BLOG: Kam se poděli?

Účastníci památného Wembley

Dlouho před Rijkaardovým a Guardiolovým vítězným týmem Ligy mistrů byl první fantastický tým, který dobyl Ligu mistrů a také srdce fanoušků Barcelony Cruyffův "Dream Team".

20. května 1992 je datum, kdy FC Barcelona nakonec vyhrála velký pohár, který jim doté doby vždy unikal. Srdcelámoucí prohry s Benficou (1960/61, 3:2, nádherný zápas, Ramallets, Kubala, Suarez...,) a Steauou Bukurešt (1985/86 až na penalty, nicméně zápas celkem nezáživný) byly nakonec zapomenuty, když FC Barcelona porazila Sampdorii 1-0 na slavném stadionu ve Wembley. Přímý volný kop Ronalda Koemana pouze devět minut před koncem prodloužení, zajistil klubu první titul Champions Cup. Dalších 19 let je název poháru nyní známý jako Champions League cup. Nyní můžeme sledovat jejich životy poté, co v tomto týmu skončili.

Jedenáctka, která nastoupila k tomuto finále:
Andoni Zubizarreta; Nando; Albert Ferrer; Ronald Koeman; Juan Carlos; José Mari Bakero; Julio Salinas; Hristo Stoichkov; Michael Laudrup; Josep Guardiola; Eusebio Sacristán.

Andoni Zubizarreta
Zubizarreta byl výchozím brankářem pro "Dream Team", který vyhrál čtyři ligové tituly v řadě. Udržel čistý štít proti Sampdorii, což vyústilo v to, že Barcelona vyhrála svatý grál evropského fotbalu. Nicméně jeho poslední zápas s klubem býla strašná ztráta 4-0 s AC Milánem v posledním evropském finále Dream Teamu. Poté hrál další čtyři roky ve Valencii a než ukončil kariéru,  vytvořil rekord v historii španělské ligy s 622 zápasy. Zubi byl svého času také velmi důležitý hráč pro španělský národní tým. V součastnosti pracuje jako sportovní ředitel FC Barcelona.

Nando
Fernando Munoz García strávil v Barceloně dvě sezóny jako stoper. Přišel v roce 1990 jako odchovanec Sevilly a po tomto finálovém zápase nakonec odešel do Realu Madrid na čtyři roky a pak do dalšího klubu rivala - Espanyolu v roce 1996, kde v roce 2001 ukončil kariéru. Bohužel, už není spojený s fotbalem a těší se svému důchodu v Seville.

Albert Ferrer
Albert "Chapi" Ferrer byl pravý bek tohoto týmu. Jako mládý začínal v mládežnických kategoriích polovině 80. let a po ročním hostování v CD Tenerife se připojil k týmu v roce 1990. V tomto týmu zůstal po dobu osmi let a vyhrál 5 ligových titulů, 1 pohár mistrů, 1 pohár vítězů pohárů a 3 trofeje Copa Del Rey. Pak se připojil k Chelsea na pět let až do svého odchodu do důchodu v roce 2003. Dále působil jako sportovní komentátor pro TV3 a La Sexta a měl několik vystoupení na Sky Sports News a Sky Revista De La Liga v nedávných sezonách. Na podzim 2010 se ujal co by kouč, holandského Vitesse a v 1. sezoně skončil na 15. místě, tedy tesně nad sestupem, resp. play-off. Má zde kontrakt do léta 2012.

