BLOG: Juanfran: příběh nezdolného bojovníka

Juanfran se nevzdal a nyní triumfuje.

"Možná bude lepší když Atlético opustíš. Máš zajímavé nabídky a když vezmu v potaz, že tady mnoho příležitostí nedostáváš, tak ti možná prospěje změna prostředí." I takovéto věty slýchal v létě od svého okolí Juanfran Torres. "Ne," odpovídal tehdy rodák z Alicante. "Chci hrát za Atlético a chci tu uspět," tvrdil rozhodně. Dnes můžeme říci, že svou tvrdou prací, pílí a nezdolným duchem dosáhl Juanfran svého. Oproti všem předpokladům. Vždyť kdo by si v minulém kalendárním roce vsadil na to, že se bývalý tahoun Osasuny vypracuje v nepostradatelnou součást sestavy Atlética?

Jeho začátky v madridském klubu nebyly jednoduché. Bývalý trenér Atlética Quique Sánchez Flores si jej minulý leden přivedl jako náhradu za odchozího Simãa, příliš mnoho příležitostí mu však na hřišti nedal. Na pravé straně totiž vládl v životní formě hrající José Antonio Reyes, na druhé straně zálohy pak před rodákem z Alicante dostávali přednost Elías nebo Koke, tedy hráči, kteří na tomto postu nikdy předtím nehrávali. Juanfran moc toužil po tom se předvést, bylo to velmi dobře patrné z jakéhokoliv rozhovoru, který poskytl tisku. Na trénincích pracoval jako šílený, musel se ale přesto spokojit s pouhými pár minutkami za zápas.

Sezonu dokončil s pomuchlaným sebevědomím, přesto odhodlaný dál se rvát o svou šanci. S odchodem Quiqueho se mu naskytla nová možnost prokázat své kvality. Na lavičku usedl Gregorio Manzano a celá honička o pozici v týmu začala nanovo. Přesto se na Juanfranově situaci mnoho nezměnilo. Nadále tvrdě pracoval, chtěl se ukázat, ale z těch několika zápasů, v nichž dostal příležitost, bylo až příliš patrné, jak moc mu chybí sebevědomí. Pod koučem Manzanem se Juanfran poprvé ukázal na pozici pravého beka, když při absencích Perey a Sílvia představoval v zápase proti Granadě doslova nouzové řešení. I když nikdy předtím na tomto postu nehrál, skromně tvrdil, že nastoupí kdekoliv, kde bude moci pomoci týmu.

Možná trochu symbolicky to bylo rovněž utkání proti Granadě, tentokrát v odvetné části ligy, kdy Juanfran zažil pravděpodobně svůj dosavadní vrchol v červenobílém dresu. Po sedmdesátimetrovém sprintu v nastaveném čase, během něhož se zbavil tří protivníků a na jehož konci nahrál na pojišťující branku Falcaovi, se mu dostalo od fanoušků bouřlivého potlesku, vyprodané ochozy na Calderónu pak vyvolávaly jeho jméno. Dojatý Juanfran odpověděl divákům rovněž potleskem. V této době již byla jeho pozice v týmu naprosto odlišná - z nouzového řešení na pozici pravého beka se stala nedílná součást obranné čtyřky Atlética, mnozí fanoušci i odborníci by jej rádi viděli i ve španělském národním týmu. Přitom když si Juanfran při příchodu do Atlética vytyčil jako cíl obléci dres La Rojy, nevěřil mu snad vůbec nikdo a mnozí se mu smáli.

Příčinou této změny je z velké většiny legenda Rojiblancos Diego Simeone, který se na přelomu roku ujal kormidla klubu svého srdce. Argentinský stratég si vždycky vážil pracovitých hráčů, a Juanfranova píle a snaha tak konečně padla na úrodnou půdu. Charismatický Cholo dodal Juanfranovi na ztraceném sebevědomí a udělal z něj jednu z jistot v základní sestavě, šikovný křídelník konečně cítil důvěru trenéra a svému chlebodárci se bezezbytku odvděčil, když jeho výkony rostly každým zápasem. Z nepotřebného náhradníka a fanoušky zatracovaného nákupu se stala opora týmu a jeden z miláčků všech Atlétů.

Juanfranův příběh by se dal nejlépe charakterizovat čtyřmi slovy: "From zero to hero." Sympatický křídelník a jeden z nejoblíbnějších hráčů kabiny Atlética může nyní sloužit jako vzor ostatním, a to nejen fotbalistům. Vzor, který ukazuje, že skromností a tvrdou prací můžete dosáhnout svého, i když na první pohled hraje vše proti vám. Juanfran se nevzdal, bojoval a svůj boj o pozici v týmu a o srdce fanoušků Atlética nakonec vyhrál. Teď se na obzoru rýsuje nominace na fotbalové EURO - zabojuje nezdolný bojovník Juanfran i o ni?