Návrat Portigola

Javier Portillo (©as.com)

Javier García Portillo. Střelec od pánaboha. Každý víkend byl hlavním protagonistou. Vše se točilo kolem něj. Sázel góly jak na běžícím pásu. Dejte mu míč, on dá gól, takové zkazky ho provázely. Netrvalo dlouho a nikdo mu už neřekl jinak, než Portigol. K němu to prostě sedělo.

Do žákovského týmu Realu Madrid přišel v sezóně 1994-95, ve stejném roce, kdy se v prvním týmu na hřišti poprvé objevil Raúl a na lavičce premiérově usedl Jorge Valdano. Okamžitě začal horlivě přepisovat všechny možné střelecké rekordy mládežnických kategorií Bílého baletu. Jediné přídavné jméno bylo možno k jeho jménu přiřadit, které by nejlépe vystihlo jeho vztah ke střílení branek – nenasytný. Během jedné sezóny byl schopen nastřílet jen v ligové soutěži plných 79 branek v součtu s celou sezónou pak plných 147 gólů! Ohromné číslo. Všichni mluvili o tomhle mladém klukovi z La Fábricy v superlativech. Všechno, čeho se dotknul, dokázal dostat do brány. Za "canteru" Bílého baletu skóroval hned v 719 případech!

Sezónu 2001-02 zahájil v Realu Madrid C a již v polovině ročníku měl na účtu třicet nastřílených gólů. Povýšil tedy šupem do Castilly, kde do konce sezóny zavěsil hned šestnáctkrát. Jeho přesun do prvního týmu na sebe nenechal dlouho čekat a Vicente del Bosque mu dal šanci 20.března 2002 v zápase Ligy mistrů. Real měl tenkrát již zajištěn postup do další fáze a tak dnes reprezentační kouč vzal s sebou do Atén na zápas proti Panathinaikos některé borce rezervního týmu, například Rubéna, Raúla Brava nebo Miñambrese. A samozřejmě Portilla. Začal na lavičce. Na hřiště naskočil v 60.minutě za stavu 1:1, když na trávníku nahradil Morientese. Portigol brzy ukázal svou přirozenou drzost. V 80.minutě odpískal arbitr trestný kop ve prospěch Realu. Ten bleskově rozehrál Geremi právě na Portilla, jenž s ním postupoval několik metrů vpřed aby zhruba z pětadvaceti metrů vypustil levačkou nepolapitelný projektil, jenž se zastavil až v síti. Srovnal na konečných 2:2. Premiérová trefa v bílém dresu prvního týmu. Během svého působení v Madridu jich přidal dalších patnáct v 58 oficiálních zápasech do kterých nastoupil.

Jeho přechod z mládežnických výběrů do prvního týmu ale nebyl tak hladký jak si mnozí bláhově představovali. V útoku Realu Madrid tehdy kralovali hráči jako Ronaldo, Raúl, nebo Morientes. Celé to kouzlo, které ho předtím obklopovalo, se z ničeho nic jakoby rozplynulo a již na žádné štaci, kterými po odchodu z Realu Madrid prošel (Fiorentina, Bruggy, Gimnástic, Osasuna, Hércules) , nedokázal rozpoutat ten střelecký cyklón jaký předváděl po sedm let v líhni Bílého baletu.  Zítra se Portigol vrátí na San Bernabeu. První gól na tomto stadionu vstřelil v létě roku 2002 kdy se tu hrál Torneo de Centenario. On sám však zřejmě nejraději zavzpomíná na gól Valencii v lednu 2003 po skvělé akci a přihrávce Zidaneho. Jeho první ligový. Snad kdyby v dnešním fotbale a na Bernabeu zvlášť nevládl takový tlak, mít více klidu, jako se poskytovalo odchovancům v dávných dobách, střílel by možná Portillo branky na tomto svatostánku ještě dnes.

Premiérový gól Portilla v dresu Realu proti Panathinaikos (kom 2:25)

Premiérový ligový gól Portilla proti Valencii (kolem 6:00)