Když Miguel skóruje, má Sporting body jisté

Miguel De las Cuevas (©as.com)

Miguel Ángel De las Cuevas přišel do Sportingu Gijón v létě 2009 s nálepkou jedné z největších postav, které vypiplala akademie Atlética Madrid a v Asturii tyto předpoklady zdárně naplňuje. Miguel není žádný rychlík ani žádný bourač, klasický jemný filigrán, kterého zdobí kvalita a elegance, jak mohou fanoušci sami vypozorovat z jeho akcí. Od jeho příchodu do Sportingu s ním trenér Preciado napevno počítal ve svém herním rozestavení, líbil se mu jeho herní rozhled, dokázal dát hře ve správnou chvíli potřebnou pauzu a nedala se přehlédnout ani jeho skvělá schopnost vytvářet volné prostory pro své kolegy na zeleném pažitu.

Rodák z Alicante se trenérovi odvděčil za jeho důvěru velmi dobrou hrou a také velmi důležitými góly. To všechno byly rozhodující činitele pro mužstvo rojiblancos. V minulé sezóně 2009-10 Miguel De las Cuevas nastoupil do 37 utkání v nichž zaznamenal velmi dobré statistiky. Osm gólů a dvě gólové přihrávky k tomu. Gólovou premiéru si odbyl na nejlepším možném místě. Doma na Molinónu. Hrálo se šesté kolo a Sporting spláchl Mallorcu, která byla zrovinka v laufu, 4:1. Dva góly, pro výhru velmi důležité, nasázel sám Miguel. Navíc jeden z nich byl opravdu výstavní, kdy povedený lob uvnitř šestnáctky zaplul do branky, kterou hájil Dudu Aouate, který proti této kulišárně nic nezmohl. O týden později jeli rojiblancos na San Mamés, kde se nevyhrává lehce a který není pro Sporting zrovna příznivým místem na sbírání bodů. Jenže vše zařídil hráč s číslem dvacet na zádech, neboť dvěma góly zajistil výhru nad nepříjemným rivalem.

Ligová kola bežela pravidelným rytmem a De las Cuevas dál přispíval svojí hrou ve prospěch mužstva, byť při zakončení už neměl takovou náklonnost štěstěny, jako ve výše zmíněných zápasech. Musel si sakra dlouho počkat. Až do 24.kola, kdy na Molinón přijela Osasuna. Bylo to utkání dvou celků, kterým bylo předurčeno bojovat o holý ligový život a v takovém rozpoložení jsou všechny duely klíčové. Znovu se objevila magická dvacítka a ve dvacáté minutě dostal své spoluhráče na koně vedoucím gólem, který nakonec pomohl i kcelkové výhře 3:2. Miguelův gól tak znovu znamenal vítězství. Další gól znovu vstřelil v domácím prostředí, byť tentokrát to proti Xerezu, jenž nakonec ligu opustil, stačilo jen na remízu 2:2. Ale jeho gól zase přinesl bodový zisk. To samé při návštěvě stánku Getafe, kde jeho gól platil alespoň za bod. Jenže zřejmě nejdůležitější náboj minulé sezóny si schovával ve svém zásobníku až na předposlední kolo, kdy už se hrálo o všechno. Sporting potřeboval v souboji s „jeho“ Atléticem alespoň bodík, aby se udržel i pro příští sezónu v Primera División. Sporting to zvládl, uhrál remízu jedna jedna. Autor gólu, jak již bylo naznačeno o pár řádků výše byl pochopitelně De las Cuevas.

Sezóna letošní nezačala pro Sporting nijak lichotivě, nicméně náš hrdina si jel tu svoji lajnu. Ve třetím kole skóroval proti Athleticu a jak jinak, Sporting získal bod za remízu 2:2. Jenže pak se začal klub z Asturie pomalu vytrácet a společně s ním i De las Cuevas. Jedenáct zápasů bez výhry a nijak výrazný herní projev potopily Preciadovu loď až na samotné dno. Jenže najednou Sporting vstal z mrtvých a ruku v ruce s tím i Miguel, jenž v posledních kolech začal znovu sázet rozhodující branky. Doma proti Getafe otevřel skóre přízemní střelou za hranicí šestnáctky. Rovněž proti Almeríi zařídil výhru svého mužstva, byť si tady nemůžeme odpustit poznámku, že mu ke gólu hodně pomohla ruka a hosté se oprávněně zlobili, neboť gól neměl být uznán. Ale to nejlepší ho teprve čekalo. Minulou sobotu svěřenci kouče Preciada jeli k zápasu na slavný San Bernabéu, do té doby nedobytný a hlavním cílem bylo především nedostat nějakou potupnou šišku. Jenže v 78.minutě za stavu 0:0 Miguel zakombinoval s Nacho Casesem a přízemní střelou z hranice šestnáctky, která se ještě otřela o tyč, pokořil svatého Ikera a ukončil devět let trvající neporazitelnost Mourinha v domácích ligových zápasech. Byla to teprve třetí výhra Sportingu na půdě Realu v jeho více než stoleté historii a opětovně pomohl jeho gól k důležitým bodům v boji o záchranu.

