Kličkování mezi injekčními střikačkami

Joao Pereira (© google.com)

V lisabonské čtvrti Casal Ventoso bylo mnohem snažší potkat drogového dealera než policajta. „Do téhle čtvrti se neodváží nikdo vkročit, není-li záměrem jeho cesty koupě, nebo prodej drog“, popisoval Joao Figueira, vrchní inspektor protidrogové skupiny v Portugalsku, oblast, kterou tvořily klikaté uličky s polorozbořenými domy, ovšem často s opancéřovanými dveřmi, které majitelé pronajímali distributorům omamných a psychotropních látek širokého sortimentu. Přívlastek „drogový supermarket“ na nejrušnější epicentrum drogového kšeftu v celém Portugalsku seděl naprosto trefně. Muže zákona tu neviděli rádi, neboť jejich přítomnost bleskurychle pokazila slibně se rozvíjející obchody a zapříčinila úprk jak koupěchtivých, tak i kreatur lačnících po nekalém zisku. „Nevíme si s tím problémem rady“, dodal Figueora.

Řešení se nakonec našlo. Čtvrť byla srovnána se zemí a začalo se od nuly. Hodně drastické opatření. Lisabon přišel o část těla, do nějž už netekla krev a postupně odumírala. Ovšem pro Joao Pereiru již bylo pozdě. Casal Ventoso bylo jeviště jeho dětství a jeho povaha byla tím, co se dělo na zdejších ulicích, nevyhnutelně poznamenána. Nová posila Valencie pro příští tři sezóny vyrůstala kličkujíc mezi injekčními střikačkami, uhýbáním před drogami a schováváním se před sjetými narkomany. Fotbal se stal únikovou cestou před touhle životní špínou a naštěstí ho všas zachránil.

Joao sice z Casal Ventoso dokázal utéct, nicméně Casal Ventoso se ho dlouho drželo uvnitř. Stejně tak jako divoká kočka, kterou se snaží ochočit i Pereira vystrčil drápky, když ho zahnali do kouta, což mu ovšem přinášelo nemalé problémy během prvních let mezi elitou. Poté, co se fotbalově otesával v juniorských týmech Benficy, dostal v sezóně 2003-04 poprvé příležitost vyzkoušet si fotbal v prvním týmu Orlů, kdy pod vedením José Antonia Camacha poměrně slušně zapůsobil nejen na fanoušky, ale zejména na muže od novin. „Narodila se hvězda“, nerozpakovaly se titulovat Pereirovo učinkování v deníku Record, aby uvítaly novou naději portugalské kopané. Později přišly i trofeje, chvála. Všechno šlo jak na drátku až do chvíle, než mu do jízdního pruhu jeho nadějné kariéry hodil myšku Ronald Koeman.

Příchod holandského experta na lavičku Benficy během sezóny 2005-06 představoval bod zlomu fotbalové dráhy Joao Pereiry. Něco jako před Koemanem a po Koemanovi. Kouč, jehož nedlouho předtím vyhodili z Ajaxu, posadil Pereiru nejprve na lavičku náhradníků a později ho do zápasových nominací již nepsal vůbec. Nepohodlnou situací v mužstvu otrávený Joao si zašel do Koemanovi kanceláře pro vysvětlení. Ovšem rozhovor skončil malou potyčkou a Joao byl v cuku letu hráčem bé týmu. Celá kauza nenašla rozuzlení až do zimního přestupního termínu, kdy ho klub poslal na hostování do Gil Vicente.  

Po skončení ligového ročníku sice Ronald Koeman sbalil saky paky a podepsal PSV Eindhoven, ovšem Joao Pereira už se vrátit nechtěl. Holanďan s ním sice nakládal mizerně, ovšem podle hráčova mínění ho především zradila Benfica. Nasupený Portugalec tak zvolil stejné řešení, které se přijalo v souvislosti s jeho milovanou čtvrtí: policie zbořila Casal Ventoso, Pereira zbořil svoji minulost. Benficu opustil a navíc začal hrát na nové pozici. Někdejší pravé křídlo, které tolik překvapilo celé Portugalsko, začalo dělat první postupné krůčky ve skromném Gil Vicente a později i ve Sportingu Bragu coby pravý bek. A právě v tomto klubu se definitvně utvrdil coby specialista na pravý kraj zadní řady a výborné výkony mu v roce 2010 vynesly angažmá ve Sportingu Lisabon.

Zbytek životního příběhu už je všem velmi dobře znám. Joao Pereira se stal jedním z nejlepších pravých obránců Portugalska a po svém návratu do Lisabonu se usadil i v portugalské reprezentaci, kde má v Paulu Bentovi ideálního spojence. Poté, co na letošním EURU zanechal velmi dobrý dojem čelí ve svých osmaadvaceti letech největší výzvě své dosavadní kariéry. Prosadit se ve Valencii a získat si na svoji stranu nejen kouče Pellegrina, ale i fotbalově vzdělané (a současně velmi náročné) publikum stadionu Mestalla.