Neutralizovaný Víctor Casadesús

Gio a Víctor (© diariodemallorca.es)

Tahle diskuze se mezi příznivci Mallorcy vede už nějaký ten týden. A trenér Joaquín Caparrós ji nejenže prozatím neutnul, nýbrž jako by si vzal do hlavy ji ještě víc přiživovat a poskytovat tak kritikům další a další argumenty. Nejhorší však je, že se bohužel trenérovo rozhodnutí pozitvně neodráží na výsledcích. Jak jinak si totiž vysvětlit vytrvalost kouče stavět Víctora Casadesúse na kraj zálohy a Giovaniho dos Santose do útočné dvojice s Izraelcem Tomerem Hemedem?

Víctor Casadesús, tak jak bylo vidět v sobotu při zápase ve Vallecas proti Rayu, totiž působí u postranní čáry, ať už pravé, nebo levé, naprosto ztraceně. Naprosto neutralizovaný, není schopen využít žádnou ze svých předností a, což je nejhorší, vyplývají na povrch spíše jeho slabiny. Víctor se totiž nikdy nemohl pochlubit extrémní rychlostí, nebo schopností přejít přes protihráče, tedy tím, co se po fotbalistovi, jenž hraje na kraji zálohy, vyžaduje. Je možné že Caparrós po Víctorovi nechce zrovna podobné kousky, nicméně i tak je zřejmé, že se ve své nové roli rozpouští jak kostka cukru v čaji. Koneckonců stejně jako celý mančaft z Baleárských ostrovů. Nedostane se do hry a ani to nevypadá, že by se na tom v nejbližší době mělo něco změnit.

Ve Vallecas byl vidět až ve chvíli, kdy jeho kolega Gio opustil travnatou plochu a díky tomu se mohl posunout o pár metrů vpřed a uvelebit se na své pozici, která jeho fotbalovému mustru sedne jak ulitá. Do té chvíle o něm prakticky nebylo ani vidu ani slechu. Snad jen od hlasatele při hlášení sestav obou mužstev. Odchovanec, jenž nespočetněkrát opakoval, že Joaquín Caparrós je pro něj klíčovým trenérem v jeho kariéře, neboť je to prý „nejlepší trenér“, kterého kdy měl, není s přesunutím k postranní čáře příliš nadšený. Sice to nikde pochopitelně otevřeně nevytrubuje, ovšem z jeho prohlášení se to dá lehce vytušit. A jeho výkonnost o tom rovněž podává jednoznačné svědectví. 

V letošní sezóně vstřelil tři góly a jeho příspěvek týmu ve dvojici s Hemedem je neoddiskutovatelný. Caparrós ho rovněž považuje za nepostradatelného a ani náhodou ho nenapadlo nechat ho na lavičce, jak demonstroval doposud. Jenže Gio, jenž promeškal letní přípravný dril kvůli zranění, pořád není v optimální fyzické kondici, kterou potřebuje klasické křídlo, takže trenér raději zvolil variantu, aby Mexičan nastupoval na postu středního útočníka, s naprostou volností aby vytěžil co nejvíc ze své rychlosti a kvality. Jenže proti Rayu byl znovu nulvý, protože mohl stěží využít svoji přímočarou hru. 

Pro Mallorcu je docela smůla, že ani jedno z těchto dvou rozhodnutí neslaví úspěch. Tedy prozatím. Caparrós  tuto variantu totiž vyzkoušel již při Giově debutu na Sánchez Pizjuánu. Bývalý hráč Tottenhamu sice skvěle servíroval dvě gólové asistence Hemedovi a poté i Bigasovi, jenže od onoho okamžiku šel jeho výkon prudce dolů. Již ve druhé půlce zmíněného duelu, jenž nakonec skončil porážkou Mallorcy 3:2, Víctor skončil jako pravý záložník. Hned v následujícím utkání proti Realu Madrid (0:5) si tuto pozici vyzkoušel znova, byť Gio začal od úvodního hvizdu na levé straně. Jenže tam nevydržel dlouho, Víctor zase změnil post a experiment opětovně nevyšel. V ligovém duelu na Riazoru Gio taktéž naskočil ve druhém poločase, uhnízdil se úplně vepředu s jasným cílem pomoci vyrovnat souboj proti Deportivu. Bylo to k ničemu.

Aktuálně se objevuje mnoho kritiků, kteří tuto sázku kouče Caparróse zpochybňují, ovšem trenér se hájí tím, že je to on, kdo dělá rozhodnutí. A má pravdu. Zranění útočníka, jehož fotbalově formovala Barcelona, odložilo dilema s nímž se potýká Caparrós. Nicméně ve Vallecas ukázal, že svůj názor měnit nehodlá.