Marcelino před největší výzvou

Marcelino García Toral (©google.com)

Marcelino García Toral již začíná pracovat na nejambicióznějším projektu své kariéry. Sevilla 2011-12 má před sebou hlavní cíl – dostat se do Ligy mistrů, což se letos nepodařilo. Vedení Andaluzanů se rozhodlo svěřit kádr fotbalistů mladému, snaživému, disciplinovanému odborníkovi, který má jasné myšlenky a velkou touhu něčeho dosáhnout.

Marcelino svoji kariéru coby fotbalista musel ukončit předčasně již ve svých osmadvaceti letech kvůli vážnému zranění kolene, když prošel Sportingem Gijón, Racingem, Levante a Elche. Jeho první trenérská štace byla v Lealtadu, týmu z Tercera División. A hned se zadařilo, neboť tento celek dokázal vytáhnout o patro výš (pravda, hned v další sezóně následoval sestup). Pak si sbalil fidlátka a šel zkusit štěstí zase jinam. Laso mu hodilo béčko gijónského Sportingu (i tady přišel jeden sestup), později povýšil i do trenérské sesle A týmu, který v letech 2003-2005 dovedl tehdy ještě v Segunda División na páté a desáté místo. 

Další výzvou pro něj bylo Recreativo, které v něm vidělo ideálního stratéga, jenž si poradí i s tak náročným úkolem, jakým je postup do nejvyšší soutěže. Bafuňáře z Huelvy nezklamal, postoupil a v premiérové sezóně mezi elitou dokázal Recre usadit na skvělé osmé pozici. Pochopitelně, že díky tomuto výsledku nezůstalo jeho jméno bez zájmu jiných klubů o jeho služby. Betis, Deportivo, Racing, to byli hlavní kandidáti na trenérský objev roku. Marcelino se nejprve domlouval s Betisem, ovšem k dohodě s Loperou nedospěl, především kvůli tomu, že Marcelinovou představou byla velká obměna kádru s čímž u Lopery narazil, neboť by to představovalo velkou finanční zátěž.

Nakonec tak podepsal s týmem z Kantabrie, který poprvé v historii dokázal posunout až do Poháru UEFA a protlačit se až do semifinále domácího poháru. Rovněž poprvé v historii. Tím pádem už jeho jméno znělo v noblesnějších kruzích španělské kopané, především ve Valencii. Ovšem ani s los ché se nedohodl, znovu kvůli rozdílným názorům na tvorbu kádru. O pár dní později podepsal s druholigovou Zaragozou pěkně šťavnatou dvouletou smlouvu (2,4 miliony ročně) s jasným cílem. Dostat maños co nejrychleji mezi elitu. To znovu splnil, nicméně nejvyšší soutěže si moc neužil a pro špatné výsledky byl odvolán. 

Devátého února letošního roku se znovu vrátil do Santanderu, poté, co nový majitel indický podnikatel Ali Syed propustil dosavadního kouče Miguela Ángela Portugala. Přebíral mužstvo v sestupovém ohrožení, ale dokázal ho zachránit dvě kola před koncem. A teď před ním stojí největší výzva: Sevilla FC.

Od chvíle, co si na živobytí vydělává na trenérské lavičce, zastává stejnou ideologii: odvážný fotbal. „Mám rád defenzivní rovnováhu. Odebrat soupeři míč a vyrazit do protiútoku. To je styl, kterého se držím. Když míč nemáme, musí se všichni snažit ho vybojovat. Mít balón na kopačkách, to je ten nejlepší způsob, jak se dostat k soupeřově brance. Když máte dobrou jenom obranu, jste příliš závislý na individualitách. Dokonce i když prohráváme, pořád se snažíme kombinovat. Bráníme prapor odvážného fotbalu”, vysvětloval kdysi.

Nikdy nebyl zastánce zaběhnuté fráze, že skromná mužstva musí hrát defenzivně. Rodák z Asturie se vždycky vyznačoval ambiciózním a odvážným stylem. „Nechápu mužstvo, které jenom brání. Pracuji na útoku stejně jako na obraně, ale pořád s míčem. Snažím se hráčům hodně vštěpovat kolektivního ducha. Všichni by se měli podílet na práci v obraně i útoku. Pokaždé musíte pomoci svému spoluhráči, protože si přejete, aby i on pomohl vám”, tvrdí.

Pojem „tým” je pro něj svatý. „Talent je důležitý a může být rozhodující. Ale doposud jsem nevedl hráče, kteří sami mohou pomoci vyhrát zápasy. Od dobrého kolektivního výkonu se zvyšuje úroveň jednotlivce, který se tak přiblíží maximu svých schopností. Pro mě je nejdůležitější především tým”.

Jeho oblíbeným herním rozestavením je 4-4-2, kdy jsou jednotlivé řady hodně vysunuty, blízko sebe s presinkem hodně vepředu, ovšem s přihlédnutím k soupeřovým charakteristikám. Všechno je ale k ničemu, když nevěříte tomu, co děláte. „Trenér by si měl být vědom toho, že je závislý na hráčích, jejich schopnostech, oddanosti a aby plnili to, co jim řeknete. Jestliže existuje takové to tiché souznění a obě strany se vzájemně doplňují je to dobrá cesta k dosažení nějakého výsledku”. Necháme se překvapit, jak se mu podaří tuto teorii uplatňovat na Nerviónu do praxe.