Nadešel čas Marca Bartry?

Marc Bartra (© sport.es)

Pro Barçu už je to pomalu taková tradice. Nic nového pod sluncem. Tito Vilanova, kouč katalánského klubu vstupuje do závěrečné fáze sezóny s obranou rozflákanou na cimprcampr. Už ví o čem to je, neboť to není tak dlouho, co nutnost dotlačila Pepa Guardiolu k tomu, aby udělal stopery z Tourého, nebo Mascherana. A před podobným úkolem stojí nyní i Vilanova, jenž nemůže počítat s Puyolem, který by mohl být k dispozici nejdříve tak pro případný odvetný semifinálový zápas Champions League; ani s Adrianem - natržený sval a doma v klidu ještě tak tři týdny a v úterý přišel zrovna i o Mascherana, jemuž včera doktoři smutně odkývali předpokládanou absenci šesti neděl.

Za tohoto stavu věci se zdá, že konečně přichází chvíle pro Marca Bartru, jenž byl opomíjen takovým stylem, že teprve v sobotu večer ve Vigu si odbyl letošní ligovou premiéru v základní sestavě. Během sezóny odehrál pouhých 179 minut, což je stejný počet jako v Lize mistrů a k nim je třeba ještě připočíst 139 z domácí pohárové soutěže. Navíc Busquets, nebo Song, spíš představují krajní nouzové řešení, coby parťáci do dvojice s Piquém, jenž zůstal sám, v očekávání návratu Erica Abidala.

Abi, to byl další "vynález" Guardioly, jenž ho posunul z levého kraje obrany do středu, prý na radu francouzského reprezentačního kouče Didiera Deschampse. Bývalý bek Lyonu, jenž se minulý týden po dlouhé době opět objevil v zápasové nominaci, nehrál soutěžní zápas více jak rok, poté co prošel transplantací jater. "Zvládl by dvacet minut, pokud by byl klidný zápas", připouští ve sportovním centru. Jenže Abidal trénuje svým tempem a rozhodně se nepočítá s tím, že by se na něj nějakým způsobem tlačilo na jeho návrat, zvlášť v tak náročné části sezóny, kterou má Barcelona před sebou.

Takže nezbývá než sklopit uši a spolehnout se na Bartru. Dvaadvacetiletý rodák ze Sant Joan dels Domenys, vesnice poblíž Tarragony, přišel do Barçy v jedenácti letech, po předchozí krátké zastávce v Espanyolu. V devatenácti odmítl nabídku Realu Madrid a před dvěma roky upřednostnil působení mezi culés před dobrodružstvím v Premier League, kde mu Tottenham nabízel dva miliony eur ročně, což je víc, než bere teď. Nepostradatelný článek základní sestavy španělské jedenadvacítky si prošel křestem v prvním týmu na půdě Atlética Madrid 14.2.2010, ovšem na pozici pravého beka a svůj první gól dal v posledním ligovém kole sezóny následující, 2010-11, proti Málaze. Na Bartru nicméně nejvíc zapůsobil jeho debut v Lize mistrů 23.října v Glasgowě.

Bartra, jehož LFP vybrala v sezóně 2011-12 jako nejlepšího obránce  za výkony v dresu barcelonské rezervy, se může pochlubit zejména svou rychlostí a výbušností na zeleném pažitu. "Je elektrický", stojí si za svým v trenérském týmu a zároveň vyvracejí podezření, že tak málo odehraných minut může být výsledkem nedostatku úsilí, nebo roztržky s Messim při tréninkovém bagu na začátku sezóny. Na rozdíl od tichých a uzavřených Tella a Montoyi, je Bartra přeci jen otevřenější, klasický extrovert, jak na hřišti, tak i mimo něj. Najde se i pár trenérských názorů, kteří poukazují na to, že právě možná až přemrštěná odvaha a riskování, které úzce souvisí s jeho povahou, hrálo v konečném účtování proti němu. Bartra, jenž bydlel s Oriolem Romeuem (Chelsea), je velký kamarád Marca Muniesy, jenž si vybral rezervní mančaft k tomu, aby se dostal do bývalé formy po vážném zranění.

Muniesa, Bartra a Montoya jsou obránci, kteří se pravidelně objevují ve španělské reprezentaci do 21 let a v sobotu mohou být společně nominováni k souboji s Mallorcou, tedy klubem, kam se na hostování přesunul Fontàs, další stoper Barçy. Zkrátka přišel čas mladých nadějí. Není moc možností- buď cantera, nebo improvizace. A v Paříži po zranění Mascherana nenaskočil Song, nýbrž Bartra.