Nebezpečně úzký kádr?

Sevilla FC (© google.com)

Marcelino García Toral, kouč Sevilly si v létě přál úzký kádr a tak mu ho sportovní ředitel klubu Monchi dopřál. On sám po něm totiž toužil už po několik let. Spojila se tak politika klubu, kterému se ve sklepě začalo hromadit nepotřebné zboží, s názorem trenéra upřednostnit kvalitu před kvantitou, s cílem mít všechny členy kádru plně zapojené do projektu. Původní představou bylo mít na soupisce 21 fotbalistů. Nakonec jich je tam dvaadvacet. Tahle skutečnost osekaného kádru má ale dvě strany mince. Tou pozitivní je, že většina kádru cítí, že má šanci uplatnit se na hřišti. Negativum logicky představuje riziko karetních trestů, únavy, nebo zranění v okamžiku, kdy ligový kalendář začne houstnout.

Luis Alberto se v úterý stal teprve devatenáctým hráčem (a prvním hráčem z cantery, neboť je zapsán na soupisce B týmu), kterého Marcelino v letošní sezóně využil. Pouze Juan Ignacio Martínez, trenér letošního překvapení z Levante, potřebal méně hráčů než kouč Sevilly - osmnáct. Jinka všechny kluby, které by teoreticky měly být přímými konkurenty andaluzkého klubu v boji o přední posty v tabulce, překročily hranici dvaceti nasazených fotbalistů. Včetně Barcelony, kterou si Marcelino s Monchim vzali za jakýsi vzor. Ta se nasazením Isaaca Cuency a Gerarda Deulofeua dostala na číslo 23. Mourinho je na cifře 21, Valencia napočítá 23 fotbalistů, Manzano u colchoneros 21...Nepřehnalo to duo M+M s nůžkami v ruce?

Je jisté, že rozhodnutí nepodlehnout šílené honbě po Giovanim z Tottenhamu bylo hodně podmíněno trpkým vyřazením z evropských pohárů od německého Hannoveru a je téměř logické, že se klub rozhodl pro lepší příležitosti na lednové přestupní burze. Jenže proti Racingu se ukázalo, že Marcelino, ať už to bylo z toho či onoho důvodu, nechtěl, nebo jednoduše nemohl udělat příliš změn oproti sestavě, která vyválčila bod na Nou Campu v Barceloně.  A byli hráči, kteří odpočinek potřebovali jako sůl. Případy Escudého, Medela, nebo Jesúse Navase byli asi nejevidentnější.

Jesús Navas po nejčernější sezóně své kariéry, kdy prošel dvěma zraněními (operace kotníku a únavová zlomenina lýtkové kosti), odehrál pod Marcelinem úplně všechno. 810 minut v devíti ligových kolech, stejně jako Javi Varas, a nastoupil rovněž proti Hannoveru v play-off Evropské ligy. Před zápasem proti Racingu kouč Marcelino do médií prohlásil, že je nadšený Navasovou prací a že lesk se později dostaví. Na Nou Campu byl prý tím, kdo toho nejvíc naběhal. Nicméně pár dní nato, nebyl ani jednou schopen přejít přes Christiana z Racingu. Tak jako v jiných momentech se zdá, že rodák z Los Palacios za sebe nemá náhradu. Nebo ji Marcelino nenašel. De Mul sice v létě od kouče dostal palec nahoru a nemusel se pakovat, jenže to bylo spíš z důvodu, že se Marcelinovi líbilo, jak při tréninku maká a především proto, že De Mulovi bylo sakra těžké najít umístěnku, než že by měl být nějaká vážná alternativa pro Jesúse Navase.

Belgičan je jedním ze tří hráčů v kádru, kteří ještě při zápase neměli tu možnost propotit dres. Vedle něj je to Guarente, jehož návrat po zranění kolene je velkou neznámou a Luna. Marcelino, jenž hráče vidí v denodenním zápřahu asi bude mít své důvody proč nesvěřil místo v sestavě proti Racingu právě levému bekovi Lunovi. Bez De Mula a Guarenteho, s nimiž lodivod z Asturie nepočítá, má kádr Sevilly pouze dvacet jmen a prozatím nenechal debutovat žádného dalšího fotbalistu z cantery, což byl argument s nímž se společně s Monchim oháněli při vysvětlování tak úzkého kádru pro nadcházející sezónu. Zřejmě v Sevilla Atlético není dostatečně dobrý materiál, aby s ním mohl Marcelino v prvním týmu počítat. Kdo ví?

Pak tu jsou další okolnosti. Kupříkladu Alexis. Ten hrál pouze ve Villarrealu a podle hodnocení určitě ne špatně. Nebo Fazio. Ten si na svoji adresu vyslechne chvalozpěvy a lichotky, aby hned nato zůstal na lavičce. Odehrál pouze tři zápasy. Teď je zraněný Perotti a zdá se, že Sevilla už nemá kam sáhnout. A když se k ošoupání součástek stroje přidá nezpochybnitelné rozestavení, na kterém Marcelino skálopevně trvá...Ovšem když se na to podíváme z jiného úhlu, letošní ligový rozjezd je pro Sevillu jedním z nejúspěšnějších v klubové historii vůbec. Na to se nesmí zapomínat.