Man of the match

David Zurutuza (© que.es)

V anglické lize existuje zajímavá tradice, kdy je po každém zápase vybrán nejlepší fotbalista utkání, „Man of the match“, jenž dostane jako pozornost láhev šampaňského s etiketou, na níž jsou uvedena jména protivníků a datum, kdy se utkání odehrálo. Podobný zvyk jako ve Španělsku, kdy si hráč, který vstřelí hattrick odnese domů míč s podpisy všech hráčů a jenž se v posledních letech rozšířil po celém kontinentu. V Primera División tahle tradice nefunguje, ale jednu lahvinku by si z nedělního duelu mezi Realem Sociedad a Sportingem Gijón zcela jistě zasloužil středopolař domácích David Zurutuza. Přestože byl na zeleném koberci pouhé čtyři minuty. I takto krátký časový úsek stačil, aby rodák z francouzského Rochefortu dvěma góly knokautoval přímého konkurenta, jehož v tabulce před zápasem dělily pouhé tři body rozdílu.

Jak je ten fotbal zajímavý. V letošní sezóně se David Zurutuza na hřišti ohřál ze všech realistů nejvíce, zapojoval se do útoků, ale gól ne a ne přijít. Teď stačily dvě minuty a zářezy na Zurutuzově pažbě přibyly hned dva. Neuvěřitelné. Oba dva věnoval svému tatínkovi Iñakimu, jenž v létě zemřel a který ho doprovázel po celou fotbalovou kariéru od prvních krůčků v Lengokoaku. Na tribuně ho všichni znali a nevynechal jediné utkání. Loni v březnu v jednom rozhovoru uvedl, že ho táta pořád nabádá, aby dával víc gólů. Že podle něj na to má potenciál.  Hned poté dal branku v následujícím utkání proti Levante a pořádně to s ním oslavil. Včera si Iñaki mohl shora vychutnat exhibici svého syna.

Byl k nezastavení. Až do okamžiku, kdy se zjevil mohutný stoper rojiblancos Gregory Arnolin, paradoxně rovněž hráč narozený ve Francii, jenž mu úderem hlavou zlomil nos, když na ukazateli skóre svítitily pouhé čtyři odehrané minuty. Hrdina Zurutuza ležel natažený na trávníku a z obličeje mu prýštila krev. Zlomená nosní přepážka. Spoluhráči, kteří k němu přispěchali mohutnými gesty žádali okamžitě střídání. Markel se bleskově rozcvičil a naskočil do hry. Mezitiím pohyblivá nosítka odvážela statečného Davida ze stadiónu. Jeho odvoz provázelo burácení stadiónu Anoeta mohutnými pokřiky „Zuru, Zuru!“

Pravdou ale je, že bez něj se už hrál jiný zápas. Těžko říci, jestli to bylo kvůli tomu, že txuri-urdin byli z Davidova zranění mírně řečeno otřesení, nebo že se díky dvěma gólům náskoku uspokojili. V každém případě se výbušný Real z úvodu utkání postupem času udusil. Markel má přeci jen jiné herní parametry než Zurutuza, je to spíš štít, než podhrot a tak mu chvíli trvalo, než si na place našel ideální místo. Byl vidět spíše po boku Elustonda a byl to zejména Aranburu, jenž se snažil doplňovat Agirretxeho při napadání soupeře. Rozestavení trenéra Montaniera se tak více podobalo 4-2-3-1, než obvyklému 4-3-3. To zapříčinilo, že Real Sociedad byl na trávníku ve více staženější pozici. Sice pohodlnější, to ano, ale méně efektivnější při získávání míčů na území bliže k soupeřově brance a podnikání protiútoků, protože Nacho Cases a Rivera si mohli v pohodě nakládat s balónem, jak potřebovali. 

Naštěstí pro domácí, když Sporting nejvíc hrozil vyrovnáním, vybojoval Griezmann ztracený míč s Gálvezem a vynutil si rohový kop, který Elustondo poslal do sítě. Zdravé naštvání Griezmanna tak definitivně naklopilo utkání na stranu Realu, které by bylo hodně smutné a hloupé ztratit po tak bravurním počinu Davida Zurutuzy.