Mlčenlivý levák

Igor Gabilondo (©elcorreo.es)

„Potřeboval jsem změnit ovzduší“. Čtyři slova stačily Igoru Gabilondovi, aby objasnil motiv, jenž ho přivedl k tomu, aby nasedl do auta a vydal se po dálnici A-8 ze San Sebastiánu do Bilbaa. Žádná kontroverzní prohlášení, hádky, vše proběhlo v naprostém klidu. Sbalil kufry, řekl sbohem klubu svého srdce a přestoupil do Athleticu.

Takhle jednoduše. Nechal v Realu Sociedad prakticky půlku života. Txuri-urdin ho ulovili jako žáčka a nakonec mu otevřeli dveře do Primera División a dokonce i Ligy mistrů. Mezi elitu vstoupil levou nohou, což byla jeho největší zbraň a vlastně nakonec pořád je. Mlčenlivý, plnící si vždy své povinnosti, připravený na okamžik, kdy je ho potřeba. Ale v sobotu toho na San Mamés proti Realu Madrid mnoho nezmohl ani se svoji vymazlenou levačkou, byť to pro něj byl stopadesátý zápas v červenobíle pruhovaném dresu.

Celé Gabilondovo dětství se pochopitelně točilo kolem balónu. Dlouhé hodiny bojoval s ostatními do fotbalu podobně zapálenými blázny v ulicích Añorgy, čtvrti kde bydlel a neustále piloval nohu, kterou mnozí používají pouze na opírání. Takového hráče si brzo všimli i lovci talentů Realu Sociedad. Igor byl bázlivý, nesmělý, klidný a takový vlastně zůstal pořád. Nikdy neměl rád nějaké extrémy, výkyvy, vždycky se snaží být vyrovnaný ať už se daří, nebo situace nestojí ani za zlámanou grešli, podobně jako je to v jeho případě právě aktuální.

Real Sociedad si Gabilonda všiml ve třinácti letech. V jeho klubovém mládežnickém systému se pak pilně učil fotbalovému řemeslu, aby o několik sezón později nesměle zaťukal na dveře do velkého fotbalového divadla. Premiéru si odbyl 9.září 2000 proti Racingu pod trenérem Javierem Clementem. Za celou sezónu pak nastřádal čtrnáct utkání a dvě přesné trefy. Kariéra se pro něj nemohla v tu chvíli vyvíjet lepším způsobem. Jeho slovo v kabině mělo čím dál tím větší váhu a v sezóně 2002-03 dokonce získal s Realem titul vicemistra, což poslalo baskický klub v následujícím ročníků do Ligy mistrů. Tam si dres navlékl hned šestkrát a v utkání proti Olympiacosu Pireus se do historie této exluzivní soutěže zapsal i gólově.

Gabilondo pravidelně nastupoval až do sezóny 2005-06, kdy se musel seznámit s tím, jak chladná jsou sedátka na prvoligových střídačkách. V létě mu končila smlouva a v Athleticu Bilbao se už připravovali na příchod tohoto levonohého fotbalisty, kterého potřebovali do kádru a dali to Igorovi najevo. Real Sociedad rovněž zkoumal jeho situaci a nakonec se rozhodl nabídnout mu nový dvouletý kontrakt, ovšem se sníženým platem, než mu na účet přicházel doposud. Výsledek tohoto pomyslného duelu byl jasný. Nabídka Realu skončila v koši a Gabilondo v Bilbau. Člen tehdejšího výboru Realu Jesús Zamora přiznal neúspěch ve vyjednáváních těmito slovy : „Dohoda nebyla možná. Nepočítáme s ním.“

Vše proběhlo bez nějakého velkého humbuku, takřka v mírové atmosféře, což mezi těmito dvěma velkými rivali není zase tak obvyklé. Například přestup Joseby Etxeberrii byl jedním z nejrušnějších a vyvolal velmi bouřlivé reakce, nebo obránce Iban Zubiaurre, jehož přestup od txurri-urdin do Ibaigane byl protahován přes všemožné soudy. Ale u Gabilondova přesunu nikdo nepozdvihl ani hlásek, nebyl z toho žádný skandál. Sám hráč to kvitoval slovy: „Je to úleva, odejít tímhle způsobem, bez konfliktů.“ Po pěti letech, kdy Gabilondo s Athleticem bojoval o holé přežití, o vítězství v poháru a zahrál si i v Evropě, nezažívá zrovna ideální stav. Byť je druhý nejlepší střelec mužstva v probíhajícím ligovém ročníku, hraje méně, než kdy jindy. Pro Caparróse není nepostradatelným členem základní sestavy, stal se z něj spíš jakýsi žolík, který dokáže ovlivnit průběh rozehraného zápasu. „Je to vynikající hráč, s kvalitou, kterou mu můžeme závidět. Teď sice tolik nehraje, ale je schopen vydat ze sebe to nejlepší v každém zápase,“ uvedl na jeho adresu mistr světa Fernando Llorente.

Gabilondo dal mezi pátým a devátým kolem čtyři góly a rozesmutnil jimi takové soupeře jako Barcelonu, Valencii, Sevillu. Jenže musíme uznat, že jeho góly už nic neřešili a jen zdramatizovaly probíhající zápasy. Byla to však jeho jediná možnost, jak na sebe upozornit, že je tady, že se s ním muže počítat. Místo v sestavě mu ale nakonec vyfoukl dravec Muniain a Igorovi nezbylo nic jiného, než bez náznaku jakékoliv zloby přijmout místo na střídačce. „V tichosti každodenně poctivě trénuje a pro mužstvo je to hodně důležité mít ve svém středu někoho takového, jako je Gabilondo,“ prohlásil minulý týden Iraola.

Gabilondova smlouva se díky počtu odehraných zápasů v letošní sezóně automaticky o rok prodloužila až do června 2012, kdy tak naplní šest let na San Mamés. V sobotu nastoupil po stopadesáté. Kolik startů ještě nasbírá?