Levák z kolébky fotbalu

José Carlos (© elpais.com)

Od mala kolem sebe José Carlos, záložník Raya Vallecana, slýchával starou historku o tom, že jeho vesnice je „kolébkou španělského fotbalu“, místem, odkud královský sport počal šířit a rozpínat svůj magnetismus po celé zemi.

„Na ulicích, nebo u nás doma se častokrát mluvilo o tomhle tématu a také o hádkách s jinými lokalitami ohledně přivlastnění si přídomku kolébka fotbalu, který byl nakonec přiznán naší obci Minas de Riotinto“, vypráví s hrdostí levé křídlo Raya, pro nějž je „hrdostí, být reprezentantem městečka s tak velkou historií a důležitostí v historii španělské kopané v Primera División.

K propagaci footballu z tohoto území v andaluzké provincii Huelva docházelo stejným způsobem, jako na ostatních místech planety, tedy přistěhováním rodilých angličanů do dané oblasti. 14.února 1873 společnost Río Tinto Company koupila za 92.756.592 peset od vlády první republiky ložiska mědi, zlata a stříbra, která se nacházela v povodí řeky Río Tinto. A jak to tak bývá, s přesunem inženýrů a dělníků, kteří pracovali na těžbě, dorazily na španělskou půdu i jejich zvyky, obyčeje a zábava – nejen fotbal, ale i tenis, kriket, polo, nebo golf.

„Když jsem byl malý, hráli jsme fotbal na hřišti hned vedle čtvrti Bellavista, kde žili Angličané odděleni od místních obyvatel. Je tu pořád zachované sídliště s typickými anglickými domy ve viktoriánském stylu, golfovým a kriketovým hřištěm a dokonce i společenským klubem. Má to v sobě spoustu historie a stojí za to se s tím seznámit“.

Samotný José Carlos účinkoval v dokumentu Zrození jedné vášně o začátcích fotbalu ve Španělsku. „Navlékli nás do dlouhých trenýrek, přilepili nám knírky, abychom se podobali fotbalistům z tehdejší doby. Pro celou vesnici to byla veliká událost, dokonce jsme si za účinkování přivydělali nějaké peníze“. Hodně José Carlose pobavil tehdejší zákaz, který dávaly matky svým ratolestem. „Před nedávnem jsem četl, že zpočátku nedovolovaly malým holkám a klukům chodit na utkání, protože říkaly, že hrají ve spodkách“.

Byť v osmnácti letech odešel do cantery Recreativa Huelva a později do Sevilly „kde jsem hrál pár zápasů v základu pod Manolem Jiménezem“, když může, do rodné vesnice se vždycky rád vrací protože „jen tady dobiju pořádně baterky“. Do Raya přišel letos v létě po roční zkušenosti v AEK Atény, kde pocítil nepříjemnou krizi, kterou Řecko prochází. „Řekové jednali a chtěli, abych zůstal, ale já se toužil vrátit do Španělska“.

„No vida jak umíš vystřelit a pravou a potom v zápase dáš takovou šmudlu“, vyčítal Josému při včerejším tréninku kouč Paco Jémez. „Hraje dobře, ale musí nám dát víc, protože má v sobě velký talent, dokáže přejít přes hráče a je levák, ačkoliv umí taky pravou“, charakterizuje nováček mezi prvoligovými trenéry. „S jednou nohou buď musíte být Messi, nebo nemáte mezi špičkou co pohledávat“, uzavírá José Carlos. Z toho, že zatím neprorazil, neviní nikoho. „Člověk musí být sebekritický, dívat se směrem dovnitř a pracovat na zlepšení. Jestliže mi nedali víc příležitostí, snad jsem si je nezasloužil“.