Madridské derby se zvláštní příchutí

Jordi Amat a Álvaro Vázquez (© marca.com)

Rayo Vallecano a Getafe si dnes večer zahrají o to být třetím nejlepším mužstvem hlavního města Španělska za Atléticem a Realem. Oba kluby od sebe odděluje pouhý bodík ve prospěch týmu, jenž dnes bude mít výhodu domácího prostředí – Raya Vallecana. To dokončilo kalendářní rok 2012 v dobrém rozmaru, když dokázalo vyplenit Mestallu a skolit na domácí půdě Levante. To Getafe je na tom, v tomto ohledu, přeci jen o fous hůř, neboť v posledních třech duelech právě skončeného roku nepoznali sladkou příchuť vítězství.

Duel, jenž bude na tribunách napěchován velkou rivalitou, ale zároveň i pevnými přátelstvími, které se na devadesát minut, jež bude utkání trvat, přeruší. Zářným příkladem v tomto směru jsou Jordi Amat a Álvaro Vázquez. Střední obránce Raya a útočník Getafe prožijí hodně zvláštní souboj. Álvaro už ví moc dobře jaké to je vetřít se až do kuchyně Amata. A stoper mu již vysvětlil pravidla svého území. Nicméně poprvé od okamžiku, kdy se před šesti lety poznali v mladším dorostu Espanyolu, budou muset nechat stranou svoje kamarádství a na trávníků se z nich stanou soupeři. 

„Beru to normálně, ve chvíli, kdy jsem šel na hostování, se tato možnost nabízela. Ale ze začátku to bude určitě divné“, potvrzuje rayista Amat. Útočník Getafe v tom má rovněž jasno: „Strašně se těším. Je to madridské derby a budu ho mít proti sobě!“ Jejich vztah je přeci jen o něčem víc než u klasických bývalých spoluhráčů z jednoho týmu, neboť na začátku ligového ročníku spolu během přibližně jednoho měsíce bydleli v jednom bytě. „Byl jsem už docela zabydlený v Madridu a jeho přestup se uskutečnil na poslední chvíli. A protože ještě neměl byt, bez problémů jsem ho vzal k sobě. Teď se vidíme skoro každý den“, vysvětluje Amat. „Ubytoval mne hned, jak jsem přiletěl do Madridu, ještě štěstí, že se zrovna nehrálo Rayo-Getafe“, žertuje Álvaro. 

Zkušenost, která navazuje na ty předchozí ze srazů jedenadvacítky. „Byly jsme společně v několika nominacích a na šampionátu do 20 let. Zažili jsme spolu hodně pěkné okamžiky“, vzpomíná Amat. „Je to sen sdílet tak pěkné chvíle po boku velkého kamaráda. A mít ho jako podporu, je velmi důležité“, doplňuje Álvaro. Nicméně nejlepší přítel se dnes může stát největším nepřítelem. „To, že se známe tak dobře, je třeba brát jako výhodu. On zná moje silné stránky a já zase jeho“, uvádí Amat. „Nejsem si úplně jist, jestli je to výhoda, on ví, jak trénuji a hraji, ale utkání jsou tři body a ty musí vybojovat Getafe“, přisazuje Álvaro. 

V čem se oba shodnou je to, že během devadesáti minut jde kamarádství stranou. „Až nastoupíme na hřiště, bude to rival, jako kterýkoliv jiný. Jestli bude prostor na kopance a různé lsti? Jasně, je to přece fotbalový zápas!“, podotýká stoper Raya. „Člověk na to zapomene a každý hájí svoje barvy. To co se stane na trávníku tam i zůstane. Budu se snažit mu hodně zkomplikovat život. A objetí po skončení zápasu nakonec všechno srovná“, odpovídá útočník Getafe. 

Přes velké přátelství jsou mezi oběma menší nevyřízené účty. „Poslední zápas Rayo-Getafe na Playstationu jsem vyhrál na penalty, když to skončilo 2:2. A i poprvé jsem vyhrál na penalty“, uzavírá Amat.