MS 1938- Ve stínu hákového kříže

V dalším mapování historie světových šampionátů se podíváme do roku 1938.

Český sportovní fanoušek musel být na fotbalové mistrovství světa konané ve Francii velice natěšený. V únoru v Praze proběhlo MS v hokeji (již druhé) a skončilo bronzovým místem československého výběru. Stejně jako do našeho fotbalu, i na hokejové scéně výrazně promlouvali cizinci z kolébky toho či onoho sportu, a tak ve fotbale se ještě vzpomínalo na úžasného pana Maddena a Johna Dicka, tak v hokeji to byl skvělý Mike. Kanaďan, který naše hochy učil hrát moderní hokej se všemi jeho nuancemi.

Zajímavé také je, že druhý na onom mistrovství skončil výběr Velké Británie.

Naše fotbalová reprezentace se těšila na obhajobu dobrého výsledku a československá veřejnost zase na radiové přenosy, které byly hojně slibované a poprvé v historii měly být naživo česky přímo ze stadionu. O komentář se měla starat naše první komentátorská legenda Josef Laufer se spolupracovníky.

Francouzští funkcionáři zařídili svým řečněním a sliby u sekretářů FIFA, aby se MS konalo v jejich zemi. Toto rozhodnutí definitivně rozohnilo čerstvě zrozenou jihoamerickou federaci (ještě bez oficiálního názvu CONMEBOL) a ta se rozhodla v čele s Uruguayí a Argentinou o bojkot MS. Na to odjela z Jižní Ameriky pouze Brazílie s nejlepším střelcem Leonidasem, americký kontinent pak vyslal již pouze Kubu. Výběru USA doporučil přímo prezident Roosevelt, aby se turnaje nezúčastnil, protože se mu nelíbila situace v Evropě. Příkladu severního souseda následovalo i Mexiko. Není se co divit, Španělsko se již v kvalifikaci omluvilo díky občanské válce. Čím dál silnější nepokoje také zastavily v účasti Jugoslávii, kde získávalo vliv Ustašovské Chorvatsko s částí Slovinska začalo v kraji dělat etnické čistky, které nebudou zapomenuty až do balkánské války o 50 let později, a odsud už je to kousek do Rakouska jež se sice kvalifikovalo na turnaj, ale fakticky přestalo existovat kvůli Hitlerově připojení k Německu. Původně nemělo být hráčům Rakouska ani dopřáno reprezentovat Německo a hodně z nich ani nechtělo. Němci si však všimli, že Rakušané jsou opravdu dobří, a tak hodně hráčů nechali nebo donutili reprezentovat. Jozef Bican, který reprezentoval Rakousko na minulém šampionátu, již měl povolenku reprezentovat ČSR, ale kvůli tehdejší nepřehledné situaci a dalším nevyjasněným okolnostem se nepovedlo zařídit mu pas a on byl tak defakto bez státní příslušnosti až do září toho roku a MS se nezúčastnil.

Naše reprezentace již také od "vyspělejších" týmů odkoukala, že je dobré mít nějaký trenérský tým. Někdy - jak se však říká - je lepší méně než více, a tak se naši "hlavouni" nebyli s to dohodnout, koho přesně krom jasných jedniček jako František Plánička nebo Oldřich Nejedlý vezmou. To se nám stane osudným právě v zápase s Brazílií, jejíž žlutozelený prapor pevně třímá ostrostřelec Leonidas.

Čtvrtého června tedy MS začalo v Parku princů. Německý výběr, v jehož základní jedenátce bylo hned 5 Rakušanů, si nedokázal poradit se Švýcarskem, a jelikož se nehrálo na skupiny, ale rovnou play-off, zápas se musel další den opakovat. V něm Němci vedli hladce již 2:0, ale vyslanci helvétského kříže se vzepřeli osudu a vyhráli 4:2.

Itálie se profesorským a nezáživným fotbalem stěží dostala přes Norsko. Smutný, ale předvídatelný osud čekal na výběr Nizozemské východní Indie, jejímž následovníkem v dnešních časech je Indonésie. Výběr různě poskládaný z lidí žijících na tomto širokém území čítal jak evropany (Rusové, Nizozemci, Angličané), tak i Asiaty (Japonci, Číňané, Indové a dnešní Indonésané). Národní (dá-li se tomu tak říkat) výběr byl poskládán i na hřišti velmi různorodě a i dnes by působil velice exoticky. Sympatie snad všech ostatních kromě soupeřů tomuto výběru však byly k ničemu a Maďaři je vyprovodili 6:0.

V dalších zápasech již postupovali favorité. Francie i Brazílie se k vítězství sice natrápily, dokázaly však zvítězit. Naše reprezentace byla v souboji s Nizozemskem také favorizována, i když ne tak jasně, a se svou pozicí favorita si dokázala poradit a vystavit dalšímu vyslanci Beneluxu stopku.

Překvapení se turnaj přeci jen dočkal a reprezentace Kuby se v opakovaném zápase (první 3:3) ukázala jako fyzicky lépe připravená a Rumunsko jako jediná balkánská země odplouvala z dějiště šampionátu domů.

Ve čtvrtfinále se projevila stále ještě špatná organizace turnaje. Švédsko, jenž mělo původně dostat za soupeře Rakousko, bylo rovnou nasazeno až do této fáze turnaje a los mu přisoudil výběr Kuby, který měl již v nohách dva zápasy, a tak pro Tre Kronor nebyl žádným soupeřem a dostal osmičku.

