"Miluji Joaquínův způsob hry"

Juan Carlos (© manquepierda.com)

Juan Carlos Pérez López je rychlé křídlo s velmi dobrou kopací tecnikou a střelou, které navíc dokáže zásobovat kolegy v šestnáctce přesnými centry. Levák, jenž praktikuje fotbal, který se na stadiónu Benita Villamarína, kde je doma Real Betis Sevilla, hodně líbí. Tudíž doufá, že v zelenobílém dresu zůstane navlečen co možná nejdéle. Tedy pokud ho náhodou nekoupí zpět Real Madrid.

Hodně se hovoří o investičních fondech. Takže komu vlastně Juan Carlos patří?

Pokud vím, tak jsem hráčem Sportingu Braga, který mě pustil na hostování do Zaragozy a teď do Betisu.

No ale když jste v Portugalsku neodehrál ani minutu...

Protože investoři upřednostňují, abych hrál ve španělské lize. Ale nijak mne tohleto všechno popravdě řečeno netrápí. Soustředím se jenom na fotbal, abych se denodenně zlepšoval a fotbalově rostl, to ostatní je mi fuk.

A najednou jste v Betisu...

Jsem tady moc spokojený. Životní styl tady v Andaluzii je mi moc blízký. Byť jsem z Madridu, je podobný tomu mému, protože jsem otevřený, zábavný, veselý. Cítím se v Seville skvěle.

O atmosféře v kabině se tady mluví v superlativech.

Kabina je nakonec to nejdůležitější. Když se netáhne za jeden provaz, je to to nejhorší, co může nastat. Podívejte se na kabinu v Zaragoze, držela při sobě až do konce a dosáhla na cíl, který se zdál nedosažitelný. A v Betisu to vypadá podobně.

Proč vás přezdívají „Chrt z Boadilly“?

Pro moji rychlost. Dali mi tu přezdívku den po mé premiéře v Realu. Bylo to proti Deportivu. Ani nevím kdo mi ji dal.

A ztotožňujete se s ní?

Naprosto.

Co mi řeknete o Mourinhovi?

Že mne třeba nominoval ke dvěma zápasům Ligy mistrů. Proti Auxerre jsem byl na lavičce a proti Olympique Lyon jsem nakonec zůstal na tribuně. Mám s ním velmi dobrý vztah. Důvěřoval mi a staral se o to, abych fotbalově rostl. A soužití s prvním týmem bylo dobré. Ačkoliv zůstat v něm...Však víme, jak to chodí v Realu. Je to hodně těžké. Nakonec musíme všichni odejít jinam a dokázat, že stojíme za to, abychom se vrátili.

Odchovanec Realu musí závidět tomu, co se děje v Barçe, ne? Když se ohlédneme zpátky, od dob slavné Quinta del Buitre neprorazil ani jeden fotbalista ročně.

Nevím, proč tomu tak je. Real a Barça zastávají odlišnou politiku, ale musí se to respektovat. Oni své canteře důvěřují mnohem víc. To je jasné. Nicméně ať už člověk hraje kdekoliv, pořád musí ukázat svoji hodnotu.

Real Madrid na vás má pořád opci na přestup a skoro každý, kdo opustí Bílý balet, myslí na návrat.

Moje hlavní představa je prosadit se v Betisu. Nechci se zajímat o to, kde budu hrát příští rok ani jestli mne Real koupí zpět. Nebudu trénovat a u toho přemýšlet, že se musím vrátit do Realu. Nikdy jsem takhle neuvažoval a ani nebudu. Kdybych tak uvažoval, bylo by to špatné, byť jsem odmalička fanoušek Realu a logicky bych se nebránil návratu zpět. Ale teď je důležité prosadit se tady. 

Měl jste víc nabídek, nebo jste hned vzal Betis?

Ano, zajímalo se víc mužstev, ale vsadil jsem na Betis.

Možná proto, že víte, že Pepe Mel je přímo okouzlen tímto „ohroženým druhem“ jimiž jsou klasická křídla.

Je vidět, že klasická křídla postupně mizí a skoro všechna mužstva hrají středem. Takže se cení, že trenér zamýšlí přesně opačně. Myslím, že je to důležité.

Agra, Campbell, Vadillo, jestli příjde pak ještě Juanfran...Konkurence vám chybět nebude, co?

Pořádná konkurence. Ale tu jsem už měl i minulý rok. Pokaždé musí být velká, aby nikdo nepovolil.

Do jaké míry ovlivnily vaše dva góly, jež jste vstřelil na Heliópolisu, skutečnost, že se o vás Betis začal zajímat?

Myslím si, že to určitě roli hrálo. Bylo to velmi pěkné utkání, odehrál jsem velmi dobrou druhou půlku, no, a jsem tady.

Proč jste přestal hrát v Zaragoze po tak skvělé vizitce, kterou jste proti Betisu zanechal. 

První část soutěže jsem odehrál skoro celou, ale později, se změnou trenéra, jsem dohrál. Nevím, asi jsem mu nepadl do oka, nebo se mu nelíbil můj styl hry.

Jak jste prožíval onu kouzelnou etapu s Manolem Jiménezem, byť jste nenastupoval?

Přesto, že jsem měl málo herního prostoru, jsem se cítil spojený s týmem. Už jsem vám říkal, že kabina byla hrozně důležitá. A fanoušci to všechno prožívali neuvěřitelným způsobem. Byla to radost pro všechny.

A co Jiménez udělal, že dokázal „vyměnit čip“. Bylo to třeba pověstný hněv směrem k mužstvu po porážce v Málaze 1:5?

Víceméně ano. Po psychické stránce nám zvedl morálku a dokázal to, co dokázal. Ve druhé části soutěže jsme vydolovali 32 bodů, když jsme jich v první získali jen devět. Byla to dobrá práce.

Rád byste nastupoval častěji a zůstal v Zaragoze?

Nebylo by to špatné, ale teď jsem tady v Betisu a chci ukázat, co umím.

Nemáte trochu obavy, že se z vás stane, takříkajíc fotbalový nomád, díky vaší zvláštní situaci s hráčskými právy?

Každý fotbalista by se rád usadil, já ale myslím jen na to, abych tento rok odevzdal úplně všechno.

Hovoří se o záchraně, ale s tímto kádrem se dá letos mířit mnohem výš, nebo ne?

Betis nezačíná s menšími šancemi, než většina týmů. Aspoň to tak cítím a pořád je ještě čas udělat nějaké posily a koukat směrem nahoru. Podívejte na Levante, které bude hrát pohár UEFA. To je pro nás sen.

Víte, že sedmnáctku, kterou jste si vybral, nosilo nejlepší křídlo v historii Betisu?

Byl a nyní pořád je nejlepší v Málaze. Rád jsem si tohle číslo vzal, mimo jiné i proto, že Joaquín je jedním z fotbalistů, k nimž jsem upínal svoji pozornost. Miluji jeho způsob hry.