Javi mlčí a poslouchá

Javi Martínez (© google.es)

Když byl Javi Martínez ještě dítě, častokrát snil o tom, jak bude střílet branky, zvedat ruce nad hlavu po úspěšné trefě do sítě a škodolibě pozorovat brankáře, jak loví kulatý nesmysl ze svého čeřenu. Jako každý kluk, nebo alespoň devadesát procent z těch, jimž učaroval balón a nezlákala je zvláštní vůně brankářských rukavic ve snaze napodobit letecké schopnosti Ikera Casillase. Jenže roky letí a sen Javiho Martíneze se začíná pomalu rozplývat. S letním příchodem trenéra Marcela Bielsy totiž Javi, jenž v rezervním týmu Osasuny a v prvních sezónách v Athleticu nastupoval na ofenzivním záložníku, udělal rezignovaně a mírně zkroušeně krok zpět na pozici středního obránce. El Loco mu dal zapomenout na gólové choutky, neboť jeho prvotním úkolem je teď souboj s elitními hroty soupeřova týmu. A to všechno jen proto, že jeho práce s míčem je jednoduše vynikající.

Marcelo Bielsa se vylodil na stadinu San Mamés poté, co bylo jeho jméno spojováno se Sevillou a Realem Sociedad. Bývalý reprezentační kouč Chile se chtěl vrátit ke klasické denodenní práci v klubu. A vůdčí schopnosti ukazoval hned od prvního dne svého nového angažmá, kdy se rovněž museli v Lezamě ukázat čerství mistři Evropy do 21 let Muniain a Javi Martínez, aby následně pokračovali ve svých zasloužených prázdninách. Bielsa okamžitě vzal do ruky pomyslné síto a nad fotbalisty, kteří nevěděli co dělat s míčem u nohy, udělal kříž. Těm, co zůstali, krátce a stručně vysvětlil: „Žádné nakopávání míčů. Jsme tady proto, abychom hráli fotbal a tenhle sport začíná od naší branky, s našimi obránci“. Po několikadenní práci ale zpozoroval, že aktuální obrana postrádá techniku a nemohl najít ideálního parťáka, jenž by sekundoval ve stoperské dvojici Fernandu Amorebietovi, schopen vyvézt míč tak, aby se vyhl zakázanému nákopu na Llorenteho. „Nechci dlouhé přesunutí hry“, něco, co rovněž stálo velkou dřinu absorbovat i druhého mistra světa v kádru Athleticu. 

Za tohoto stavu věcí nezbývalo Marcelu Bielsovi nic jiného, než zatáhnout hráče s ofenzivními sklony a mozek mužstva doprostřed obrany. Javi Martínez toto rozhodnutí přijal disciplinovaně a poslušně. Snad v naději, že jde o něco dočasného, jako když Gurpegui suploval na pravém beku za Iraolu. V tom druhém případě šlo skutečně o něco provizorního. U Javiho ne.

Na pozici obránce si to Javi moc neužívá, trápí se. Jenže Bielsa se domnívá, že v herním systému je jako stoper nepostradatelný. Zde není prostor k diskuzi, byť by třiadvacetiletý rodák z Estelly rád získal zpět místo ve středové linii a udával rytmus předváděné hry a nemusel vyčkávat na protivníkovy nájezdy, aby se zapojil do akce. Neužívá si to, ale mlčí a poslouchá. Má před sebou výzvu posunout Athletic do Ligy mistrů a vybojovat v dresu Španělska zlatou medaili na EURU a Olympijských hrách.