Není první, ani poslední

Quincy Owusu-Abeyie (©pichichideliga.com)

Quincy Quincy Owusu-Abeyie během svého působení v Málaze nepotěšil. Začátek měl celkem slibný a dokud si na něj soupeřovi obránci nedávali víc pozor, znamenal pro útočnou činnost týmu docela slušný přínos. Jenže pak se vše zvrtlo, Quincy už se po lajně nedokázal prosazovat tak, jako dřív a k tomu přidal ještě problémy s taktikou a disciplínou. Odejde tak zadními vrátky, aniž by někdo uronil slzičku. Může snad uklidnit, že rozhodně nebude první a zřejmě ani posledním, jehož přestup se bude hodnotit výstižným slovíčkem – fiasko. všechny jeho předchůdce zmiňovat opravdu nebudeme, takže tady jsou snad ty nejvýraznější.

Ernesto

V nevalné druholigové sezóně 2006-07 přiváděl hráč, jenž dorazil z béčka Realu, fanoušky k zoufalství dost často. Levý křídelník, jehož hra se zakládala výhradně na centrovaných balónech ukázoval, že klička je pro něj neřešitelný problém. Až na dno si sáhl po utkání proti rezervě Realu na jeho půdě. Proti svému bývalému klubu měl velkou chuť se pomstít, především kouči Míchelovi, který se vzdal jeho služeb. „Dokážu, že se ve mně spletl“, prohlašoval několik dní před zápasem. Jenže to nejzajímavější, co v tomto souboji předvedl, bylo to, že se rozeběhl podél lajny a běžel dál a dál a ani si nevšiml, že už přeběhl brankovou čáru. Překvapila jeho loňská sezóna v Alcorcónu, kde patřil mezi klíčové postavy při zázračném vyřazení Pellegriniho Realu z Copa del Rey.

Jonathan Valle

Zázračné dítě z Kantabrie zničila jeho předčasná dospělost. Z ohromného talentu, jenž v roce 1996 vyhrál s Racingem slavný žákovský turnaj a po kterém toužilo spousta klubů se stal neposlušný fracek, který díky své nedisciplinovanosti sešel z vytyčené cesty. Dokonce nebyl dalek toho, aby vyměnil kopačky za boxerské rukavice. Přišel v jedenadvaceti letech na hostování, aby pomohl vybojovat zpět účast v Primera División. Předcházela ho dobrá jarní část, kterou odehrál v Racingu, což vzývalo k optimismu, že by z něj mohl znovu být ten slibný fotbalista. Ovšem na La Rosaledě si ho budou pamatovat spíš pro jeho neužitečné parádičky a nevyrovnanost výkonů. Nastoupil do 21 utkání, většinou nekompletních a dal jediný gól v posledním zápase s Castellónem, kdy už o nic nešlo.

José Juan Luque

V Málaze strávil tři sezóny a ve všech propadl. Na jih Španělska se dostal skrz operaci Musampa, jenž zamířil do Atlética Madrid (2003-04) a hned prvním problémem byl nulový vztah s trenérem Juande Ramosem, který s ním nepočítal, zejména kvůli skvělé sezóně Dudy. V té následující, pro změnu pod vedením Gregoria Manzana zůstalo vše při starém a potichoučku klub opustil v zimním přestupním termínu. Vrátil se až v sezóně 2007-08 díky kouči Antoniu Tapiovi po čtyřletém období ve druhé lize, kde mimochodem podával velmi dobré výkony. Jenže zase se tu potkal s Dudou. Celkem 26 nekompletních zápasů a tři góly.

Genilson

Byl to hráč, jehož doporučoval samotný Rivaldo. A mít doporučení od takového borce, to už něco znamená. Do Málagy dorazil v zimním přestupním termínu její první sezóny v Primera División (1999-2000) aby pomohl vylepšit výkony v první linii. Jenže odehrál odehrál pouhých 65 ligových minut ve třech zápasech, jeden na San Bernabéu. Postavu měl sice ideální, ovšem nohy neměl příliš šikovné a dodržování taktických pokynů taktéž nepatřilo mezi jeho přednosti. Fernando Puche, tehdejší prezident klubu, sám uznává, že to byl jeden z jeho největších omylů.

Gregorio Manzano

Nejen fotbalisti nedostáli očekáváním. Manzanovy „výkony“ na lavičce lze bez váhání zařadit mezi velká zklamání. Jeho předchůdce Juande Ramos nechal laťku posazenu hodně vysoko, ovšem Manzano, v podobně skromných podmínkách jako na něj čekaly v Málaze, dokázal s Mallorcou dobýt Copa del Rey. To měla být záruka. Psychologie, kterou považoval za svoji největší přednost, ho ale zradila. Nenašel společnou řeč s vedením klubu (ztěžoval si na nesplněné sliby ohledně posil, když už se mužstvo dostávalo do nebezpečné spirály), nevyhnul se ani roztržkám v kabině (zejména s Fernandem Sanzem) a byl mocně kritizovaný za to, že dával mužstvu hodně dní volna, které využíval k opuštění Málagy za účelem návštěvy svých blízkých.

Forestieri

Na La Rosaledu přišel tento Argentinec s přezdívkou Nový Messi a jedinou jeho zásluhou na udržení Málagy v nejvyšší soutěži bylo jeho neuvadající úsilí při napadání protivníka. Trenér Muñiz ho stavěl spíš z rezignace než přesvědčení (devatenáct zápasů) a jeho jediný gól padl díky velké pomoci brankáře Mallorcy Aouateho. Zůstal hodně daleko od pověsti, která ho provázela, nicméně fanoušci mu na domácím stadiónu hodně tleskali.


Wanchope

Carlos Rincón, sportovní ředitel, ho do svého týmu chtěl několik let. Nakonec přišel v ligovém ročníku 2004-05. Sezóna již byla v plném proudu a zpočátku mu chvíli trvalo, než se aklimatizoval. Pak však velkou měrou přispěl ke skvělému rozjezdu Málagy (v jednu chvíli byla na pozicích, které zaručovaly start v Lize mistrů). Později se však nakazil celkovým kolapsem mužstva, přestal střílet góly a víc času strávil léčbou svých prokletých kolenních kloubů, než na zeleném trávníku. Vše skončilo válkou s novináři a nešťastným konfliktem s fanouškem v hledišti po zápase s Betisem.

Ristic a Stosic

Co říci k srbské dvojičce doporučené Pedjou Mijatovičem a Lorenzo Sanzem pro Málagu v konkurzu. Dokonce i tehdejší trenér Marcos Alonso je nechal trénovat mimo tým kvůli jejich nízké fotbalové kvalitě. Zvláštní figurky. Měli velké potíže s jazykem a začlenění se do kolektivu. Ristic se rozloučil gólem Zaragoze v poháru, Stosic, imrvére s nadváhou, odešel na hostování do Racingu Ferrol, jenž ho vrátil ještě dřív, než si odbyl premiéru a opustil Málagu tak kvapně, že někteří fanoušci ani tohoto hráče nezaregistrovali.