Ronald Koeman
Holanďan Koeman se připojil k Barceloně v létě 1989 z PSV Eindhoven. Koeman byl pro "Dream Team" útočící obránce a byl známý jako jeden z nejlepších exekutorů přímých kopů a penalt a také gólů z velké vzdálenosti, jako například proti Portu. Jeho přímý kop ve finále proti Sampdorii si budeme pamatovat navždy a znamenal, že klub nakonec vyhrál trofej, která jim v muzeu doposud chyběla. Koeman se rozloučil s klubem v létě 1995, když se vrátil do Holandska a hrál další dva roky za Feyenoord.
Po jeho odchodu do důchodu se Koeman vrhl na koučování, když působil jako asistent manažera Guusi Hiddinkovi v roce 1998 na mistrovství světa a v roce 2000 se ujal své první manažerské pozice v holandském klubu Vitesse. Poté odešel uprostřed sezóny z Vitesse, aby pokračoval v práci v Ajaxu, kde vyhrál domácí double. Býval by vyhrál další ligový titul, ale jeho čtyřleté období bylo plné neuspokojivých výsledků.
Rezignoval v Ajaxu a poté vedl portugalskou Benficu, kde byl vyřazen Barcelonou ve čtvrtfinále Ligy mistrů 2005/06, pak nahradil Hiddinka v PSV a vyhrál nizozemský ligový titul a pak nahradil Quiqueho Florese ve Valencii na začátku sezóny 2007/08, kde musel přetrpět šílené zklamání, i když se mu podařilo vyhrát Copa Del Rey a porážka 5-1 od Athleticu se ukázala jako poslední hřebíček. Poté byl jmenován novým manažerem nizozemského klubu AZ Alkmaar, kde nahradil bývalého manažera Barcelony Louise van Gaala, ale jeho působení zde skončilo už po 7mi měsících kvůli neuspokojivým výsledkům. Nedávno se spekulovalo o několika anglických týmech a co dělá v součastnosti mi není známo.

Juan Carlos
Juan Carlos Rodríguez Moreno alias Juan Carlos, se připojil k "Dream Teamu" z Atlética Madrid před sezónou 1991/92. On byl univerzální obránce, který mohl hrát na levé nebo pravé straně. Nastoupil ve finále proti Sampdorii, ale ve finále proti Milánu byl pouze na lavičce. Juan Carlos zůstal v klubu tři roky a odešel po sezóně 1993/94, pak strávil rok ve Valencii a další čtyři roky ve svém původním klubu, Realu Valladolid, až do svého odchodu do důchodu po sezoně 1998/99.
Ve svém důchodu vedl autonomní fotbalové družstvo Kastilie a Leónu v roce 2002 a současně byl prezidentem "Asociación de Veteranos" (asociace veteránů) Realu Valladolid, funkci zastával od roku 2005.

José Maria Bakero
Jeden z mých oblíbenců. Bakero opustil Real Sociedad a podepsal s FC Barcelonou v roce 1988 a zůstal zde až do konce sezóny 1996/97. On byl útočící záložník, který dotvářel silnou útočící součást "Dream Teamu". Jeho kariéra v klubu znamenala vítězství v Poháru mistrů, 2krát Pohár vítězů poháru, 4 tituly v La Lize a 2 v Copa Del Rey. Pak hrál ještě jednu sezonu v Mexiku za Veracruz, než úplně skončil s fotbalem.
Poté, co skončil, se vrátil do FC Barcelony jako asistent Llorençe Serry Ferrera (Barcelona B) a Louise Van Gaala. V roce 1999 odešel do Mexika ke správě Puebly, ale se špatnými výsledky byl vyhozen po skončení sezony v mexické lize.
Po pár letech, během nichž byl jmenován do ''Generalitat de Cataluna'' (autonomní vláda) a pracoval jako sportovní odborník v médiích, se ujal béčka Malagy, kde nahradil Antonia Tapiu v polovině sezóny 2004/05 a zachránil tým od sestupu, když skončil na 17. místě.
V srpnu 2005 se vrátil do Realu Sociedad jako sportovní ředitel klubu a v březnu 2006 jej převzal jako manažer a také zachránil od sestupu, skončil tentokrát na 16. místě. Bohužel byl jako manažer vyhozen již po sedmi zápasech následující sezony kvůli špatným výsledkům. Pak se připojil ke Koemanovi v roce 2007, jako jeho asistent ve Valencii, ale oba dostali výpověď během stejného období z důvodu špatných výsledků.
Poté byl spojován s Dinamem Bukurešť, až se po více než roce bez zaměstnání ujal polské Polonie Varšava, kde dokázal zabránit sestupu a porazit městského rivala Legii po 10ti letech. Odtud byl ale rovněž vyhozen a následující sezónu se ujal Lechu Poznaň, který v Evropské lize dotáhl celkem daleko, ale už teď se ví, že zde nebude pokračovat.
Co bude s touto legendou dál se brzy uvidí.

