Ještě jsem dítě

Iker Muniain (©as.es)

Není větší ocenění pro klubovou canteru než to, když vyplodí takového hráče, jakým je například Iker Muniain z Athleticu Bilbao. Fanoušci na San Mamés ho milují a doufají, že se z něj jednou stane legenda tohoto výjímečného klubu. Už teď se může pochlubit tím, že je nejmladším hráčem, jenž v dresu Athleticu debutoval v nejvyšší soutěži (16 let, 7 měsíců a 11 dní) a rovněž nejmladším hráčem celé ligové historie, který vstřelil gól (16 let a 289 dní).

Jak se vůbec objevil Athletic ve vašem životě?

Bylo mi třináct a hrál jsem za Chantreu. Zavolali rodičům a nabídli jim, abych přestoupil do Athleticu. Byli jsme nadšení, protože právě po tomhle jsme toužili.

Fandil jste Athleticu?

Od malinka. Mám strýce, který taky fandí Athleticu, je to jeden z těch, co nemluví o ničem jiném. Taky rodiče fandili Athleticu.

Patxi Izco, prezident Osasuny, řekl, že váš otec ještě před přestupem do Athleticu vyjednával právě s klubem z Pamplony.

Nikdy jsme s Osasunou nejednali. První volba byl Athletic.

Snažila se tehdy o váš přestup třeba Barcelona?

Byly tam nějaké kontakty s rodiči, jenže současně probíhala i jednání s Athleticem a měli jsme naprosto jasno, kde chci hrát. A udělal jsem dobře, že jsem si vybral Athletic místo Barcelony. Ničeho nelituji

Přišel jste do Bilbaa a čekal vás život na koleji v Deriu.

Začátky byly krušné. Odejít z domova, byl jsem vlastně ještě dítě, to bylo hodně obtížné. Naštěstí jsem tam měl své dva bratrance Adriéna a Julena Goñi, kteří už tu byli rok. Byli pro mě velkou oporou. Pokoje nebyly moc honosné. Byla tam postel, stůl, umyvadlo a skříň. Taky nebyly moc velké, ale to nevadilo. Učili jsme se, koukali na televizi a hráli playstation.

Kdy jste nechal studií?

Když jsem přešel do Bilbaa Athletic a musel jsem na dopolední tréninky.

Zatímco vy jste bydlel tady, rodiče s vaším bratrem zůstali v Pamploně.

Pamatuji si noci, kdy jsem se cítil hodně osamělý. Na koleji jsem se ocitl ze dne na den. Athletic se ozval v červenci a v srpnu už jsem byl v Deriu.

Vaše rodina má fotbalové geny, že?

Táta hrál za Chantreu dokonce v Tercera División pravého obránce. Miluje fotbal. Daroval mi i první míč, když mi byl jeden rok. Pořád ho mám schovaný. Byť už je trochu vyfouklý.

Jak jste udržoval kontakt s rodinou?

Rodiče vždycky přijeli v sobotu a odjeli v neděli. Přespávali v hotelu, který je ve stejné budově jako kolej.

Když vám bylo čtrnáct, nastoupil jste do svojí první letní přípravy s áčkem.

V roce 2007 přišel trenér Caparrós, vyžádal si seznam odchovanců a zařadil mě do přípravy. Když nám to sdělili, nemohli jsme tomu doma uvěřit. Kdo by to čekal, že mě ve čtrnácti vezmou do letní přípravy?

Kdo byl vaším spolunocležníkem na pokoji?

Týden jsem byl v Covaledě v Sorii na pokoji s Ismaelem Lópezem, ale ten potom odjel na mistrovství světa sedmnáctek v Nigerii. Amorebieta, který byl na pokoji se Susaetou mi tehdy večer řekl: „Pojď spát k nám ať nejsi sám“.

A kde jste spal? Na zemi?

Byly tam dvě postele. Tak jsme je srazili a spali všichni společně. Lehli jsme si na šířku, já byl uprostřed.

Jak dlouho jste takhle spali?

Jenom jednu noc.

Amorebieta byl v kabině váš ochránce?

Už od počátku se o mě hodně staral a ochraňoval mě. Vyzvedával mne na koleji, bral mě sebou domů na jídlo. Všechno to vzešlo od něj. Hezky se o mne starali všichni, ale on určitě nejvíc od první chvíle. Taky Javi Martínez se o mě hodně staral.

