Ne všichni byli nespokojení

Santiago Bernabéu (© elpais.com)

V neděli došlo k historickému okamžiku. Zápas mezi Realem Madrid a Osasunou měl stanoven úvodní výkop na pravé poledne. Nikdy předtím Bílý balet doma nezačínal ligové utkání v tak nezvyklý čas (ve své historii v čase oběda nastoupil třikrát, v roce 1977, 1989 a 1995 - vždycky ve Vallecas). Jakmile zprávu, kterou vypustil z úst prezident LFP José Luis Astiazarán, začaly šířit média do světa, se mnohým fanouškům merengues protočily panenky. Jít v tak nezvyklou dobu na fotbal jenom kvůli číňanům...Ale kvůli Realu a Barceloně se vlastně tento herní termín ustanovil a aby výmysl marketingové sekce LFP neodnesli jenom chudí příbuzní, museli do „boje“ chtě nechtě narukovat i blancos. A zcela jistě se budou muset, i přes kyselé obličeje prezidenta Rosella, podřídit i v Barceloně. Kupodivu ale ne všem tenhle zápas v době oběda vadil.

Na zastávce metra Santiago Bernabéu ukazovala rtuť teploměru v půl jedenácté dopoledne 11 stupňů Celsia. „Dneska ráno bylo mnohem míň“, hlásí Raúl za svým stánkem se šálami a dresy. Společně se svými kamarády, kteří rozestavili přenosné stánky kolem něj, si v neděli pořádně přivstali. „Normálně je tu potřeba být zhruba osm hodin před začátkem. Dneska jsem přišel v půl osmé a ve čtyři půjdu domů. Budu pracovat o nějaké čtyři hodiny méně a navíc budu mít zbytek dne volný, abych mohl být se svými dětmi. Vstával jsem v šest, to jo. Ale raději dávám přednost tomuhle než zápasům od deseti v noci. To je hrozný termín“, dodává. 

Manuel, který „zaparkoval“ hned vedle něj, se přidává do debaty. Polední fotbal se mu zamlouvá, protože v hledišti je jiné složení fanoušků. „Je tu mnohem víc dětí“. Přesto jeho stánek, kde prodává fajfky, je skoro prázdný. Ne tak bary. Ten s názvem El Bar Brios je narvaný k prasknutí. Uvnitř i před dveřmi. Sklenka piva chutná pořád stejně. I v půl jedenácté dopoledne. „Na to dát si pivo je dobrá jakákoliv denní hodina“, říká Juan s půlitrem v ruce, jenž do hlavního města dorazil autem z Badajozu. „Vstával jsem v pět. Tenhle termín je skvělý. Díky tomu mám čas se vrátit domů a nemusím tady přespávat“. Také Marisol a Amparo vstávali o páté. „Člověk tady musí být nějaké čtyři až pět hodin před zápasem, aby stihl zaparkovat a rozložit stánek“, vysvětluje Amparo. Prodává dýmky. „Je tu teď prázdno. Vyhodnotíme to ale až později. Ale mě osobně tahle doba moc nevyhovuje. Nejvíc toho totiž většinou prodáme mezi pátou a sedmou“, postěžuje si. 

V okolí stadiónu je stejné množství policistů, jako když se hraje zápas v „normálním“ čase. Jenom okolí je mnohem víc klidnější. „Je to o tom, že v tuhle dobu si nikdo nedává míchané nápoje, jenom kafe s buchtou“, prozrazuje Eegli, číšník z Californie, jedné z kaváren umístěných v komerčním centru na rohu Bernabéu. Ovšem ve dvě odpoledne, kdy fanoušci vyjdou ze stadiónu, to už je čas na aperitiv. 

Zaměstnanci ochranky stadiónu si taktéž museli přivstat, neboť na místě musí být dvě a půl hodiny před zápasem. „Ale jo, máš celé odpoledne na to být s dětmi“, říká jedna ze zaměstnankyň. Její kolega Fernando ale přidává do debaty další názor: „Ideální hodina je šest večer“. Jedno je jisté. Minimálně do El Clásica si polední termín nezopakují. A určitě, na rozdíl od hráčů Realu, nemuseli v devět ráno snídat těstoviny.