Jsou věci, které se nemění

Betis se raduje z výhry (© elpais.com)

Betis už není druholigový, nýbrž prvoligový. Sezóna již nemá 42 zápasů, ale jen 38, příjmy od televizních společností nečiní dva milióny ale hned dvacet osm...a tak bychom mohli popsat celou stránku vypočítáváním mnoha rozdílů, které jsou mezi nedávnou minulostí a žhavou současností zelenobílého Betisu a jeho fanoušků. Nicméně jsou věci, které se, naštěstí pro věrné milovníky zelené a bílé, nemění. Například trenér Pepe Mel. Ve své obnovené premiéře mezi elitou obstál.

Mimochodem svoji skutečnou premiéru si snad už ani nepamatuje. Před deseti lety vedl Tenerife a aniž si to stačil užít, dostal ve 26.kole padáka. Ale zpět k Melovi. Jeho Betis chce propagovat stejný fotbal, díky kterému se dostal po poflakování ve druhé lize zpět mezi španělskou šlechtu. Plný radosti, ofenzivních choutek, držení míče a hodně daleko od představení, které přinutí fanoušky v ochozech pouze zívat a kontrolovat časomíru, jak dlouho že to utrpení bude ještě trvat? Pravda, včerejší zápas v Granadě je teprve začátek a pár drobností k vylepšení by se zcela jistě našlo, ale základ, identita, to, čemu trenér věří, zůstává tak, jak to bylo. A navíc měl včera i šťastnou ruku při střídání. Nutno poblahopřát.

Rovněž Rubén Castro rovněž zůstal tím Rubénem Castrem. Nebyl to ten, který prakticky nikdy nezazářil v Primera División, byť se mu ve druhé lize poměrně dařilo (což fandové Huescy a Raya mohou jen potvrdit), nýbrž ten, který vedl letos na jaře Betis Sevilla za vytouženým postupem. Téměř po čtyřech letech zaznamenal branku v nejvyšší soutěži. Datum 2.prosince 2007, kdy zavěsil do sítě Osasuny, už musí třicetiletému útočníkovi znít jak z pravěku. 

Letošní Betis zůstává stejný jako ten loňský i v dalších detailech. Třeba dobrá forma brankáře Casta, klid stopera Dorada, žlutá karta, kterou si prostě Iriney neodpustí, šéfovství Salva Sevilly, nebo nesporný „feeling” který funguje mezi Rubénem Castrem a Jorge Molinou. Jsou tu i novinky, kupříkladu dřina, kterou odvedli Mario a Chica a nadějné záblesky, byť jich nebylo tolik, u Jeffersona Montera. A bylo by třeba se rovněž zastavit u Álvara Vadilla, jenž se včera stal nejmladším hráčem, který si kdy v dresu verdiblancos zahrál ligovou soutěž. Ale času bude ještě dost. Byl to prozatím jeho první zápas a mladý kluk má ještě hodně práce před sebou. A Betis taktéž.