Iñigo se nevzdal

Iñigo Pérez (© DEIA.com)

Kariéra záložníka Athleticu Bilbao Iñiga Péreze se za tři roky co uplynuly od jeho premiéry v prvním týmu, kterou si prošel 28.října 2009 ve Vallecas, pořádně změnila. Paradoxně na stejné místo se dnes vrací, aby v sestavě nahradil potrestaného Óscara de Marcose. Pro čtyřiadvacetiletého odchovance je to dozajista sladká odměna za tvrdou dřinu, díky níž dokázal změnit pohled kouče Marcela Bielsy. Ještě předtím na jeho služby nereflektoval argentincův předchůdce Joaquín Caparrós a zpočátku ani El Loco nebral Iñiga za rovnocenného člena svého kádru. Pérez ale zatnul zuby a z tribuny se najednou začal čím dál tím častěji dostávat do nominací k utkáním, ze vyškrtnutého elementu se zčista jasna stala plnohodnotná náhrada pro případ, že tradiční součástka Bielsova mechanismu vypoví službu. Přestože byl Iñigo Pérez znovu pozván do vysoce mediálně sledovaného světa, jeho každodenní život se prakticky nezměnil. „Pořád dělám stejné věci obklopen svými kamarády. Jedinou změnou je to, že teď bydlím se svojí přítelkyní“, vysvětluje.

Byť mladíci v jeho věku uvažují dost často trošku rozmařile, Iñigo má věci ve své hlavě docela srovnané. Moc dobře ví, že kariéra fotbalisty je krátká, takže mezi tréninky a zápasy věnuje čas studiu, aby byl připraven na okamžik, až pověsí kopačky na hřebík. „Během pobytu v rezidenci Athleticu jsem si udělal trenérský kurz. Až přestanu hrát, chtěl bych zůstat u fotbalu“, ujišťuje. Ale trenérský titul není jediný, který by Iñigo v nejbližší budoucnosti rád získal. Už před pár lety začal studovat psychologii. „Myslím si, že by trenéři měli umět analyzovat a vést skupinu lidí“. Doufá, že se studii už brzy skončí, neboť jak sám poznamenal, je hodně náročné spojit studia na univerzitě s působením v Primera División. „Je to náročné, když se tolik cestuje, ve středu, v neděli, chodit do školy a k tomu se ještě učit“.

Nicméně titul celostátního trenéra mu již nikdo nevezme. Především po skvělé práci, kterou vykonal, aby tento titul získal. Pod názvem Fotbalová biomechanika Iñigo analyzoval podrobnou formou různé střely. „Práce spočívala v nafilmování hráče, tady jsem to byl já, za účelem odhalení chyb při střelách nohou a hlavou. Natáčelo se superpomalými kamerami a potom se daly obrázky současně, aby byly vidět rozdíly mezi oběma nohama a označily se chyby“, vysvětluje Pérez. Vědecká rozprava jednoduchá na vysvětlení, ovšem ne tak na provedení, neboť sám Iňigo přiznal, že se zapotil, víc než počítal, aby vytoužené osvědčení získal. „V některých momentech jsem si říkal, do čeho jsi se to pustil, ale nakonec jsem byl hodně spokojený“, popisuje s nesmělým úsměvem na rtech. A podrobná studie jeho nedostatků pomohla k vylepšení exekucí trestných a rohových kopů, ke keterým se Iñigo přichomýtl. Tudíž není náhoda, že dva góly Mikela San Josého, proti Albacete a Levante, padly po rohových kopech, precizně zahraných právě rodákem z Iruñey. Však v tomto ohledu patří mezi nejlepší v Athleticu.

28.října 2009 pod vedením Joaquína Caparróse naskočil na trávník stadionu Raya Vallecano mladičký Iñigo Pérez. Natěšený jako nikdy, byl asi jediný hráč rojiblancos, jenž si z tohoto nepovedeného zápasu šetsnáctifinále Copa del Rey vzal něco pozitivního. Po tomto souboji Joaquín Caparrós přestal s Pérezem počítat a později se z lavičky vytratil až na tribunu. I přesto je ale dnešnímu kouči Mallorcy vděčný. „Teď se ukazuje, že rozhodnutí bylo správné, protože mužstvo potom hrálo dobře a je mi jasné, že není jednoduché činit v kádru tato rozhodnutí“, vysvětluje středopolař upřímné pochopení. Takže v tušení, že na San Mamés na hřišti moc nepobude, sbalil kufry a vydal se na hostování do Segunda División, konkrétně do Huescy, kde s ním byli nadmíru spokojeni. Ovšem Iñigo měl v hlavě jediný cíl: návrat zpět do Bilbaa. „Odejít z Lezamy pro mě byl krok k tomu, abych mohl růst. Ale nepřál jsem si nic víc, než zůstat v Athleticu, protože být tady, to je luxus“, vysvětluje. Do biskajského hlavního města se vrátil, jenže návrat si představoval asi trochu jinak. Hned jak se Bielsa posadil na uvolněnou lavičku, bez okolků umístil Péreze na listinu hráčů s nimiž se v Athleticu nepočítá. „Nebudu vám zastírat, že to promě byla nepříjemná rána. Ale jsem z těch, kteří se domnívají, že z porážky se člověk naučí spoustu věcí. Když chcete vidět jenom to dobré, jste slepý“, přiznává Iñigo. Mladý záložník tudíž neklesal na mysli a zarputile na trénincích dřel jako mezek, až na něj vrtošivý osud znovu ukázal a přhrál mu další příležitost. „Naskytla se mi příležitost v přáteláku proti Alavésu a já byl pochopitelně nadšený, protože jak jsem byl odloučený, nedostával jsem šanci v zápasech“, vzpomíná na tehdejší situaci.

Od onoho okamžiku jeho kariéra nepřestává stoupat vzhůru. Ve svém prvním ligovém utkání sezóny, proti Espanyolu, nastoupil rovnou v základu. Později se pravidelně objevoval v zápasových nominacích a stal se z něj náhradník se zárukou. Odměna za úsilí pro fotbalistu, jenž to nikdy nevzdal a oslnil Bielsu odvahou, smělostí, vytrvalostí a neústupností. Ale opravdový dárel přišel až v podobě prodloužení smlouvy o další tři roky. „Když se ohlédnu zpátky, kdo by to byl řekl, že prodloužím až do roku 2015. Jsem si ale vědom toho, že přes moji práci jsem měl hodně štěstí“. Byť je mu teď osud nakloněn, Iñigo nezapomíná na svoje krušné začátky, díky čemuž neztratil na pokoře, a zajímá se pouze o přítomnost. „Budoucnost se ovládat nedá“, moudře dodal.