Julio Salinas
Julio Salinas, další Bask v "Dream Teamu", plnil úlohu vysokého středního útočníka. On podepsal s Barcelonou před sezonou 1988/89, když opustil Atlético Madrid. Jeho kariéra v klubu skončila po sezóně 1994/95, avšak v průběhu těchto let vyhrál Pohár mistrů, PVP (kde skóroval ve finále) a čtyři ligové tituly.
Později hrál za Deportivo La Coruna, Sporting de Gijón, Yokohama Marinos v Japonsku a Alavés před odchodem do důchodu v roce 2000. Poté, co skončil s hraním, byl zainteresovaný sportovními komentáři pro TVE, vysílající zápasy národního týmu Španělska a Ligy mistrů. Psával také ''sloupečky'' pro Mundo Deportivo. V současné době komentuje zápasy na La Sexta, funkci zastával od roku 2006 a také byl nedávno kandidátem do show "!Mira Quien Baila!" španělská verze "Dancing With The Stars" (reality show).

Hristo Stoichkov
Bulharský internacionál se připojil k FC Barceloně z CSKA Sofie v roce 1990 a jeho branky vedly "Dream Team" při těchto čtyřech po sobě jdoucích ligových titulech spolu s Pohárem mistrů. On a Bakero byli hlavními aktéry při Koemanově brance z přímého kopu, která znamenala vítězství Barcelony proti Sampdorii. Byl známý pro svého bojovného ducha a krásné góly, ale byl také znám pro svou náladovost, když dupl na nohu rozhodčímu a byl suspendován po dobu dvou měsíců.
Po sezóně 1994/95 šel Hristo do Parmy na jeden, pro něj bezvýznamný rok a pak se vrátil do Barcelony, kde pomohl vést tým menežovaný Bobbym Robsonem, který vyhrál Copa Del Rey a Pohár vítězů pohárů. Pod van Gaalem se dostával na hřiště hodně málo a navždy opustil klub na konci sezóny. Poté se na rok vrátil domů do CSKA Sofie a následoval Al-Nassr (Saudská Arábie), Kashiwa Reysol (Japonsko), 3 sezony v Chicagu Fire a jedna v DC United, tímto americkým angažmá zakončil kariéru v roce 2003.
Po tom všem se Hristo vrátil zpátky do Barcelony a připojil se k managementu klubu jako trenér útočníků pod Frankem Rijkaardem, než převzal bulharský národní tým v roce 2004. Odstoupil po třech neúspěšných letech. V roli manažera byl jeho prvním klubem Celta Vigo v roce 2007, ale jeho dvouletá štace byla zklamáním a vedla k jeho vyhození.
Po kratší pauze se 29. června 2009 chopil iránského týmu Mamelodi Sundowns, který po sezóně opustil a poslední zprávy hovoří o tom, že by se měl stát trenérem vietnamské fotbalové reprezentace.

