Nevybroušený diamant pro Camp Nou

Isaac Gómez Sánchez (© rayoherald.es)

Atlético Madrid mu po osmi letech strávených v místní akademii ukázalo dveře. Byl malý. Teď, dva roky nato, je 173 centimetrů vysoký a 58 kilo vážící Isaac Gómez Sánchez, prostě Isi, kousek od vstupu do Primera División a to dokonce na stadiónu o němž se mu prozatím mohlo akorát tak zdát: Camp Nou.

Paco Jémez, trenér Raya Vallecana, ho objevil čistě náhodou. Šel se mrknout na zápas B dorostu "Rayita" a kvůli němu se vrátil ještě sedmkrát, nebo osmkrát a dojem z tohoto kluka byl čím dál tím pozitivnější. Za odměnu ho obdaroval možností potrénovat s ligovým áčkem a dokonce ho postavil i do prvního poločasu únorového přáteláku proti čínskému Wuhan Zall, které Rayo vyhrálo 5:0. Ještě třikrát se Isi objevil na tréninku prvního týmu. Vždycky jednou týdně. Ovšem tento týden nechyběl ani jednou. Naprostá přirozenost a žádná známka studu, nebo zbytečného respektu, společně s absencemi Javi Fuega, Casada a Lea Baptistaa, jsou slibným vodítkem k tomu, aby se dostal do zápasové nominace k nedělnímu zápasu proti barcelonskému ligovému lídrovi. "Byl by to sen, ale ani nepočítám s tím, že bych se dostal alespoň do nominace. Už takhle je to pro mne něco neuvěřitelného, trénovat s takovými fotbalisty. Mohu jen poděkovat Pacovi, že si mne všiml", říká. 

Slova a způsob, jakými je vyjadřuje, vyzařují štěstí už jen za prostý fakt, že se může dostat do nominace k zápasu na Camp Nou. Kdyby se mu podařilo dostat na trávník, vstoupil by do klubové historie klubu z Vallecas, neboť by se ve svých 17 letech a 140 dnech stal nejmladším hráčem, který kdy oblékl bílý dres s červeným pruhem v Primera División. Doposud tento primát drží Marqués, jenž v sezóně 2002-03 debutoval ve věku 17 let a 284 dní.

Nicméně ani tato skutečnost nezmění proslov Isiho. "Nepotřebuji, aby mi někdo něco říkal. Já jsem tím prvním, komu je jasné, že by měl být skromný a pokorný. Moje místo pořád zůstává v B dorostu", potvrzuje. Ani příklad časných premiérových vystoupení jeho spoluhráčů Lasse či Lea Baptistaa nezpůsobí to, že by mladíček ztratil hlavu. "Mám představu, že bych jednou hrál, jako oni, to by byl sen. Ale pro to musím tvrdě makat a přemýšlet ze dne na den, bez nějakých zbytečných tlaků", dodává. Sen, o němž mluví, začal nabývat výraznějších obrysů během uplynulého týdne díky tréninkům s A týmem. "Pravda, bylo to hodně zvláštní, nečekal jsem to", přiznává. A to to vlastně ještě ani nezačalo. Camp Nou na něj čeká. Snad.