Koného dilema

Arouna Koné (© google.com)

Když Levante a Sevilla pár hodin před vypršením letního přestupového okna stvrtzovali podpisy hostování Arouny Koného, nikoho ani ve snu nenapadlo, že by útočník z Pobřeží Slonoviny mohl nasázet osmnáct branek. Takové číslo totiž bylo zaneseno ve smlouvě při jehož splnění si andaluzký klub zajistil automaticky prodloužení smlouvy, která by jinak vypršela 30.června 2012.

Gól, kterým Koné v sobotu pozdě večer na stadiónu Sáncheze Pizjuána vyrovnal stav utkání na jedna jedna, nesl pořadové číslo šestnáct (čtrnáct v lize, dva v poháru). Ovšem samotný snajpr z toho zas tak velkou radost nemá. Do hlavního města Andaluzie se totiž vrátit nechce. Několikrát to veřejně prohlásil, ale v sobotu hned po zápase, ještě na trávníku sevillského stadiónu, potvrdil, že v jeho hlavě má v tuto chvíli prostor jen myšlenka na setrvání mezi granotas z Levante.

To je dilema. Co teď? Využít svoji střeleckou formu a sázet jeden gól za druhým, nebo dát ještě jeden a – stop, což by znamenalo zůstat po skončení sezóny bez smlouvy, volný a pokračovat další rok v Levante. Tahle druhá možnost se zdá hodně riskantní, nechce se totiž věřit, že by Koné nechtěl dávat další góly, zvláště když Levante bojuje o postup mezi evropskou smetánku, která by hodně vylepšila finanční vyhlídky klubu do budoucnosti. Nicméně i pro samotný klub by tato varianta byla nejpříznivější. Koné by jim spadl zadarmo do klína a v létě by ho mohl prodat nejštědřejšímu zájemci o jeho služby. Druhý Caicedo. Paradoxně, když dá víc než dva góly a dotáhne Levante do Evropy, v červnu se vrátí grátis štandopéde do Sevilly.

Útočník, jenž si prošel kalvárií dlouhých a vážných zranění se na předměstí Valencie znovu začal cítit jako opravdový fotbalista a na zeleném pažitu si to nesmírně užívá. A klub z Orriols je pro něj prioritou. Dokonce poslal k šípku i reprezentačního kouče „slonů“, když ho chtěl zařadit na nominační listinu. Právě tady si pochroumal koleno v posledním utkání, které za národní výběr odehrál.

V Seville se nikdy necítil dobře a odmítá se tam vrátit. V sobotu ho tribuny Nerviónu vypískaly, když nastoupil na trávník a v určitých okamžicích během zápasu, zejména po vstřelené brance. Tu ovšem neslavil. Radši si spodkem dresu zakryl obličej a vysloužil si za to žlutou kartu. Tenhle pískot se Konému vůbec nezamlouval a jestli už předtím měl jasno, že se vrátit nechce, pak po projevu domácích příznivců už není co řešit. 

Naopak v Levante se Afričanovi hrozně líbí a fotbalově se vrátil na úroveň, kde byl předtím, než přestoupil do Sevilly. Je si velmi dobře vědom, že může podepsat životní kontrakt a jestli přijde, chtěl by, aby z toho mělo svůj podíl i Levante. Jako výraz vděčnosti za návrat do velkého fotbalu.

Není třeba zdůrazňovat, že Levante Koného i v případě, že nakonec zůstane volným hráčem, může ve svém kádru stěží udržet. Sevilla totiž platí velkou většinu jeho platu a jen zlomek musí ze své kasy vysypat pokladník na Ciutat de Valencia. Kontrakt mu zaručuje přes milión a půl ročně, což je částka, která prakticky trojnásobně překračuje platový strop, jenž mají nastavený v kabině azulgranas. S tím by měli bafuňáři Levante asi velký problém. Takže Koné tuší, jestli podepíše s Levante a nepřijde výhodná nabídka z jiného klubu, výpalata by mu na účet chodila hodně oškubaná. Ovšem tato teorie se zřejmě v realitu nepromění, neboť Koného výkony přitahují jednoho zájemce za druhým, dokonce i z těch největších evropských značek. 

Koné sobotním gólem vstoupil do historie Levante jako nejlepší střelec během jedné ligové sezóny. Překonal loňský rekord Felipe Caiceda, jenž skóroval třináctkrát. A má před sebou ještě čtyři kola na vylepšení rekordního zápisu. Nebo ne? To je dilema.