Montanier napětí neubírá

Philippe Montanier (© diariosdefutbol.com)

Už je to dobrých pár měsíců co je vztah mezi trenérem Realu Sociedad Philippem Montanierem a drtivou většinou příznivců txuri-urdin přibližně na bodu mrazu. A nevypadá to, že by se měla rtuť na teploměru mezi oběma stranami v brzké době nějak prudce vyšplhat nahoru. Ti, co pravidelně dochází na stadion Anoeta jednoduše nemohou francouzského kouče skousnout. Z jednoho prostého důvodu – podle jejich mínění má totiž kádr, jenž je bývalému kouči Valenciennes k dispozici, na mnohem víc, než se k dnešnímu dni podařilo předvést.

V hlavním městě Gipuzkoy byl v létě roku 2011 během představení fanouškům označen za „Francouzského Guardiolu“ a mohl počítat i se skvělou pověstí, kterou zde zanechal jeho krajan Raynald Denoueix, jenž v sezóně 2002-03 dotáhl chlapce ze San Sebastiánu na stříbrnou ligovou pozici. Francouzský trenér, nepříliš známý, přestože v zemi galského kohouta exceloval, se zjevným sklonem ke kombinačnímu fotbalu...Zdálo se, že se opakuje role z před deseti let. Dokonce i příznivci bílo modré eskadry tohoto odborníka při přistání na letišti v San Sebastiánu souhlasně odkývali. Jenže to mu nakonec nebylo k ničemu.

Montanierovi je zejména předhazováno, že nebyl po celou dobu svého působení nebyl s to vtisknout týmu vlastní styl. Následkem tohoto restíku je skutečnost, že Real Sociedad je jedním z nejméně stabilních a vyrovnaných týmů celé Primera División. Schopno zahrát jako bozi, ale i úplné katastrofy, během pouhých sedmi dní. Jen se na to podívejme -  co má na střídačce hlavní slovo Montanier, Real Sociedad nedokázal vyhrát více než dva zápasy v řadě. Tyto proměnlivé výsledky se pochopitelně odrazily i v ligové klasifikaci. Montanierovi se zkrátka nikdy nepodařilo posunout svoji flotilu na pozice, z nichž by se dalo seriózně uvažovat o startu v pohárové Evropě, což je cíl, kterého se čím dál tím víc stoupenců klubu z Donostie odmítá vzdát. Taková země nikoho, klidné vody, nespouštět oči ze sestupového vodopádu, nic víc.

Publikum na Anoetě už je ovšem tímto klidem a nedostatkem ambicí souboru, jenž spíchnul Montanier, přesyceno. Griezmann, Carlos Vela, Chory Castro, Iñigo Martínez, Asier Illarramendi, nebo David Zurutuza. To jsou jména po jejichž vyslovení by se nejen mohlo, ale bezpodmínečně mělo myslet na mnohem vyšší kóty. Konkrétním příkladem může být třeba záložník Rubén Pardo. Tento mlaďas je, jak se zdá, předurčen psát v budoucnu zlaté stránky v kronice klubu ze San Sebastiánu, ovšem aktuální trenér pořád nevložil svoji bezmeznou důvěru do kluka, jenž pokaždé, co naskočí na zelený  koberec, předvede dostatečné argumenty na to, aby se Montanier konečně rozhoupal. Střed pole Illarramendi – Zurutuza – Pardo, s neuvěřitelnou porcí pořádného fotbalu v těchto šesti kopačkách, to je mokrým snem mnoha Realistů, zatímco v reálu se hledá řešení na znepokojivý gólový půst hochů v přední linii. 

Real Sociedad je po 16.kole na deváté pozici. Po očku šilhá k evropským metám, jenže bulvy mu těkají rovněž na černou díru, kterou představují poslední tří políčka, neboť se pořád ne a ne rozjet. Tahle chronická nestálost skutečně nenabádá k přílišné zahálce. Fans txuri-urdin si jsou velmi dobře vědomi omezené spolehlivosti těch svých a Montanier zůstává nadále označený coby hlavní viník.