V dalších zápasech si Itálie v ostře sledovaném duelu poradila s domácími a Maďarsko s unavenými Švýcary.

Června se stadion v Bordeaux zaplněný do posledního místa těšil na utkání dvou gigantů. Československý výběr hrál skoro od začátku přesilovku za likvidační zákrok Zezeho na našeho záložníka. Brazilci byli skvěle fyzicky připraveni a v prvním poločase nejenže dokázali vzdorovat, ale byli dokonce lepším mužstvem a zaslouženě vsítili branku. Ve druhé půli již tempo diktoval náš tým a také bylo k vidění čím dál více zákroků na hranici pravidel, jež vyústily až v penaltu pro náš tým. Tu proměnil opět pan Nejedlý. Hra se však následně neuklidnila a před koncem zápasu se strhla potyčka a skoro až bitka na hřišti i v ochozech, kde bylo poměrně dost českých vlajek a také domácí Francouzi nám povětšinou přáli...

Sudí pak vylučuje po jednom hráči na obou stranách a zápas se dostává do prodloužení, kde náš brankář utrží zlomeninu klíční kosti. Utkání jako správný hrdina dohraje, ale díky remíze 1:1 a vidině opakovaného zápasu o den později je jasné, že zápas neodchytá.

Zde se naplno projevuje špatný výběr našeho týmu. Druhý brankář Kurbert se zraní během tréninku a vypadá to, že chytat bude muset jediný pravý záložník týmu. Pan Kurbert nakonec však zápas odchytá, ale v podání našich je to jen smutná balada. Naši hráči unaveni z předešlého zápasu se po hřišti plouží, zato kanárci jsou jako vyměnění. Ano, oni jsou vlastně vyměnění, protože až na čtyři hráče ostatní aktéři předešlého mače odpočívají, a tak se není co divit. Náš tým prohrává 1:2, ale když vezmeme v potaz, že skoro půlka našeho týmu nemůže ke konci zápasu skoro ani chodit, jak jsou okopaní, někteří mají vymknuté kotníky. V některých zdrojích se uvádí i zlomené nosy a ruce. Tak můžeme tento výsledek ještě brát jako úspěch.

V semifinále jsme se dočkali jednoznačného úspěchu Maďarů, kteří vyprovodili Švédy 5:1, tak i dramatu jak z antické tragedie. Vyrovnaný zápas mezi Brazilií a Itálií přinesl krásnou a infarktovou podívanou. Na konci však tahali za kratší konec Brazilci, kteří měli odehráný nedávný vyčerpávající zápas s naším výběrem a Itálie tak mohla dál život svůj sen o obhajobě.

V souboji o bronz slavila Brazílie. Nynější nejúspěšnější tým všech dosavadních MS se tak jako z první medaile radoval z té bronzové a třítýdenní plavbu na jihoamerický kontinent měla prý minimálně půlka týmu zamlžený v rumovém oparu.

Ve finálovém utkání na nově otevřeném stadionu Colombes se chtěli Maďaři vytáhnout. Na turnaji byl uherský výběr zatím více než úspěšný a sebevědomí si přinesl i do finále. Už v 10. minutě to bylo 1:1 a ofenzivní podívaná pokračovala po celý první poločas. Hrál se fotbal nahoru dolů a diváci mohli být spokojení. Italové však ještě dvakrát do poločasu udeřili a azuroví fanoušci v ochozech začínali pomalu slavit. Po patnácti minutách druhé půlky jim však zatrnulo, když vsítil Sárosi kontaktní gol. Dalších dvacet minut se hrál skvělý fotbal a nezainteresovaný fanoušek fotbalu musel být nadšen. Fanoušky obou celků však nejspíš jímaly mrákoty. Infarktový závěr se ale nekonal. Piola totiž v 83. minutě upravil skore na 4:2 a Maďaři unavení snahou o vyrovnání se již k ničemu neměli. Vyslanci apeninského poloostrova tak potvrdili roli favorita a začali se těšit na čtvrtý turnaj, kde chtěli vybojovat zlatý hattrick, který by znamenal, že osm let stará fotbalová trofej by byla definitivně jejich.

Po úspěšně zvládnutém hokejovém MS dala naše ekonomicky silná mladá země světu jasný vzkaz, že dokážeme uspořádat velké sportovní akce, a jelikož olympiáda byla přiklepnuta Tokiu, tak naše celosportovní federace (tehdy ještě nebyla rozdělena na jednotlivá odvětví jako dnes) zažádala o pořadatelství příštího MS v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a Košicích. Spolu s Argentinou jsme byli horkými kandidáty, ale Hitlerovo Německo významně zamíchalo kartami a na konci záři 38 finální turnaj v roce 1942 přiťukla FIFA pořádání turnaje do Německa.

Je tedy ironií osudum že sám Hitler, který se mohutně přičinil o pořádání fotbalového svátku ve své zemi, bude ten, díky komu nakonec turnaj v tomto roce neproběhne. Na další MS si totiž budou obyvatelé této planety muset počkat dlouhých dvanáct let, protože většina lidí v roce 1942 bude mít daleko jinší starosti a svět, ve kterém se bude příští MS konat, bude už jiný než tento...