Dává vám rady?

Zažil něco podobného jako já. Javi sem přišel v sedmnácti, když za něj zaplatili 6 milionů eur. Oba dva jsme zažili velký tlak už od hodně ranného věku. Říká mi, ať si to užívám a tak to dělám. Z tlaku se uvolním na hřišti.

Kdo je autorem přezdívky Bart Simpson?

Amorebieta. Tehdy byl na marodce a když jsem vešel dovnitř řekl: „A právě přichází Bart“. Ti co tam byli se začali smát a už mi ta přezdívka zůstala.

Jak jste to vzal?

Dobře. Plně se s touhle postavičkou ztotožňuji. Dobrý kluk, možná trošku chuligán, jo jo.

Rodiče teď opustili Pamplonu a přestěhovali se za vámi do Getxa.

Přijeli v prosinci. Pro mě je to lepší. Teď už tady chybí jenom brácha, který tam zůstal s babičkou. Je ve třetím ročníku a přijede až dodělá čtvrtý. Zpočátku nechtěl, byť se má s babičkou špičkově, ale závidí a chce sem za námi. Kdyby bylo jen na mě přivedl bych sem i babičku a celou čtvrť.

Co představuje trenér Caparrós ve vaší kariéře?

Od okamžiku, co jsem přišel, měl ve mně velkou důvěru. Jsem mu vděčný prakticky za všechno.

Jaké vám dává rady?

Chce po mne, abych byl ambicióznější, přímočařejší a víc střílel na bránu.

Letos si nemůžete stěžovat. Dal jste pět gólů, váš nejlepší výkon v lize.

Jsem v laufu, Cristiano a Messi ať se třesou!

Máte v oblibě líbat znak Athleticu, když vstřelíte branku.

Chci tak vyjádřit svoje pocity. Tomuhle klubu dlužím strašně moc. Miluji Athletic, klub za který jsem vždycky chtěl hrát.

Ukončíte tady svoji kariéru?

Doufám v to. Každému by se to líbilo. Kdyby záleželo jen na mne, zůstal bych tu napořád.

Nevábí vás jiné kluby?

Prozatím ne.

V minulé sezóně vás nenechávali komunikovat s médii. V této vám sice dovolili dávat rozhovory, ale jen v rozumné míře a samozřejmě ne před vyhrocenými zápasy, jako byl ten s Osasunou. Necítíte se pod dozorem, jako byste byl dítě?

Jenže já ještě jsem dítě. Vyvíjí se to pomaloučku. Brzy budu dávat rozhovory úplně normálně, jako mí spoluhráči. Myslím si, že klub nakládá s touhle záležitostí skvěle.

Fanoušci na San Mamés ve vás vidí hráče, díky němuž výkon mužstva stoupne o nějaký ten stupínek.

Očekávají ode mne hodně, ale já jsem v klidu. Chci si to užívat.

Hrajete radši na kraji zálohy, nebo jako druhý útočník?

To je téma, které tu již existuje dlouho, ale mě to je celkem jedno. Když hraju u lajny můžu se dostat do středu stejně tak, jako když hraji útočníka, tak si můžu sbíhat k postranní čáře.

Dříve jste vsázel na zběsilý úprk, teď se zapojujete víc do kombinace.

Snažím se teď dělat méně kliček, hrát jednodušeji, využívat podporu od spoluhráčů.

Kdo je nejtvrdší obránce?

Je jich hodně. Legendy Sergio Ramos, Pepe, Alves, David Navarro...Ale nejvíc ze všech mě překvapil Dani Alves, hodně silný, přestože není moc velký. Navíc má takovou image, že jenom útočí, ale když vidíte jak vzadu vyhrává souboje o míč, zůstanete úplně opaření.

Malý postavou, rád kombinujete. To je přesně profil seniorské reprezentace.

To je pravda. Teď jsem začal v jedenadvacítce, tak uvidíme, kam až to dotáhnu.

Na jakou stranu se postavíte při debatě o herním stylu Athleticu?

Každému by se líbilo mít 90% držení míče a vyhrát 5:0, ale každý hraje s tím, co má.