BLOG: Mourinho je arogantní. A tak to prostě bude!

José Mourinho, sportinglife.com

Média dnes ovlivňují svět fotbalu tak výrazně, jak jsi to možná nikdo z nás ani neumí představit. Jinak tomu není ani v případě pověsti jednoho z nejlepších trenérů světa José Mourinha. Může tomu být ve skutečnosti jinak?

Mourinho je v dnešní době jeden z nejlepších trenérů současnosti. Na tom se shodne myslím valná většina fanoušků, trenérů či expertů. Jestli je úplně nejlepší, to říct nedokážu a ani nechci, nebylo by to fér.

Je snad lepší Mourinho, který vyhrává v různých velkoklubech a hráči ho milují, Alex Ferguson, který se drží neuvěřitelně dlouhý čas v Manchester United a je stále úspěšný nebo Pep Guardiola, který na své první trenéřské štaci hned dokázal nevídané úspěchy? Nehledě na to, že seznam jmen by mohl pokračovat. Ne, to opravdu nechám na jiných.

Hráči Mourinha zbožňují. Myslím tím samozřejmě jeho současné či bývalé svěřence, názory ostatních se mohou lišit. Nevzpomínám si, že by Mourinhův bývalý hráč řekl na jeho adresu něco velmi negativního nebo snad až vulgárního. Když hráči mohou, klidně se za ním vydají na jiný kraj Evropy, jen aby spolu znovu spolupracovali.

I přesto má The Special One, jak se sám Mourinho za dob trénování v Chelsea nazval, pověst arogantního muže bez respektu, který neuznává ostatní autority a velikost jeho pýchy jde jen těžko vysvětlit. I jeho odpůrci často zmiňují jeho aroganci, kvůli které pro ně není tím vůbec nejlepším trenérem.

Máme tu tedy dva protiklady. Na jedné straně hráči, kteří vidí Mourinha každý den, popřípadě jeho spolupracovníci a na druhé masa lidí, která ho zná většinou přes média. Kdo má vlastně pravdu?

Nemůžeme určitě tvrdit, že se mu tyto přívlastky jen tak z ničeho přišili, protože si někdo řekl, tak ten špatný bude třeba Mourinho. To určitě ne. Velký kus "viny" je na samotném Portugalci. On to byl, kdo jako první začal používat tvrdý a velmi sebevědomý styl, ale na druhou stranu ukázal média jako velmi silný prostředek i pro dobro týmu a klubu.

Když začínal na lavičce Chelsea, nepočínal si přesto tak chytře, jak by měl. Jeho prohlášení o ovlivnění zápasu na půdě Barcelony, po kterém obviněný rozhodčí ukončil kariéru kvůli neustálým výhružkám, nebylo určitě správné. To, že se Mourinho nikdy neomluvil a dokonce ani nelitoval, bylo přímo špatné.

Jenže. Jak všichni víme, lidé se mění, ať už to pojmeme z jakéhokoliv hlediska. José Mourinho se nezměnil povahově. Stále je to sebevědomý, ale zároveň úspěšný lodivod, který se nebojí kontroverze. Přesto jsou jeho výroky mnohem přesnější a hlavně citlivější.

Pokud si Mourinho myslí, že tím pomůže týmu nebo ukáže nespravedlnost, nadále dokáže být velmi nepříjemný. Jenže to není arogantní. S tím se ale nehodlají smířit média. Jednou udělala z Mourinha zlého muže a tak to má být.

Jak víme, daleko více se prodá výtisků se skandálním Mourinhem, než s přívětivým Mourinhem. Ale to by bylo zase na několik odstavců. Stačí statistika, podle které je bulvár jednoznačně nejprodávanějšími novinami.

Nyní ale vzniká problém. Pokud Mourinho něco špatného nedej Bože udělá, mají média i jeho odpůrci vyhráno. Opět se nafoukne obrovská bublina a je po starostech. José Mourinho - arogantní trenér - plní články novin.

Problémem ale je, pokud Mourinho neudělá vůbec nic nebo naopak pochválí rozhodčího či soupeře. Co teď? O čem se teď bude psát? Mourinho pochválil své hráče i rozhodčího a to přesto, že dal Casillasovi ve druhé minutě červenou kartu a poté nepískl penaltu? To lidé přece nechtějí! Hodný je Guardiola, to žerou.

Uděláme to proto jinak. Arogantní Mourinho pochválil rozhodčího, jelikož jeho tým vyhrál. Aby taky ne, když jeho týmu pomohl s pomezním a odmával offside, který nebyl (ano, o penaltě ani zmínka). Jo, tohle lidé chtějí, dobrá práce.

Není to jen jeden případ. Proto vyvstává otázka. Teď jsme několika odstavci dokázali zpochybnit tu již několikrát zmiňovanou Mourinhovu aroganci nearoganci. Jaký je další argument jeho odpůrců? Počkáme si na média...