Jednají se mnou jako s předmětem na vydělávání peněz

Adil Rami(© offside.com)

Francouzský stoper Adil Rami má za sebou druhou sezónu ve Valencii a chystá se na další, byť kolem něj svištělo zlaté laso z ruského klubu Anži Machačkala. V klubu z Mestally je spokojený, ovšem chce, aby Valencia měla mnohem vyšší sportovní ambice.

Zaznamenal jste nějaký pokrok od svého příchodu do La Ligy?
Vyvážím lépe míč ze zadních pozic, protože tady mužstva napadají mnohem víc nahoře. Také jsem pokročil po taktické stránce. Teď ze svého území vyrážím s mnohem větší lehkostí a plynulostí, napadám víc vepředu a hlídám si prostor za svými zády. To ostatní už jsem měl, ale teď, ve svých 27 letech se cítím zralejší, vyspělejší, víc si věřím.

Jak se cítíte ve Valencii po dvou odehraných sezónách?
Velmi dobře. Měl jsem určitý zdravotní výpadek, neboť jsem hrál minulý rok hodně zápasů a to je občas problém vstřebat i mentálně. Dalo mi práci znovu naskočit, protože zranění kolene mě donutilo vysadit na dva měsíce. Navíc to byla první sezóna Pellegrina ve velkém klubu a to mi uškodilo. S příchodem Valverdeho už jsem se cítil lépe, zhubl jsem a cítil jsem se svěžejší a rychlejší.

Nese na Pellegrinově neúspěchu vinu malá zkušenost?
Samozřejmě. Trenér nemůže vést takový klub, jakým Valencia je, ve své první sezóně. Valencia je klub, kde je vysoký stupeň náročnosti a velký tlak, takže si zaslouží trenéra se zkušenostmi.

Prohlásil jste, že peníze pro vás nejsou prioritou, ale teď se před vámi nabízí dvě možnosti: prodloužit, nebo odejít formou přestupu...
Taky tady je možnost zůstat bez prodloužení smlouvy. Kontrakt mám ještě na dva roky a vše záleží na vedení klubu. Když zítra přijde zajímavá nabídka pro všechny strany, proč ne. Ale ve Valencii se cítím dobře a mým hlavním záměrem je tady zůstat.

Proč tedy pochybujete?
Nechci koukat, jak každý rok odcházejí ti nejlepší hráči a zůstat tady jako „papá“. Být obráncem ve Valencii způsobuje jisté opotřebování. Když dostanete gól, ukazují na vás prstem a tenhle tlak už mne začíná zmáhat. Valencia se potřebuje posílit pro moje dobro, ale také pro dobro klubu.

Vaše pokračování závisí pouze na sportovním hledisku?
Samozřejmě. Jenom chci, abychom se rok co rok neoslabovali. Musíme se podívat na příklad Atlética Madrid, vytvořit tým plný respektu, který svými zbraněmi může směle ukázat tvář Realu nebo Barçe.

A klubová politika kráčí tímto směrem?
Co jsem viděl tak ano. Jasně jsem řekl, že bych chtěl ambiciózní tým. Uvidíme, co se bude dít pod novým vedením. Bývalé vedení mi slibovalo, že budeme mít lepší kádr, takže očekávám události.

Který hráč vám nejvíce schází?
Jordi Alba. Přispíval hodně jak v obraně, tak v útoku. Kromě toho, Jordi s Jeremy Mathieuem představovali pro soupeře hrozivou dvojici.

Dovedete si představit, že byste ve Valencii hrál až do konce své kariéry?
Proč ne? Ale požaduji soutěživost a ambice. Jestli zůstanu, pak jedině abych tu psal historii, jako třeba Ayala. Jestli tohle nebudou respektovat, odejdu. Myslím, že jsem za ty dva roky něco předvedl, aby se mnou jednali jako s předmětem na vydělávání peněz. Ayala byl kolem sebe obklopen dobrými hráči a oceněn. To prostě nejde, aby sportovní ředitel vpadl do posilovny a řekl mi, že obdržel nabídku z ruského Anži a ptal se mne jestli by se mi líbilo tam hrát?

Dá se bojovat proti Barceloně a Realu?
Všechno má svůj konec. Valencia byla nedostižná mezi rokem 2000 a 2004, Lyon vládl francouzské lize skoro celé desetiletí, ale kolo se pořád otáčí. Atlético to prokázalo, když se vetřelo mezi Real a Barçu. Mohl by to být začátek nového období, kdyby Valencia dokázala udržet své nejlepší hráče a dobře se posílit.

Když už hovoříme o velkých cílech, budí to takový dojem, že Valencia neodevzdala všechno co mohla v Lize mistrů v úvodním zápase osmifinále proti PSG...
Naprosto souhlasím. Ten večer hrála Valencia hluboko pod své možnosti a PSG hrálo nejlepší zápas sezóny. Byli jsme neškodní. Valencia má takovou tendenci příliš mnoho tvořit hru a vystavovat se tak protiútokům. Lucas a Lavezzi nás zničili. Draze jsme za to zaplatili a ztratili souboj už v prvním zápase. Kdybychom proti PSG udrželi vzadu nulu, což proti PSG není úkol zas tak nemožný , mohli bychom se bavit o postupu.