Když si to všechno hezky zrekapitulujeme, zjistíme, že každý gól Miguela De las Cuevase představuje pro mužstvo z Gijónu bodový přísun. Loni dal za celý ročník osm branek v šesti zápasech a bilance je 2-2-0. Letos dal čtyři góly rozdělené do stejného počtu střetnutí a bilance mluví za vše : 3-1-0.

Krátký rozhovor po příletu z Madridu:

Váš gól jste asi viděl mnohokrát, že?

Ano, a líbí se mi čím dál víc. Byla to pěkná akce a navíc dát gól na Bernabeu...

Mohl jste tomu na hřišti vůbec uvěřit?

Byla to trochu zvláštní situace. Zaútočili jsme jen párkrát a měli jsme štěstí, že jsme dali gól. Pak šlo o to aby to neotočili. Po zápase jsme všichni vybouchli radostí.

V sobotu večer jste si po utkání zašel se svými rodiči na večeři. Poznávali vás lidi?

Ano, poznávali, protože lidé v Madridu fotbal milují.

Co vám říkali?

Někteří povídali: „Sebral jsi Realu titul! (směje se).“Říkal jsem, že ne, ale jsou to prostě věci, které se stanou. Pravdou je, že jsem právě teď moc šťastný.

Dostal jste od svých bývalých spoluhráčů z Atlética hodně vzkazů?

Od Antonia Lópeze a Raúla Garcíi...Mluvil jsem s nimi a byli opravdu moc šťastní. V Atléticu jsem nezažil moc dobré období a tak měli ze mě radost.

Musel jste zkrátka odejít z Atlética, které tu již hodně dlouho nevyhrálo, aby jste si vyzkoušel jaký to je pocit, vyhrát na San Bernabeu?

(Smích) Málokdo může říct, že vyhrál na Bernabeu a odehrál proti Realu který je podle mě jeden z nejsilnějších v celé historii, dobrý zápas.

Co se vám v posledních hodinách honí hlavou?

Myslel jsem na pozitivní věci i na ty špatné, co jsem zažil. Ale všechno se zapomene. Ve fotbale to tak je. Všechno jde strašně rychle a je třeba si užít to dobré. Kromě toho jsem hodně klidný až se tomu lidi diví (smích).

Je tohle váš nejdůležitější gól celé dosavadní kariéry.

Ano. Kvůli tomu, že pomohl ke třem bodů, že padl právě tady a protože se mužstvo na tenhle zápas velmi dobře připravilo. Ale upřímně asi nemyslíte na to, že tu vyhrajete.

Váš gól má na svědomí spoustu věcí. „Obviňují“ vás z toho, že jste Real odstavil od titulu, navíc máte na svědomí konec Mourinhovy domácí neporazitelné série a v Gijónu jste vstoupil do historie tím, že jste zařídil teprve třetí výhru klubu na San Bernabeu.

Jsou to všechno fakta, která zůstanou v mých vzpomínkách. Ale o té první věci, už jsem řekl, že nejsem viník toho, že Real nevyhraje titul. Ještě zbývá hodně kol a třeba ho získá.

Přihrávka od Nacho Casese byla velmi dobrá.

Nacho, tak jak připomíná trenér, byl ještě před pár měsící v béčku a teď je s námi. Pomohl týmu udělat ten kvalitativní skok kupředu. Byla to moc hezká akce ve které jsme si dali dvě, nebo tři narážečky a dopadlo to moc dobře (směje se).

Sangoy, který mazaně natáhl obránce také nebyl špatný?

Od José Ángela, jenž jako první sebral míč až po Gastona Sangoye byli všichni skvělí. Pohyb, který udělal byl velmi dobrý.

Díky tomuhle vítězství se vám přeci jen záchrana přiblížila mnohem víc. Máte již 35 bodů, šest bodů náskok na sestupovou pozici.

Jsou to tři body se kterými nikdo nepočítal a díky nimž jsme o kousek dál od sestupu. Příští zápas s Osasunou je ale hodně klíčový. Když se nám povede vyhrát, uděláme hodně důležitý krok.

Jak na tom byli hráči Realu, když jste se zdravili po skončení zápasu?

Byli hodně skleslí, protože zbývá už jen málo zápasů a Barça asi moc bodů neztratí. Myslím si, že se spíš soustředí na Ligu mistrů a pohár. Jestliže něco z toho vyhrají, bude to pro ně dobrá sezóna.