibrahimovič hrál ve stejném klubu jako vy. Co mi o něm řeknete?

Než se objevil on, tak ve švédské reprezentaci byli samí osmadvacetiletí blonďáci. On nám, ostatním mladým cizincům, otevřel dveře. A proto mu budeme navždycky vděční. Když jsem hrál v mládežnické akademii, byli tam sotva dva cizinci a teď jich jsou týmy a reprezentace plné.

Je takový, jak vypadá?

Kdybyste ho viděl v devatenácti, začal byste se smát. V jednom zápase ho vyloučili, zahodil dres, jako by říkal já jsem nejlepší a kdo to nechápe, neví nic. Je to jeho povaha, ví, že je hodně dobrý. Chtěl bych mít také takovou povahu, ale každý je takový, jaký je. 

Jelikož jste Uruguayec, předpokládám, že je ve vaší rodině velká fotbalová tradice?

Můj táta trénoval s týmem Primera División River Plate de Montevideo, ale nikdy si za něj nezahrál. On chtěl jenom hrát, tréninky ho nebavily a když se k tomu postavíte tímto způsobem, nikdy to nikam nedotáhnete. Brácha, stejně jako táta, hrál na stoperu. Teď je mu dvacet, ale před dvěma roky s tím praštil. 

Přišel jste i s opcí na přestup. Jenže čas je proti vám, abyste dokázal přesvědčit vedení klubu, které na vás vsadilo. Myslíte si, že by bylo možné další hostování, kdyby  to šlo?

Popravdě na tohle jsem nemyslel. Teď chci jen bojovat o místo a hrát. Ale i to je možnost.