Michael Laudrup
Jeden z největších hráčů, který kdy hrál za FC Barcelonu a ve Španělsku, a který také zlomil mnohá srdce barcelonských fanoušků, byl dánský internacionál Michael Laudrup. V roce 1989 jej Juventus prodal do Barcelony a Laudrup se přidal k brilantní útočné formaci "Dream Teamu" spolu s Amorem, Bakerem a Guardiolou. Právě on sehrál klíčovou úlohu v klubu při zisku čtyř po sobě jdoucích ligových titulů a Poháru mistrů. Je smutné, že odešel z Barcelony, když Johanův tým začal upadat. Byl vynechán z konečné soupisky pro finále LM 93/94 proti Milánu a opustil klub. Někteří říkají, že to bylo prý proto, že byl zapletený s Cruyffovou dcerou. Jiné zdroje píší o tom, že s příchodem Romária byli v týmu již 4 hráči ''Non-EU'' a že to byl důvod jeho odchodu.
Laudrupův další krok rozzuřil fanoušky Barcelony, neboť se připojil k Realu Madrid. On nakonec vyhrál svůj pátý ligový titul v řadě, když pomohl Madridu prolomit čtyřletou nadvládu Barcelony. Zde zůstal i další sezónu, než šel hrát do Vissel Kobe v Japonsku a následující sezónu do Ajaxu Amsterdam. Z hráčského fotbalu odešel po MS 1998.
Dva roky poté se vrátil k fotbalu jako asistent manažera dánského národního týmu před převzetím svého bývalého dánského klubu Brondby, po mistrovství světa v roce 2002. Od roku 2002 do roku 2006 se podařilo Laudrupovi s Brondby získat 2 ligové tituly a 2 domácí poháry. Poté odešel z Brondby a vrátil se do Španělska jako manažer Getafe pro sezónu 2007/08, se kterým prohrál ve finále Copa Del Rey s Valencií, té doby vedenou bývalým spoluhráčem z Barcelony Ronaldem Koemanem a ve čtvrtfinále Poháru UEFA podlehl v prodloužení Bayernu Mnichov. Laudrup ale na konci sezony rezignoval.
Poté byl spojován s mnoha kluby jako např. Valencia, Benfica, Chelsea, Blackburn Rovers, Panathinaikos, CSKA Moskva a West Ham United. Dne 12. září 2008 nakonec podepsal 18timěsíční kontrakt se Spartakem Moskva, ale strávil zde jen 7 měsíců a po prohraném finále ruského poháru 3-0 s Dinamem Moskva byl vyhozen.
Na podzim 2009 měl být jmenován novým manažerem Atlética Madrid, ale Laudrup a klub se údajně nebyli schopni dohodnout na podmínkách a tak byl po roce ''na volné noze'' jmenován manažerem RCD Mallorca, kde má smlouvu do konce června 2012.

Josep Guardiola
Co více může být řečeno o členu "Dream Teamu" Josepu Guardiolovi. Po své skvělé kariéře s FC Barcelonou odešel hrát do Itálie za AS Řím a Brescii, katarské Al-Ahli a svou hráčskou kariéru zakončil v Mexiku v roce 2006 s klubem Dorados de Sinaloa.
Pak si vzal rok volno od fotbalu a vrátil se jako manažer Barcelony B. Jeho první rok s Barcelonou B byl úspěšný a klub si zajistil postup do Segunda División B. Poté mu byla nabídnuta vysněná práce trenéra FC Barcelony na konci sezony 2007/08, kdy byl vyhozen Frank Rijkaard. Jeho působení v A-týmu je myslím všem dobře známé a není je potřeba dále popisovat.

Eusebio Sacristán
Eusebio se připojil k FC Barceloně před sezónou 1988/89 z Atlética Madrid a byl součástí zálohy "Dream Teamu". Během svého působení v klubu vyhrál 4 po sobě jdoucí ligové tituly, Pohár vítězů pohárů a evropský Pohár mistrů. Po sezóně 1994/95 odešel hrát do Celty Vigo a pak do Realu Valladolid, než odešel z fotbalu v roce 2002.
Pak se vrátil zpět do klubu jako asistent Franka Rijkaard, ve kterém on a Ten Cate pomohli Rijkaardovi ve vedení klubu při vyhře dvou ligových titulů a Ligy mistrů. V klubu skončil a opustil jej, když byl odvolán Rijkaard.
V březnu 2009 byl jmenován hlavním trenérem svého bývalého týmu Celty Vigo a s galicijským klubem bojoval ve druhé lize. V následující sezóně již nakonec nepokračoval (přesto, že se Celta snadno udržela a bojovala do posledního měsíce soutěže) a byl propuštěn v červnu 2010.


Hráči připravení na lavičce:
Carles Busquets, José Ramón Alexanko, Txiki Begiristain, Miguel Ángel Nadal a Ion Andoni Goikoetxea.

Carles Busquets
Carles Busquets, více známý jako otec Sergia Busquetse, byl dlouhou dobu náhradní brankář Zubizarrety. Stejně jako jeho syn i on přišel z barcelonského béčka a zůstal součástí prvního týmu v letech 1988 - 1999. Bohužel je jeho působení v klubu pamatováno hlavně pro některé jeho hrubé chyby v bráně. Poté hrál za UE Lleidu a do důchodu odešel po sezóně 2002/03. Od té doby se věnuje trénování brankářů v barcelonské akademii.