Jaký dojem na vás zanechalo kvalifikační utkání Francie – Španělsko coby na diváka?
Španělská filozofie se prosadila oproti té francouzské. Tady i mužstvo ze Segunda División vepředu napadá, snaží se držet balón a tvořit hru. Ve Francii se sází na vysoké a silné hráče, stejně tak na střílení branek z protiútoků a ze standartních situací. Francie měla hrát s menším strachem a více napadat. Pravda, je snadné soudit spoluhráče, kteří se měří s nejlepším týmem světa a sedět na tribuně, nebo u televize. Španělsko dosahuje neuvěřitelného procentuálního držení míče a jejich hráči, jako Iniesta, nebo Xavi, jsou stejně talentovaní, jako skromní.

Co soudíte o kritikách, které směřují na hlavu Karima Benzemy?
To tvoří součást života fotbalisty. Karim Benzema už takové okamžiky zažil, aby se poté vrátilo vše do svých kolejí. Jak v Madridu, tak v reprezentaci. Poslední dobou není v nejlepší formě a u útočníka se to projevuje ještě víc. A jelikož se jedná o top útočníka reprezentace, všechny kritky jdou na něj.

Zlepšila se Francie s příchodem Didiera Deschampse?
Laurent Blanc i Didier Deschamps jsou skvělí trenéři a i bývalí fotbalisté. Po dva roky jsme byli neporaženi, i když rýpalové namítnou, že Brazílie hrála v deseti, nebo že Anglii chyběl Rooney...Na EURU jsme prohráli se Švédy, kteří sehráli životní zápas, zatímco proti Španělům jsme byli trošku nesmělí, ovšem aniž bychom ztratili svoji cenu, nebo byli pouhými komparzisty. Pochopitelně k určitému zlepšení došlo, ovšem je mnohem komplikovanější vybřednout z krize jako po mistrovství světa v JAR, než z jakési „minikrize“ po EURU, kde vás vyřadí budoucí šampión. Určitě na mistrovství Evropy byl nějaký problém v chování, ale Philippe Mexes a já jsme byli příkladní. Může se hrát lépe, nebo hůře, ale vždycky musíte respektovat dres, který bráníte.

Jste optimistou co se týče kvalifikačních bojů o mistrovství světa?
Ano. Je naší povinností být soutěživí a ambiciózní, myslet na to, že Španělsko na nás má jen jeden bod náskok, ovšem náš los je mnohem težší, než má La Roja. Španělská reprezentace nám už dárek v podobě remízy s Finskem dala a je velmi málo pravděpodobné, že přijde nějaký další. Když zůstaneme realisty, myslím, že skončíme druzí. Jsem přesvědčen o tom, že projdeme baráží, protože máme velmi dobrý tým.

Sníte o finále?
Ano...Představte si finále Francie – Brazílie! To by pro ně byl ohromný tlak poté, co je Francie v roce 1998 a 1986 překonala.

Vaše profi dráha začala mnohem později, než to bývá u ostatních zvykem. Je o to těžší udržet hlavu na správném místě?
Je to fakt, najednou je pro vás všechno jednodušší: koupíte si sportovní auto, oblékáte se do čeho chcete...Ale mám kolem sebe dobré lidi a nezapomínám, že pět let předtím, než jsem přestoupil do Valencie, jsem kombinoval svoji práci mechanika s malými zakázkami pro místní radnici. To, co mě odlišuje od ostatních fotbalistů je to, že jsem si vědom, že jsem vyvolený.

Který hráč byl vaším vzorem?
Byl jsem fanouškem číslo jedna svého bratra. Chtěl jsem napodobovat jeho výlety z obrany dopředu, i když jsem na to neměl fyzicky, protože tehdy jsem byl hodně hubený. Hodně jsem sledoval Alessandra Nestu, což byl idol mého bráchy, jenž měl všechny zdi oblepené jeho plakáty.

Takže odtud pramení vaše záliba ve výletech kupředu...
Vždycky jsem tuhle volnost měl, jak pod Emerym, tak pod Valverdem. Pellegrino byl spíš defenzivnější, nechtěl abych tolik chodil dopředu. Chtěl po mne, abych spíš dával vertikální přihrávky a přímo na Soldada. Moc jsem se s tímhle stylem hry, který moc nepasuje na ten španělský, neztotožňoval. Pod Valverdem jsem se cítil mnohem lépe a bylo to znát.

Ani Claude Puel ve Francii nebyl příliš příznivcem těchto vrtochů...
Ve Francii je vyrážení do útoku zakázané. Tam musí obránce nabombit míč směrem dopředu.

V oblibě máte rovněž nůžky. Odkud tohle pochází?
Když jsem ještě žil na Costa Azul, účastnili jsme se s kamarádem turnaje ve futvolejbale, jež organizoval Canal Satélite. Vždycky jsme útočné akce zakončovali hlavičkami. Ovšem jen do té doby, než jsme narazili na profíky. Jelikož jsme neměli co ztratit, rozhodl jsem se zkusit nůžky. Tam jsem se naučil tenhle kousek, který mi přijde naprosto fantastický a od té chvíle ho zkouším na trénincích a když se k tomu naskytne příležitost, tak i v zápase.

Zápasy

Odehrané Nadcházející

Žádné zápasy nebyly zatím odehrány

Žádné zápasy

Plkátko

Pro psaní příspěvků musíte být přihlášen(a)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace