Nejistota v brankovišti

Jaime Jiménez (© eldiadevalladolid.com)

V brankovišti Realu Valladolid vládne období nejistoty. Zatím to sice není téma, které by mělo spouštět nějaké poplašné sirény, nicméně nejen fanoušci týmu z Pucely si stačili povšimnout, že klid a jistota, kterou oplýval Jaime v minulé sezóně (v tu chvíli asi jedna z nejlepších akvizic), je ta tam a pochybnosti nad výkony nejen jeho, ale i Daniho Hernándeze jsou zkrátka holou skutečností.

To, že bývalý gólman Elche během postupové sezóny 2011-12 vychytal trofej Zamora pro nejlepšího gólmana druhé ligy už dneska nikoho nedojme. A už taktéž uteklo pár týdnů od momentu, kdy trenéra Miroslava Djukice přestaly Jaimeho výkony přesvědčovat o tom, že si zaslouží střežit svatyni Realu coby jednička, zvláště po některých přehmatech, z nichž ten největší se pravděpodobně udál v domácím souboji proti Betisu (0:1). Jaime po oné hrubce prohlásil, že by „v budoucnu chtěl být hlavním hrdinou spíš pro své dobré výkony, než chyby“, jenže to byl asi právě nedostatek dobrých výkonů, co přimělo Djukiče k tomu, aby ho poslal na lavičku, i když, pravda, nezaznamenal nějaké výrazné propadáky. Jednoduše spíš průměr.

Po sedmi šichtách Jaimeho (byť v nich obdržel pouhých sedm gólů) tak přišla řada na Daniho Hernándeze. Od osmého kola, kdy hrál Valladolid s Málagou, se tak rodák z Venezuely stal neochvějnou jedničkou mezi třemi tyčemi. Do Valladolidu přišel před minulou sezónou z Murcie, a přichystána pro něj byla sedačka na střídačce. Ve stínu Jaimeho opravdu zůstal po celou dobu druholigového maratónu a snad jen v play-off o postup mohl ukázat něco ze svého arzenálu. Nezklamal, takže ve Valladolidu mohli být spokojeni, že mají alespoň spolehlivou dvojku. 

Byť aktuálně Dani vyrval post jedničky z rukou Jaimeho, jeho situace není zas tak skvělá, jak by se mohlo zdát. V deseti kolech, které pucelanos za tu dobu odehráli obdržel Dani čtrnáct branek – a to je poměrně dost. Byť je pravdou, že se musel postavit Valencii, Seville, Realu Madrid, nebo Barceloně, ale ani tak Dani nezaznamenal nijak hvězdná představení. Slušný, ale bez nějakého extra výkonu. 

Ovšem přeci jen je tu jedna drobnost ve které se Valladolid s příchodem Daniho do brány zhoršil. V bránění standartních situací. Za deset zápasů inkasoval Real hned pět branek. Gól Griezmanna z Realu Sociedad po rohu, stejným způsobem také od Cissokha z Valencie na Zorille, Alexise v Getafe a vlastní gól Manucha na Sánchez Pizjuánu. Čtyři góly po rohovém kopu. Ten pátý padl z kopačky Özila a stanovil konečný stav 2:3 v souboji s Realem Madrid. Tam brankář neměl šanci.

Někteří zlověstníci již prohlašovali, že Jaime se bude z Valladolidu pakovat, dokonce už teď v lednu a zazněla jména jako Joel, Sergio Asenjo, nebo se mluvilo i o návratu Javiho Jiméneze. Z toho mála, co je prozatím jisté, se dá vytušit, že žádné změny zatím asi nenastanou. Navíc brankáři v rezervě (Rodri, Facundo a Julio) se musí ještě pořádně otrkat, takže to vypadá, že dvojice, která sezónu ve Valladolidu zahájila, ji ve stejném složení pravděpodobně i dochytá.