José Ramón Alexanko
Alexanko byl střední obránce, který byl ''velkým'' hráčem Barcelony již před hvězdnou érou na začátku 90. let. S FC Barcelonou podepsal v roce 1980 a byl kapitánem "Dream Teamu" až do svého odchodu do důchodu, který následoval po sezóně 1992/93. Během této doby odehrál v klubu více než 250 zápasů a byl první, kdo zvedl Pohár mistrů o odčinil tak finále z roku 1986, kde neproměnil penaltu v závěrečném rozstřelu. Pár let po odchodu do důchodu se zapojil do vedení FC Universitatea Craiova a FC Nacional Bukurešt, to vše na konci devadesátých let a pak sloužil jako asistent Carlese Rexacha v sezoně 2001/02.
V současné době se podílí na práci v mládežnickém systému, kterou zastává od roku 2005.

Txiki Begiristain
Txiki je také dobře známé jméno pro fanoušky Barcelony, jako hráč a fotbalový technický ředitel. On se připojil k FC Barceloně v roce 1988 z Realu Sociedad a opustil klub v roce 1995. Během svého působení také vyhrál čtyři po sobě následující ligové tituly, Pohár vítězů pohárů a Champions Cup. Poté pokračoval v hraní v Deportivu La Coruna a Urawa Red Diamonds dokud neskončil v roce 1999.
Poté co skončil se věnoval sportovnímu komentování na TV3 a zároveň se zúčastnil prezidentské kandidatury s Lluísem Bassatem v roce 1999, na které se podílel i Joan Laporta. Když byly v roce 2003 vypsány nové volby pro FC Barcelonu, Lluís Bassat měl Joana Laportu tentokrát jako svého soupeře a Txiki byl na straně Laporty. Poté, co Laporta vyhrál volby, byl Txiki jmenován technickým ředitelem klubu až do 29. června 2010, kdy generální manažer Joan Oliver deklaroval odchod Joana Laporty a s ním odešel i Txiki.

Miguel Ángel Nadal
Pán hráč. Nadal se připojil k FC Barceloně z Mallorky v roce 1991 jako jeden z jejich obránců. Jeho působení v klubu vedlo k pěti ligovým titulům, jeden PVP a Pohár mistrů. celkem nastoupil k více než 450ti ligovým zápasům a Barcelonu opustil v roce 1999, protože van Gaal si ho nevybral. Poté se vrátil zpět do Mallorky, kde i nadále ''zářil'' jak za klub, tak za svou rodnou krajinu až do důchodu v roce 2005.
Je také známý jako strýc jednoho z nejlepších tenistů na světě v současné době, Rafaela Nadala. Poté co se stal členem veteránského týmu FC Barcelony, se kterým nedávno získal ligový titul, se opět vrátil domů do Mallorky a nyní je asistentem Michaela Laudrupa, se kterým strávili 3 sezóny v ''Dream Teamu''.

Ion Andoni Goikoetxea
Goikoetxea přestoupil z klubu Osasuna v roce 1988, ale byl na dvě léta zapůjčen do Realu Sociedad. Zpět se vrátil pro sezónu 1991/92. On byl jedním z mála hráčů v klubu, kteří mohli hrát na všech pozicích kromě brankáře. Získal cenu Don Balon pro španělského hráče roku v této své ''první'' sezóně a přičinil se také u čtyř ligových titulů v řadě a Poháru mistrů.
On opustil klub po sezóně 1993/94 a pokračoval v kariéře za Athletic Bilbao, Yokohama Marinos a Osasunu předtím, než odešel z fotbalu v roce 1999. Poté trénoval v Osasuně mládež a asistoval manažerovi 1. týmu, když jednou se chopil role hlavního trenéra Osasuny proti Barceloně v roce 2008, protože manažer Cuco Ziganda si odpykával trest a sledoval zápas z tribuny.
Stal se také členem veteránského týmu, který vyhrál již zmiňovaný titul. Pro sezónu 2009/10 se se Zigandou chopili čerstvě postoupivšího Xerezu, ale začátkem roku 2010 byli odvoláni.

