Jak se rozhodneš, Bojane?

Bojan Krkič (© google.com)

Barceloně se v Primera Division daří, o tom nemůže bý sporu. Překonává jeden rekord za druhým až nad tím zůstává pomalu rozum stát.

Přesto je v jejím kádru hráč, který pravděpodobně nezažívá nejšťastnější období, které by korespondovalo s aktuální situací v klubu, byť to svým neustálým úsměvem zdatně zakrývá. Bojan Krkič. V den zápasu se většinou probouzí s určitou dávkou naděje, jenže večer co večer uléhá s dušičkou mnohem víc zkroušenou, než když se ráno probouzel. Postupně, pomaloučku polehoučku začíná na hrudi cítit malou bolest, která se s každým promarněným zápasem, zahozenou šancí, pokaženou kličkou zvětšuje. Ovšem to, co se aktuálně může zdát, jako bezvýznamná bolístka může v budoucnu přerůst v něco mnohem horšího a závažnějšího.
Je to velký kontrast, když v posledním zápase Barcelony na domácí půdě proti Atléticu (3:0) opouštěl trávník Pedro, diváci provolávali slávu, zatímco když místo něj naskočil na plac Nou Campu Bojan Krkič, někteří zatleskali, někdo si zapískal, ale většina fanoušků, která hulákala a oslavovala Pedra Rodrígueze, při nástupu Bojana mlčela. Když vás lidé vypískají, je to špatné, neboť to znamená, že s vámi fanoušci nejsou spokojeni, ovšem alespoň to znamená, že lidé od vás očekávají mnohem víc. Jenže když je ticho, vyjadřuje to pocity ještě víc negativnější, jakousi lhostejnost či absenci jakéhokoliv očekávání.
Bojanovi je teprve 20 let (jedenadvacet mu bude v srpnu) a má celou kariéru před sebou. Zažil skvělý start v prvním týmu již ve svých sedmnácti letech, tehdy pod trenérem Rijkaardem, ovšem od doby, co je na lavičce Guardiola, stráví víc času sezením po jeho boku, než na zeleném pažitu. V prvním roce pod vedením Pepa Guardiola dostával více příležitostí překvapivě Thiery Henry, v tom druhém ho na pravé straně útoku přeskočil právě rodák z Kanárských ostrovů, Pedro (byť v posledních dvou měsících hrál poměrně dost, díky rozkmotření Guardioly s Ibrahimovičem). A letos se velmi rychle adaptoval na herní styl Katalánců nově příchozí David Villa, takže další překážka v cestě do základní sestavy. Znovu musíme zdůraznit, ve svých dvaceti letech má všechno před sebou, nicméně dva roky a kousek kdy hrál málo, či spíše hodně málo by přistřihlo křídla komukoliv.
Budoucnost má ve svých rukách a rovněž v těch Guardiolových. Ten si dal za osobní cíl Bojanovi pomoci k definitivnímu kroku do základní sestavy, ovšem je jasné, že trenérovi jde hlavně o zájmy týmu.

Mluvit o trpělivosti je snadné, ale opravdu ji mít, je hodně složité. Bojan si může vzít jako předlohu některé pozitivní případy z minulosti, jako třeba Andrése Iniestu. Když mu bylo 22 let byl náhradníkem ve slavném finále Ligy mistrů v Paříži v květnu 2006 a na šampionátu v Německu o pár týdnů později hrál pouze ve třetím zápase ve skupině, kdy už Španělé měli postup do další fáze zaručený. Ba co víc, v následující sezóně, kdy už mu bylo třiadvacet, měl post v základní sestavě ještě hodně daleko v týmu, kde pomalu vyhasínaly hvězdy jako Deco či Ronaldinho. Málokdo si tehdy dokázal představit, jaký potenciál v sobě Don Andrés skrývá a co dokáže o čtyři roky později. Oba případy mají ale svou vlastní historii. Ve dvaceti letech Iniesta poskočil do prvního týmu, kdežto ve stejném věku již Bojanovi již není moc po chuti trávit víkendová utkání Primera Division rozcvičováním se u lajny na Nou Campu.

Na konci sezony si bude muset Bojan položit klíčovou otázku. Rozhodnout se, jestli se bude dál pokoušet získat místo mezi hvězdami Barcelony, nebo půjde jiným směrem. Možná půjde někam na hostování, což podle mnohých měl zkusit už letos, dokonce snad už vloni, vychýlí se sice trošku ze směru, ale pokaždé s možností vrátit se na Nou Camp. Nebo přestoupit do jiného klubu, což by podle současné barcelonské konstelace byl vždycky krok zpátky. Tak jak se rozhodneš, Bojane? Je lepší vrabec v hrsti, nebo holub na střeše?