Můj přestup do Realu

Sergio Ramos (© mediapunta)

Obránci Realu Sergiu Ramosovi nedávno vyšla ve Španělsku nová biografie s názvem Sergio Ramos. Srdce, charakter a vášeň a časopis Mediapunta otiskl jednu kapitolu, ve které hráč popisuje svůj přestup ze Sevilly do Realu Madrid.

"Byly to nezapomenutelné okamžiky. Zážitek, ze kterého jsem si hodně odnesl. Byl jsem dítě. Neměl jsem žádné zkušenosti. Nic jsem nevyhrál. Real Madrid pro mne byl z jiné galaxie. Myslel jsem, že je to něco nedosažitelného. Mým celoživotním snem bylo hrát fotbal za Sevillu. Krom toho jsem byl sevillistou celým svým srdcem. Chodil jsem na Pizjuán s „Biris“ (sevillští ultras). A druhým oblíbeným klubem bylo Deportivo, protože Biris a Riazor Blues byli spřátelení. Z toho důvodu jsem měl v pokoji vlajku Deportiva, dres Bebeta a plakát Rivalda. 

Bylo to pro mne pár krušných měsíců. Můj táta a René (brácha Sergia) se mne snažili držet stranou. Po skončení sezóny se začaly objevovat spekulace. Proběhly nějaké rozhovory. Noviny o celé věci neustále psaly. Redaktoři z Marcy přijeli do Tomares, aby se mnou udělali interview. Řekli mi, ať si užívám léta. Ten rok jsem nejprve jel se svými přáteli na La Líneu, na Playa de La Alcaidesa (u Cádizu) a potom s rodinou do Zahara de los Atunes.

Pak začala letní příprava a se Sevillou jsem odjel na turné do Šanghaje. Spíš se mluvilo o Baptistovi, než o mne. Ale hned po návratu mi sdělili, že celá záležitost je mnohem vážnější, než se původně zdálo. Táta se mne ptal, jestli jsem na ten přechod připraven a také na tlak, který mohl přijít ze strany Sevilly. Řekl jsem mu, že ano, ať pokračuje. Začal jsem být trochu nervózní, protože jsem si začal představovat, co mne tak asi čeká.

Na konci srpna byl reprezentační sraz a na ten jsme společně s bráchou ukuli plán, že přijedu v kompletně bílém obleku, abych tomu dodal trošku ironie, protože v celé věci vládlo trochu napětí. Koupil jsem si úplně nový. A přinesl mi štěstí, protože všechno dopadlo dobře. Na sraz jsem přijel jako hráč Sevilly a odjížděl jsem jako fotbalista Realu Madrid. Spoluhráči z reprezentace mě přívítali pěkně, dělali si ze mne legraci, jestli jdu někam na oslavu, nebo na svatbu...Joaquín taky přijel ve světlém obleku, béžovém. Koupili jsme je ve stejném krámě.

Nakonec všechno skončilo skvěle, ačkoliv jsem to prožíval dost špatně a během té doby jsem si stačil všimnout, že i ve fotbalovém světě, stejně jako v jiných oblastech, vládne „mafie“. S prezidentem Sevilly jsme měli trošku nepříjemný rozhovor. Bylo to v jeho kanceláři. Nikdy jsem to nechtěl vyprávět, ale myslím, že už nastal čas, aby se fanoušci dozvěděli, co mi řekl. Sdělil mi, že odchovanec nikdy nebude v Seville vydělávat peníze. To mě hodně zamrzelo, byť jsem byl mladý kluk a odpověděl jsem mu, aby nezapomněl, že jestliže Sevilla byla velkým klubem, tak to bylo díky odchovancům a hráčům z domova. Díky těm, kteří jsou vždycky nejméně ohodnoceni. 

Pár měsíců předtím, když už se mluvilo o tom, že mne chce spousta klubů ze Španělska a zahraničí, jsme klubu předložili doživotní kontrakt, který nepřijali. Byla to bianco smlouva na deset let, s jedinou podmínkou. Že chceme brát stejné peníze, jako nejlépe placený hráč týmu, což byli vždycky cizinci. Stejný názor jsme zastávali všichni ostatní odchovanci. Řekl jsem prezidentovi, že mi připadá dobré, aby se platilo těm z venku, ale aby se rovněž uznávali ti domácí a aby byli odpovídající měrou oceněni.

Přestup se nakonec uskutečnil. Lidi ale věděli jen jednu verzi celé historky, tu co vyprávěli oni a tak pokaždé, když jsme hráli na Pizjuánu, tak ke mne moc vřelí nebyli. Jenže pravdou je to, že mě Sevilla prodala, tak jako prodala jiné hráče. Nejdřív jsem chtěl uspořádat tiskovou konferenci, abych celou situaci vysvětlil a především se rozloučil s fanoušky, jenže za dané situace jak se věci měly, mi moji blízcí poradili, ať to raději nedělám. Až čas dá všechno na své místo.

Můj příchod do Madridu byl vzrušující. Představení, stadión, fanoušci. Sice jsem si vytvořil jakousi představu, jak by to asi mohlo vypadat, ale nečekal jsem to tak ve všech směrech okázalé. Tehdy jsem ještě neměl ani tušení, co se v tomhle klubu může stát. Po roce už jsem si udělal obrázek. Výměna trenéra, prezidenta...Říkal jsem si 'kam si to vlez?' A k tomu začala Sevilla vyhrávat trofeje, což byla skutečnost, která mi dělala velkou radost. Ještěže jsme ve druhém roce vyhráli ligu. Tady znamená nevyhrát obrovskou tragédi. Real Madrid je pořád na titulních stránkách. Má neuvěřitelný rozměr. A já začal postupně spolužít s těmi, co bývali mým idoly. Už jenom převlékat se v jedné kabině s Robertem Carlosem a Zidanem mi zrychlovalo tep. A Ronlado. A Beckham. Raúl a Casillas, které jsem znal z reprezentace, mi hodně pomáhali. Neustále se o mne starali a zajímali."