Narcos v Chile

Fanoušci tří nejlepších klubů spolu zajedno, proti vládě

Švýcarsko Jižní Ameriky, touto lichotivou přezdívkou se může honosit stát na západním pobřeží, který si někteří anglicky mluvící obyvatelé pletou s pálivou paprikou.

Přátelé, hádáte správně, ze Střední Ameriky se přesouváme zpátky na jih a podíváme se na zoubek asi "nejčistší" zemi Latinské ameriky, co se fotbalu, ale i jiných odvětví a života celkově, týče.

Leckoho při pohledu na věkový průměr chilské reprezentace napadne, že tým vedený Arturem Vidalem a Alexisem Sánchezem v blízké budoucnosti čekají spíše chudší roky. To však není tak jisté...

Do místního fotbalu tak vstupuje společnost pro vývoj mládeže Soccer Inter-Action (SIA), jejímž regionálním zastupujícím je architekt a vášnivý fotbalový fanoušek s trenérskou licencí Felipe Moreno. Ten se trenérskému řemeslu učil na starém kontinentě v Barceloně a v Portu, následně složil úspěšně trenérské zkoušky s tím, že měl domluvenou práci v portugalském týmu druhého sledu Setúbalu. Ovšem známosti a další náhodné události v jeho životě ho zavály domů pod hlavičkou SIA.

Pro španělský deník Marca se před rokem rozpovídal o svých začátcích. "S naším prvním triumfem na Copa América přišlo jisté uklidnění až profesorství z hlediska budoucnosti našeho fotbalu. Nikdo se neptal, co bude za 10 až 15 let. Všichni žili pro teď. Já to chtěl změnit a díky tomu, že jsem v zádech měl americkou společnost, mi hlavní chilské kluby začaly naslouchat (Colo-Colo, Universidad Catolica a Universidad de Chile). Začali jsme skoro u všech naráz stavět nová tréninková střediska a začali jsme lákat lidi. Třeba sloganem: "Sánchez je v Arsenalu, TY můžeš být příští Sánchez."

V té samé době přichází na pomoc i stát a spouští druhou vlnu osvěty vůči drogám. Od 70. let minulého století je chilská mládež ovlivňována sousedními zeměmi. Bolívie a Peru produkují skoro stejné množství kokainu jako Kolumbie a drogový králové si všimli, že v Chile jsou jednak levné chemikálie, které s k výrobě používají, a druhak že Chile má opravdu stabilní ekonomiku a peníze by tak měli kde prát.

Tak se stalo, že během 70. a 80. let se spousta gangsterů z obou výše uvedených zemí stěhuje do Chile, aby pro své šéfy nakupovali a prali peníze. Chile má dosti otevřené hranice pro cizince z okolních států Latinské ameriky a tak se odhaduje, že je zde asi 1,5 milionu legálních přistěhovalců z Bolívie a Peru a kolem milionu nelegálních "na černou práci". Chislká guvernatura nestačila včas zasáhnout a chemikálie se díky různým daním povedlo zdražit až v průběhu osmdesátých let. Podniky, kde se peníze perou, mají v tu dobu tak silné krytí, že se podaří odhalit jen minimum a do toho pomáhá chudší chilská vrstva obyvatelstva krytím emigrantů, třeba prací "bílých koní" v rámci smluv ve firmách.

Vláda tak vynaloží nemalé prostředky k pomoci školám v zemi s programem proti drogám a také pomáhá všem prvoligovým mužstvů vyvtvořit důstojné podmínky pro trénink mládeže. Pro nejvíce ohroženou vrstvu obyvatel také poskytuje nějakou dobu fotbalové trénování úplně zdarma (bez placení členských příspěvků). Z těchto let se také následně utvoří ona úspěšná generace fotbalistů jenž známe dnes.

Zpět do současnosti. Místní kluby - ač zde vládne rivalita a ne malá - jsou v jednom za jedno. Snaží se mezi sebe nepustit narcotrafikanty, kteří se snaží pronikat do fotbalových vrstev a místních sázkových kanceláří. Neříkám, že je zde fotbal vyloženě čistý, avšak fotbalisté jsou takoví hrdinové z lidu. Svých fanoušků si váží stejně tak možnosti hrát první ligu s vidinou přesunu do Evropy. Barcelona s Realem mají kolem 50 skautů (každý) jen v hlavním městě. Místní fotbalisté sice mají hezké domy, ale rozhodně nejezdí ve Ferrari a to ani ti z nejpřednějších klubů. Také otevřeně a často komunikují s fanoušky, ať už přes sociální sítě nebo přes rozhlasové stanice, kdy každý klub má čistě svou a hráči se každý týden střídají a do radia jim můžou volat libovolní lidé z ulice a ptát se skoro na cokoli.

Také v říjnu minulého roku, když začaly demonstrace proti místnímu sociálnímu systému a byl zabit fanoušek Colo-Colo, přišli s akcí "Calles con Sangre Canchas sin Futbol". Čili krev na ulicích, trávníky bez fotbalu a opravdu drželi s fanoušky zajedno.

Nepokoje však přetrvávají. Vydatně se o neklidnou situaci také postaral Covid-19 a zatímco u nás se již koronavirová opatření zmírnila, tak v Chile je momentálně úplný zákaz vycházení a stát se propadá do dalších sociálních nejistot.

Uvidíme, jak si tedy místní s nastalou situací poradí. Nezbývá, než jim popřát Buena suerte (hodně štěstí) do příštích týdnů a měsíců...