Nečekaný architekt

Fernando Meira (© heraldo.es)

Vedení Realu Zaragoza už si na tohoto zkušeného 33 letého veterána myslelo několik let. Fernando Meira, reprezentant Portugalska, ostřílený z mnoha bitev v německé Bundeslize a ruské nejvyšší soutěže, ale přišel do hlavního města Aragonie přispět svoji špetkou do zpočátku zdánlivě mladičkého a nezkušeného kádru maños až na sklonku své kariéry. Vzhledem k jeho kristovým létům a s tím souvisejícím logickým poklesem fyzického fondu se původně zdálo, že jeho místo, i podle posledních angažmá, bude ve středu obranné linie. Tuhle pozici zná dokonale, jako když bičem mrská a měl zastávat stejnou roli, jakou ještě loni hrál náš Jarošík. Nicméně podobná paralela trvala pouze během prvního ligového duelu, v němž Real ze Zaragozy dostal od toho madridského potupného kanára.

Po téhle neblahé zkušenosti se mexický mág Javier Aguirre rozhodl přeskupit sestavu a posunout bývalého hráče Zenitu a Stuttgartu o pár metrů kupředu, těsně před čtyřčlennou obranou řadu. Zde se mohl Meira buď stahovat a zastávat roli pátého obránce a nebo vyrážet do středu pole a praktikovat vysunutější presink. Po první zkoušce, která se uskutečnila ve Villanueva de Gállego, kde Zaragoza hrála přátelský zápas ve prospěch svých fanklubů, byl podle všeho Javier Aguirre poměrně spokojený a do víkendového zápasu na půdě Raya Vallecana svůj experiment zopakoval. 

Byť by na tohle utkání i přes bezgólový výsledek mnozí raději zapoměli, Fernando Meira zanechal dva střípky toho, jak by mohl být jeho příspěvek pro mužstvo užitečný. Vypracoval ideální gólovku pro krajana Heldera Postigu, jenž nedokázal dobře vystřelit a později vyhotovil šanci Mexičanu Barrerovi, jemuž gólovou radost pokaňhal pouze pomezní sudí zvednutým praporkem. 

Po výhře nad Espanyolem a jeho absenci na stadionu Benito Villamarín, kde mužstvo po divokém průběhu obdrželo čtyři góly, ukázal Meira svoji kreativní tvář v zápase proti Málaze. V dalším výletu ze záložní řady narýsoval hráč s číslem šest perfektní pas pro Postigu, jenž útočník „proměnil“ ve svůj třetí neuznaný gól letošního ročníku. Tohle spojení se zdá být smrtící, přestože se zatím neodráží v týmových statistikách.

Možná i právě proto si Fernando vybral v zápase na El Madrigalu ve Villarrealu nového spolupracovníka. A hned to vyšlo. Luis García, nejplodnější muž v bílém dresu Zaragozy, dostal od Meiry skvěle naražený balón, který volejem neomylně poslal za záda Diega Lópeze a poslal maños do průběžného vedení. Z Meiry se stal nečekaný architekt, kdy na jeho úrovni je snad jen další novic Micael.

Společně s Ponziem tvoří ve středu pole dvojku, která se perfektně doplňuje. Černá práce a dření do úmoru jednoho, výběr správného místa a vyvážení míče toho druhého. Tahle kouzelná formule, jak se zdá, přesvědčila kouče Javiera Aguirreho při rozdělování šichet ve strojovně Realu Zaragoza. Ovšem zranění Davida Mateose a trest Lanzara může Meiru znovu vrátit do obranné řady. S tím ale Fernando nemá sebemenší potíž, neboť jak potvrzuje: „jsem připraven hrát na obou postech, ačkoliv se mi víc líbí v záloze“.