Další čtyři hráči nebyli povoláni do konečné sestavy finále buď kvůli trestům, nebo omezení počtu zahraničních hráčů. Byli to tito: Amor, Cristóbal Parralo, Ricardo Serna a Richard Witschge.

Guillermo Amor
Jedna z legend. Amor je dalším článkem "Dream Teamu", který přišel z mládežnické akademie. On byl útočný záložník, který prezentoval klub více než 10 let. Amor debutoval v roce 1988 a získal s Barcelonou 17 trofejí včetně 3 titulů Copa del Rey, 5ti ligových titulů, 2 Pohárů vítězů pohárů a Poháru mistrů v roce 1992. Bohužel ho stihl podobný osud jako Abidala, když nemohl nastoupit ve finále kvůli karetnímu trestu.
Klub opustil  v roce 1998 a hrál dále za Fiorentinu, Villarreal CF a Livingston FC předtím, než skončil s hraním v roce 2003. Poté co skončil vedl Barcelonu B, a to v letech 2003 až 2007. Jeho kontrakt nebyl obnoven a tak opustil klub a jeho pozici nahradil Guardiola.
Amor se pak stal sportovním komentátorem pro Telecinco. Bohužel, Amor utrpěl hroznou autonehodu, po komentování zápasu 17.prosince 2007, která vedla k poranění břicha a operaci, avšak Amor se nakonec zotavil. Jeho syn je v současné době v mládežnické akademii Barcelony. Poté pokračoval jako sportovní komentátor pro Telecinco a byl rovněž členem družstva veteránů Barcelony.
V červenci 2010 se stal technickým ředitelem fotbalových tréninků.

Cristóbal Parralo
Cristóbal byl mladík, který byl přeřazen do prvního týmu pro sezonu 1987/88. On pak opustil klub a hrál za Real Oviedo a Logronés před svým návratem před sezónou 1991/92. Bohužel nastoupil jen v několika zápasech a po sezóně opět odešel.
Poté pokračoval v kariéře v Realu Oviedo, Espanyolu a zakončil ji v Paris Saint-Germain po sezóně 2002/03. Pak se chtěl věnovat koučování a byl asistentem manažera v Espanyolu a Benfice. Ještě před koncem sezóny 2008/09 dostal svou první manažerskou práci v PD Santa Eulalia v Segundě B. Další sezónu se stal novým manažerem druholigové Girony FC, odkud byl vyhozen již po 9ti zápasech ve kterých získal jen 7 bodů.

Ricardo Serna
Serna přišel do FC Barcelony v roce 1988 po šesti letech v Seville. V "Dream Teamu" hrál obránce a nastoupil ve více než 100 zápasech. Během svého působení v klubu dokázal vyhrát dva ligové tituly, PVP a Champions Cup. Serna nefiguroval ani na lavičce tohoto finále proti Sampdorii, po kterém z klubu odešel. S fotbalem pak pokračoval v klubech Deportivo La Coruña, Real Mallorca, Granada CF a do důchodu odešel po sezóně 1996/97 v AD Ceuta.
Po odchodu z hraní šel také do managementu. Nějaký čas strávil vedením andalůského autonomního fotbalového týmu (Selección de fútbol de Andalucía), poté působil v IRT Tanger v Maroku, než se vrátil do Španělska, aby menežoval Manchego CF v Tercera División. V červnu 2008 byl najat jako nový manažer klubem Deportivo Don Benito v Tercera División, ale byl vyhozen v listopadu 2008 a od té doby si pravděpodobně nenašel nový klub.

Richard Witschge
Witschge je nizozemský záložník koupený Cruyffem z Ajaxu Amsterdam pro sezónu 1991/92. Jeho pobyt byl krátký, 2 sezóny, přesto nastoupil v devíti zápasech Poháru mistrů a 23 ligových duelech hned ve své první sezóně.
Po sezóně 1992/93 se Witschge rozhodl opustit tým a následovaly herní štace v FC Bordeaux, Blackburnu Rovers, Ajaxu, Alavésu a kariéru zakončil v Oita Trinita v Japonsku po sezóně 2003/04. Poté pracoval jako asistent manažera u rezervního týmu Ajaxu Amsterdam (Jong Ajax) a měl by zde působit i v součastnosti.