Když Afričan zpívá Camaróna

Cedric Mabwati Gerard (© bleacherreport.net)

V kabině Betisu nestačili vycházet z údivu. Cedrica Mabwatiho při obligátním „křtění“ nováčků nenapadlo nic jiného, než zazpívat písničku od Camaróna, legendárního rómského zpěváka flamenca. „A nezpíval vůbec špatně“, ujišťují hráči verdiblancos mezi něž Cedric docela zapadl. Rodák z Demokratické republiky Konga si tak získal spoluhráče svými vlohy pro flamenco. Na hřišti si začal vydobývat svoji pozici během letní přípravy v Anglii na základě neuvěřitelně rychlých průniků podél levé postranní čáry. Takže když v neděli nechal za sebou Sergia Ramose jak přibitého, nikdo už se úžasem za hlavu ani nechytal. Překvapení má Pepe Mel už za sebou, neboť během prosincového utkání roku 2010 Numancia – Betis byl ze Cedricova řádění zpocený opravdu úplně všude.

Letos v dubnu hráčovi zástupci poodhalili sportovnímu řediteli Betisu Vladu Stosicovi hodně zajímavou klauzuli, která se skrývá v jeho kontraktu: Cedric může být prodán do klubu Primera División za pouhé jediné euro, ovšem musí se transfer dohodnout před 15.květnem 2013. „Sledovali jsme ho asi ve 12, nebo 13 zápasech a dostal nás. A když nám řekli, co stojí, už jsme se vůbec nerozmýšleli“, přiznávají v Betisu. Cedricovi v Numancii končila letos smlouva, ovšem klub ze Sorie mu ji o dva roky prodloužil. V Numancii si byli vědomi nabídek z Primery, nechtěli ovšem narušit hráčův fotbalový růst a tak do kontraktu zanesli výše zmíněnou klauzuli. Přestup do Betisu tak prozatím naplňuje až po okraj přání fotbalisty, jenž dorazil do Španělska s hodně krutou minulostí v zádech. Jeho maminka, která v Kongu zastávala post úřednice, musela kvůli politické situaci ze země emigrovat. Společně se třemi sourozenci nakonec zakotvil, po předchozí zastávce v Kamerunu, v Salamance. O jeho otci se neví nic.

„Odkud se tady vzal tak dobrý kluk?“, ozývalo se na salamanském hřišti Santa Marta, když místní žákovský tým porazil Athletic Bilbao 2:0, dvěma trefami Cedrica, který nastoupil do svého prvního zápasu. „Neměl ani kopačky, ani chrániče, tak jsme mu je dali“, vzpomíná Raúl Sánchez, prezident Santa Marty. „Atlético mělo se Santa Martou podepsanou spolupráci a zavolal nám její prezident“, pátrá v paměti José María Amorrortu, v tu dobu ředitel fotbalové základny rojiblancos. Zanechalo to na něj takový dojem, že má tehdejší zimní odpoledne na Cerro del Espino pořád ještě v živé paměti. „Byla skoro noc, asi tak půl sedmé. Koukli jsme se na něj a koupili“.

Z družstva kadetů A přešel do dorostu a odtud skočil v šestnácti letech do Atlética B. V prvním týmu si sice prošel premiérou, ale pak byl poslán na hostování do Numancie. Jeho první sezóna v Sorii byla vynikající, ovšem příchod Josého Luise Caminera na pozici sportovního ředitele zmařil Cedricův návrat. Nyní je šťastný v Seville. Jeho maminka a sourozenci také, v Paříži, kde teď bydlí poté, co unikli válečnému teroru.