Nikdo nevnímá fotbal lépe, než Valerón

Borja Oubiña (© elpais.com)

Psal se rok 2007. Září. Levé koleno mu křuplo po střetu s Dirkem Kuyitem během úvodních minut angažmá v Birmingham City. Vydal se do Premier League, aby našel ztracenou náročnost a soutěživost poté, co Celta spadla do druhé ligy. Borja Oubiña, záložník Celty Vigo, patřil do širšího kádru La Rojy, která se chystala dobýt první velký triumf na EURO 2008. Jenže to nedopadlo. Během roku absolvoval dvě operace a čekaly ho další dvě. "Moji rodiče mi vštípili vlastnost neustále vyvíjet úsilí", vzpomíná Oubiña, jenž získal magisterský titul v oboru podnikání, současně s tím jak rostl coby fotbalový profesionál. Vrátil se v březnu 2011. Všechny tehdejší vzpomínky se dnes už zdají jen jako zlý sen.

Jste lepším fotbalistou, než před svými zraněním?

Ano. Sice už v sobě nemám takovou ohnivost, jako když mi bylo pětadvacet, ale zase dokážu lépe pochopit hru, lépe jí porozumět.

A jak se jí dá porozumět?

Je potřeba zapadnout do týmu, vidět zápas a dostat ho tam, kam potřebujete. V tom je fenoménem Xabi Alonso. A není to jednoduché. Až příliš jsme závislí na tom, jaké hráče máme kolem sebe. Říká se, že když se hraje dobře ve středu pole, hraje dobře i tým. Není to náhodou opačně, že když hrají všichni dobře, funguje i záloha? Nikdo nevnímá hru lépe, než Valerón. Je nejlepší. Vždycky vybere to nejlepší řešení, dokáže jít přímo kupředu a je agresivní.

Agresivní? Valeróna posadí na střídačku jen proto, že moc neběhá ani nebrání...

I když nejste žádný borec při odebírání míčů, díky dobré poziční hře vám může úsilí na třech metrech stačit. Ale co je vůbec agresivita ve fotbale? Je to způsobit soupeři trápení, ne rozdávat kopance, vědět, kdy máte napadat, poznat, jestli máte hrát do nohy, nebo do prostoru. Zkrátka dosáhnout toho, aby soupeř trpěl. A to Valerón dokáže. 

Takový fotbalista se respektuje víc, než ti ostatní?

Určitě, protože nejste schopni odhadnout, co udělá. U mnoha hráčů poznáte, co udělá s míčem. Problém nastává, když je před vámi někdo, u nějž předpokládáte, že dá přihrávku někam a on ji kupodivu pošle úplně jinam. A jenom řeknete: "Sakra, to jsem neviděl". To je pak dobrý fotbalista. 

Chtěl jsem se dotknout toho, jestli ho budete respektovat i ve chvíli, kdy se s ním střetnete na trávníku?

Normálně se s nimi ani nestřetnete. Valerón, Messi, Özil, Iniesta...přemýšlí mnohem rychleji. To se nedá naučit. To je talent.

Jak vidí utkání střední záložník?

S velkým citem. Když hráči před vám jsou odvážní a chtějí balón, máme to mnohem jednodušší. Když ti vzadu hrají intenzivně, těžíte z odražených míčů. Jsme takový teploměr. Střední záložník větří, čichá, vnímá. A když se nedaří, je to špatné.

Jak se vám zamlouvá skutečnost, že Xabi Alonso a Busquets hrají v reprezentaci společně?

Chcete slyšet pravdu? Vůbec. Já mám rád, když je před míčem co nejvíce hráčů.

V čem podle vás prošel fotbal vývojem?

Teď není tolik lídrů, vůdců. Poznal jsem Fernanda Cácerese a Karpina. Postrčili vás jen slovem a tím, co dělají. Ukázali mi zaujetí pro hru, jak čelit, bojovat.

O vás také říkají, že jste lídrem...

To nejsem. Snažím se chovat příkladně a cítím, že mě mladí berou. Nicméně učení je vzájemné. Ve fotbale je spousta výjimečných lidí, kteří vás mohou naučit hodně věcí. Dříve se snažilo vše vysvětlit mluvením, proslovy, dneska je to spíš příkladem. Ale to je logická evoluce.

Co se vlastně stalo s Celtou?

Začali jsme dobře, zůstala jistota a důvěra z minulé sezóny, ale začaly se objevovat i jisté pochybnosti. Hodně nám ublížily chvalozpěvy, dokonce i když jsme prohráli. To vás zmate. My fotbalisti se hodně pleteme a okolí vám často nepomáhá, abychom to viděli. 

Fotbalista v sobě nemá smysl pro sebekritiku?

Obvykle ne. Většinou se díváte na toho, kdo stojí vedle vás. Mluví se o rozhodčích, vyhodí se trenér, ale vy zapomínáte, že se můžete zlepšit. Ne všichni hráči se na to zeptají.

Proč jste se tak zasekli?

Možná jsme se spletli mít balón ve své moci, hrát do nohy a nepokročit kupředu. Nikdy jsme nebyli týmem, který má míč ve své moci. Teď se vracíme k přesnému opaku, chtít zakončit po třech přihrávkách. Proti Realu Madrid jsme byli až příliš přímočaří. Bude třeba nalézt rovnováhu.

Díváte se hodně na fotbal?

Dost. Na cokoliv, dokonce i na italskou ligu...

Vám se calcio nelíbí?

Jsem hodně citlivý na to, na jak kvalitním trávníku se hraje. Když vidím, že balón nelítá, už mě ten zápas nezajímá. To je jiný sport. Takže jedna z věcí, která mne překvapila po návratu do Primera División byla hrozná kvalita mnoha trávníků. To vám sebere jistotu. 

A na co naopak koukáte rád?

Zajímá mě Německo. Bayern mě okouzlil, je jako Barcelona, má menší rychlosti putování míče, ale myšlenka je podobná. A Borussia. Mají záchvat zuřivosti a potom pauzu. Anglie mě nepřestává bavit, protože míč je pořád ve vápně a atmosféra je báječná, jedinečná. I když City se mi nelíbí. Stotožňuji se s Barcelonou, nicméně protiútoky Realu, to je úžasné. Každý hráč běhá ve svém prostoru, nic zvláštního nevymýšlí, nekřižují se...A Özil je výjimečný. Ze zbytku ligy se mi líbí Real Sociedad. Vela - to je pan hráč.

Který trenér vás poznamenal?

Luis Aragonés. Je přímý, nemaže vám med kolem pusy a mluví jazykem, který zaujme. Měl odvahu svého času říct, že Villa a Torres jsou lepší, než Raúl a viděl schopnosti Xaviho a Iniesty.

Také vám doporučil, aby jste z Celty odešel...

Chtěl jsem odejít, to nebudu zastírat. Ale klub nasadil cenu hodně vysoko. Teď se děje to samé s Aspasem...Asi se to nebude někomu líbit, co řeknu, ale byl bych rád, kdyby odešel. Jestli má tu možnost, jít do velkého klubu, prosím, ať jde.

Jaká je budoucnost Celty Vigo?

To se neví. Ale ty roky, co hrála Celta v Evropě, to nebyla pravda, nekorespondují s tím, co je Vigo ani s historií klubu. Zaplatili jsme za to během pěti let v Segunda División.