Metrem do nejvyšší soutěže

Christian Alfonso (© elpais.com)

"Tak v tuhle chvíli mám u sebe jenom lístek na metro". To je tvrzení třiadvacetiletého kluka z L´Hospitalet, které nevzbuzuje žádný velký údiv. Normálka. Klasika. Nicméně dostane poněkud jiný rozměr, když zjistíte, že onen mladík je fotbalista, jenž hraje v Primera División. Christian Alfonso, středopolař Espanyolu Barcelona si to po skončení každého tréninku štráduje na nejbližší zastávku metra a frčí domů.

"Naše rodina nikdy auto neměla a vždycky jsme jezdili hromadnou dopravou. Pro mne je to normální", líčí s naprostou přirozeností záložník, který se v táboře Espanyolu usídlil v roce 2002. O dva roky později kvůli patálii s růstovými hormony musel couvnout do L´Hospitaletu. Nicméně v minulém roce se zase vrátil do rezervy pericos. Dvanáct gólů ve 21 zápasech nenechalo spát tehdejšího kouče Mauricia Pochettina, jehož cantera vůbec hodně pokoušela, a zákonitě tak musel dát příležitost i Christianovi. A druhého října 2011 přišel křest prvoligovým ohněm - a hned na San Bernábeu. Není pochyb o tom, že se tehdejšímu lodivodovi modrobílé kocábky zcela jistě zalíbil, neboť ho nechal napsat na soupisku A týmu. Jenže jestli se něco nezměnilo, jak při cestách do L´Hospitaletu, tak do Sant Adrià, pak to bylo cestování metrem. "Je to kluk, který pochází z velmi skromné rodiny. Zrovna se dostal do profi fotbalu a domnívá se, že ještě nic nedokázal. Díky tomu se udržuje v klidu", zamýšlí se Quique Cárcel, technický sekretář "Hospi". 

Alfonso se v Primeře prozatím neuhnízdil napevno. V Pochettinově éře se dostal desetkrát do nominace (osmi ligových, dvou pohárových), ale v základní sestavě se objevil pouze dvakrát - proti Getafe a v poháru proti Seville, kdy se trefil po individuální akci. Výměna stráží na střídačce zasela mírné pochybnosti ohledně jeho místa v týmu; v prvních dvou zápasech dokonce nebyl ani v nominaci. Ale od té chvíle se do vybrané osmnáctky vměstnal pokaždé. Pětkrát se mohl těšit ze zápasových minut, pravda, vždy jako náhradník. 

Pro Christiana Alfonsa však fotbal nepředstavuje pouze práci, je to zároveň jeho obrovský koníček, bez přehánění by se dalo říci, že snad až vášní. Když ještě hrál za Hospi kombinoval svoji dráhu profesionálního fotbalisty s trénováním mladého potěru v přípravce na Escuela de Fútbol Performance. "Krom toho, že to byla hodně příjemná zkušenost, učil jsem se i já od dětí. Když jsem je usměrňoval, zůstával mi ten určitý nedostatek pořád v hlavě. Nemůžete někoho kárat za chybu a pak udělat to samé na hřišti", objasňuje. "Učí kluky, že je potřeba mít cit pro balón. Je to takový introvert, ale když se otevře, je velmi zajímavý. Rovněž poznal, když viděl malého kluka hrát fotbal, z jakého prostředí pochází a naopak", prozrazuje Ildefenso Fernández Toto, sportovní ředitel fotbalové školy. 

Trenéra už sice nedělá, ale metrem jezdí pořád. "Dřív jsem ho bral autem, ale přestěhoval jsem se..." přiznává se Cristian Gómez, nejlepší kamarád v mužstvu a celoživotní soused z jedné čtvrti. "Je to strašně skromný a pracovitý kluk. Neznám žádného jiného prvoligového fotbalistu, který by jezdil do práce metrem", říká Joan Capdevila, levý obránce pericos. A starý dobrý vtipálek ještě dodává: "Budeme na něj dorážet, ať si udělá řidičák. Ale, myslím to v dobrém, ať se radši řídit neučí, protože pro mne je tenhle kluk velké nebezpečí"

"Několikrát mě poznali, pokaždé to byli fanoušci Espanyolu, které jsem hodně překvapil. Říkali: 'Kruci, co tady děláš, fotbalista v metru?", vzpomíná Alfonso. A dodává: "Já se na to dívám úplně normálně, cestuji jako kdokoliv jiný". I když je to fotbalový profík. Který hraje v Primera División.