Mistrovství světa 1958 - Brazílie poprvé

62 let uplynulo od tento rok od prvního z pěti triumfů kanárků na světových šampionátech. Na tomto turnaji se také zrodila hvězda.... Drobný sedmnáctiletý mladík Pelé a fotbal už neměl být nikdy stejný.

Nasedněte tedy společně s Československým výběrem vedeným Karlem Kolským směr Stockholm a pojďme oslavit první fotbalový svátek, který pokrýval všechna utkání v TV a opojení z turnaje tak mohli zažít obyvatelé této planety globálně. Kdo neměl TV, tak šel k sousedům, nebo do hospody. Někde vznikali předchůdci dnešních fanzón, ddy lidé vynesli svou televizi na náměstí dědin a městysů, zkrátka a dobře tento turnaj vidělo doposud nejvíce očí a díky rozšířenému a poměrně kvalitnímu rozhlasovému pokrytí skoro všechny uši, které fotbal zajímal.

FIFA se stárnoucím, ale své funkce se stále držícím Julesem Rimmetem, pořád hledala formát šampionátu, který by se nejvíce hodil 16 participujícím týmům. Zápasy ve skupinách tak nekončily remízou, ale z dnešního pohledu nepředstavitelnou věcí, a tou byl opakovaný zápas. To se stalo osudné i našim barvám, když jsme v opakovaném zápase nestačili na Severní Iry, kteří spolu s Walesem a Skotskem debutovali na šampionátu. Velká Británie tak slavila svůj triumf na poli vyjednavačském a politickém. Dnes nám to již divné nepřijde a všichni s tím, že se každá země patřící do Commonwealthu bude hájit sama, souhlasí. Tehdy však stále zaznívaly dosti negativní ohlasy. Francie se po minulém MS uklidnila, teď to však bylo Španělsko s Itálií, kterým se na šampionát nepodařilo postoupit a tvrdě se ozývaly proti "trapnému" britskému impériu, které v té době postupně ztrácelo svá zámořská území vůči autonomii v daných koloniích a díky tehdy nastupující královně Alžbětě II. se z těchto dějinných problémů dokázala Velká Británie dostat ještě se ctí jak po ekonomické, tak po politické stránce, a i po 60 letech se - ač se za vlády královny její území smrsklo o více než 80 procent - se s Londýnem pořád počítá jako s velkým politickým hráčem.

V prvním zápase Brazilců proti Sovětům (také první účast) se představil poprvé Pelé spolu s dalším hvězdným hráčem Garrinchou a Brazilci ukázali světu rozestavení se čtyřmi obránci. To se nevídalo. Obránci byli maximálně tři. Díky pevné obraně teď kanárci dominovali v defenzivních činnostech. Krajní beci byli ale také rychlonožky, a když žlutá vlna zavelela k útoku s radostí a elánem sobě vlastním se jali taktéž útočit. 50 tisíc diváků tak vidělo výhru Canarinhos 2:0. Rudoarmějci nemuseli ale smutnit, ze skupiny šli dál také z druhého placu, když v opakovaném utkání porazili Anglii 1:0 a definitivně tak zbořili pohled anglosasů na ostatní fotbalové země z pohledu jejich fotbalové nadřazenosti.

Domácí Švédové v „céčku“ nenechali nikoho na pochybách, že jdou minimálně do finále, a pod taktovkou barcelonského Nilse Liedholma postoupili jednoznačně s pěti body.

V další skupině zvítězili Francouzi vedení Justem Fontainem, jenž si vystřílí kopačku pro nejlepšího střelce turnaje se 13 zásahy, následováni soudruhy z Jugoslávie.

Skupinu A jsem již zmiňoval, zde překvapivě šlo dál Severní Irsko a ČSR (3.) s Argentinou (4.) balily kufry.

Argentince doma „přivítali“ fanoušci shnilími rajčaty, pomeranči a dalšími zástupci ovocnozeleninové říše, až musela policie vzteklý dav rozhánět slzným plynem.

Ve čtvrtfinále se zázraky nekonaly. Pelé se blýskl svými drzými průniky a golem proti Walesu. Francouzi si zatancovali kankán se Severními Iry a vyprovodili je čtyřkou. Švédové a SRN dle očekávání postoupili, i když se Němci s Jugoslávci natrápili.

SRN v semifinálovém duelu proti domácím vedlo osm minut. Posléze se radovali již jen domácí a zaslouženě postoupili do finále. Tým Švédů byl vyjímečný spíše týmovou souhrou a dobrými vztahy mezi kamarády fotbalisty, nad kterými vyčníval Nils Liedholm. Něco jako v nedávných letech Zlatan Ibrahimovič.

Druhé semifinále bylo ozdobou turnaje a pro leckterého nezaujatého diváka i nejlepší mač celého poháru. První poločas byl ještě vyrovnaný. Utkání otevíral Vavá již ve druhé minutě, který si skvěle rozuměl s Pelém i Garrinchou, doplňovaný Didim. Na jeho branku ještě odpovídal Fontaine, na konci půle to však již bylo 2:1 pro žluté a po změně stran se lámaly rekordy...

Pelé vstřelil jako nejmladší střelec na všech MS hattrick a posléze se stal také nejmladším mistrem světa. Brazilské tango tak vyprovodilo francouzský kankán 5:2.

V souboji zklamaných se radoval výběr galského kohouta s jeho největšími osobnostmi Raymondem Kopou, jenž ten rok obdržel Zlatý míč, a Justem Fontainem, který před turnajem bojoval, aby se vůbec dostal do nominace trenéra.

Finále znamenalo změnu a geniální tah hostujícíhou kouče, když nechal hrát člena výpravy z minulého šampionátu na úkor momentální stálice obranných řad. Tím se mu podařilo eliminovat útočné rychlonohé duo Hamrin- Liedholm, které zaznamenalo jen první branku zápasu a od té doby si s nimi obrana kanárků dokázala poradit. Bylo to poprvé na tomto turnaji, co Jihoameričané prohrávali.

O 30 minut později vstřelil Vavá takřka identický gol s tím švédským a stockholmská aréna se zahalila do smutku, ke kterému vybízel ještě déšť skrápějící herní plochu.

Po přestávce se dostal k míči Pelé obsazen těsně obránci soupeře a zády k brance. Kulišácky si píchl balon do vzduchu, hrudí si míč zpracoval a kolenem poslal míč do branky tří korunek. Pro Tre Kronor mělo být ještě hůř a před koncem prohrávali již rozdílem třídy 1:4.

Nejspíše se báli debaklu a v poslední desetiminutovce zatlačili Brazilce na jejich polovinu. Z tohoto tlaku také dokázali vytěžit gol, ale to bylo vše a Brazilci rychlým kontrem ještě zkorigovali výsledek na 5:2. Smutné odpoledne pro domácí znamenalo obrovskou radost a historii v Brazílii. Poprvé se podařilo jihoamerickému výběru zvítězit na evropské půdě, a to se bude ještě dlouho oslavovat.