Nejlepší posila trčela doma

Adrián Colunga (© google.com)

Ještě zhruba v polovině listopadu loňského roku měl útočník Getafe Adrián Colunga zcela jasné plány. Odejít z klubu jenž sídlí na jižním okraji španělské metropole. "Nejlepší bude, když v lednu odejdu", vypotil ze sebe na jedné tiskové konferenci. Fotbalista původem z Asturie ale patří mezi ty, kteří jsou zvyklí bojovat, a tak ho ztráta místa v základní sestavě a později i toho na lavičce náhradníků, spolu s velmi vlažným vztahem k trenérovi Luisi Garcíovi vedla k tomu, že vyslovil odvážné rozhodnutí. Colunga se během úvodního měsíce ligové soutěže propadl z pozice jedničky mezi forvardy až na číslo tři. V preferencích u Luise Garcíi ho přeskočil nejen Álvaro Vázquez, ale i Paco Alcácer.

Jakmile se prostřednictvím médií vykřičela do světa zvěst o nespokojenosti hráče, jenž nosí na modrém dresu Getafe bílou jedenáctku, vyrojio se kolem jeho osoby nejeden uchazeč. Valladolid, Granada, Espanyol, někteří další i ze zahraničí. Později se dohodlo vedení azulones se svými protějšky v Granadě a přesun byl prakticky hotov, nebýt toho, že Colunga upřednostňoval nabídku z Valladolidu. Jenže klub z Pucely nenavýšil nabídku Granady a tak se celá operace zasekla. Adriánovi tak nezbývala jiná možnost, než znovu získat důvěru kouče Luise Garcíi, což se zdál docela tvrdý oříšek k rozlousknutí. Obě strany byly donuceny najít k sobě cestu a na soukromé schůzce si vše vyříkali z očí do očí. "Chci, abys zas byl tím hráčem, s kterým jsme počítali na začátku", řekl mu Luis García. 

A aby si Adrián nemohl zoufat, že už se k němu všechno staví vyloženě zády, hodil mu osud záchranný kruh. Getafe totiž na začátku roku 2013 postihla neuvěřitelná epidemie zranění a disciplinárních trestů (k nimž je třeba připočítat i účast Barrady a Lacena na africkém šampionátu) a tak Luis García chtě nechtě musel sáhnout i po Colungovi. Po čtyřech měsících se dostal do základu a bylo to zrovna proti Granadě, která tolik toužila po tom, aby dával góly právě v jejím dresu. Sice proti červenobílým neskóroval, ale i tak své kvality prokázal dvěma asistencemi a jedním razítkem na brankové konstrukci. "Každý fotbalista je tak trochu egoista. Chceme hrát pořád. Ale je to trenér který šéfuje a musí udělat rozhodnutí. Krom toho ve fotbale jsou určitá období. Já jsem musel na svoji šanci čekat. A přišla proti Granadě".

Na adresu svého nadřízeného má Adrián jen pozitivní hodnocení: "Jestliže mě tam trenér v tom zápase dal, pak proto, že viděl, že jsem na tom dobře. Děkuji mu za důvěru, již mi dal. Pomohu týmu svojí prací", poznamenal. O týden později se hrotový útočník znovu skamarádil s gólovou přízní. V zápase proti Seville. Po nákopu z velké dálky, jemuž pomohl i vítr, nachytal v nedbalkách veterána Palopa, čímž pomohl srovnat gólový účet zápasu. Dvě kola nato další zářez na pažbě. Obětí bylo tentokrát Deportivo. Parádní gól. V šestnáctce dostal pas od Barrady, rychle se otočil za dohledu stopera hostí Kaká a polovysokou střelou pokořil gólmana Aranzubíu. Definitivně tak odrazil nápor galicijců a pomohl utnout negativní šňůru osm zápasů bez výhry. A ve svém skvělém střeleckém rozpoložení pokračoval i minulý týden na Baleárských ostrovech, kde domácí Mallorce šoupl fíky rovnou dva. 

"Snažil jsem se opravdu hodně, abych se vrátil do hry. Jsem pořád ta stejná osoba. Cítím se potřebný a když je to tak, hodně to zvedne váš výkon. Pokaždé, když nastoupím, se snažím dělat čest znaku Getafe", vypráví. S pěti góly je Colunga nejlépe střílejícím útočníkem Getafe a po Messim a Cristianu Ronaldovi je nejlepším ligovým střelcem kalendářního roku 2013. Snad mu to vydrží i nadále.