Nikdy jsem nechtěl odejít zadarmo

Fernando Llorente (© marca.com)

Athletic Bilbao už je pro něj v tuto chvíli minulostí. Jen pár dní ho dělí od chvíle, kdy bude oficiálně představen fanouškům turínského Juventusu a poprvé přetáhne přes hlavu dres, na němž budou červené pruhy vystřídány černými. Fernando Llorente, miláček tribun San Mamés. Ovšem za poslední rok upadl u některých fanoušků Athleticu v nenávist, na jejímž počátku byla pochopitelně neochota hráče prodloužit kontrakt jenž mu za tři neděle vyprší.

Jaké pocity vás přepadají, když se ohlédnete za těmi šestnácti lety strávenými v Bilbau?
Je to strašně dlouho. Nejdřív jsem sem jezdil pouze na zápasy. Pokaždé mě přivezli autem, hrál jsem jenom druhé poločasy. Během týdne jsem trénoval sám v naší vesnici, teď by se řeklo individuálně. To byl půlrok v mladších žácích A. Později jsem bydlel v domě s jednou rodinou, která pocházela z Las Arenas. To už bylo ve starších žácích. A od mladšího dorostu už jsem byl ubytován v rezidenci Athleticu. To vás poznamená na celý život.

Netočí se vám z toho trochu hlava? Cizí země, jiná kultura, jiný fotbal?
Strach nemám. Hodně věřím ve své schopnosti. Jsem nadšený z toho, že začnu novou životní etapu. Nastal čas odkrýt nové obzory.

Proč právě Juventus?
Protože od chvíle, kdy se objevil jeho zájem, na mne zapůsobil. Je to ohromný klub, srovnatelný s Realem, nebo Barçou. Je to jako bych měl odjakživa jasné, že tohle bude můj klub.

Mluvil jste s Contem?
Ano, mluvil, párkrát jsme si telefonovali. Je to moc důležité, že to je právě trenér, jenž vám řekne, že s vámi počítá.

Jste jedním z desítek hráčů, kteří opouští španělskou ligu. Domníváte se, že liga chudne?
To nevím. Někteří odcházejí, jiní přicházejí, další se vracejí. Nemyslím si to. Dokud budou v Realu a Barçe nejlepší hráči světa, bude pořád z těch nejlepších.

A váš případ? Zdá se to téměř nevysvětlitelné...
Můj případ je odlišný. Vždycky jsem se snažil abych já i Athletic zvolili tu nejlepší možnost. Nechtěl jsem odejít zadarmo. Ani jsem nechtěl strávit rok, jako byl ten poslední. Už nikdy se to znovu nestane, jestli bude v mých rukou vyhnout se tomu. Snažil jsem se, aby za mne obdrželi nejvyšší možnou cenu, ale setkal jsem se totalním odmítnutím. Josu Urrutia mi tehdy řekl, že nejlepší pro Athletic by bylo, abych zůstal. Že se mnou bude mužstvo lepší. Namítl jsem, že za situace, jaká byla v Bilbau, bude hodně těžké, abych odvedl stejný výkon, jako rok předtím. Když má hráč proti sobě část fanoušků, ty co jsou nejvíc slyšet, je to složité. Psychicky vás to zlomí. Chcete dát všechno a nemůžete. Pro někoho, kdo potřebuje hrát všechny zápasy, aby se dostal do tempa, to moc nepomůže.

Jste z toho smutný, že to takhle dopadlo?
Nikdy bych si to nedovedl představit. Tak moc bych byl rád, aby to nebylo tímto způsobem. Jenže s tím už se nic nenadělá. Nejde to změnit.

A to všechno po nejlepší sezóně vaší kariéry.
Přesně tak. Byli jsme na vzestupu již pod Caparrósem. Každý rok jsem šel nahoru, vylepšoval jsem detaily své hry a taky gólová čísla. A přišel Bielsa s hodně vysokými nároky, těmi nejvyššími, které jsem kdy zažil. Bielsa dokázal dostat tým na úplně nejlepší možnou úroveň. Z mnoha hráčů vytáhl to, co by si mnozí ani nepomysleli, že by mohli dokázat. Okouzlili jsme celou Evropu.

Velký a slavný Athletic?
Jo, byli jsme si vědomi toho, že se můžeme zapsat do historie, vyhrát nějakou trofej. Jenže mužstvo už bylo hodně unavené, bylo to hodně dlouhé. Hráli jsme 13-14 hráčů během celé sezóny, víc než 60 zápasů a to je příliš. Na tolik soutěží je nutné mít mnohem širší kádr a aby trenér mohl počítat s více hráči.

To chybělo, aby tým získal nějakou trofej?
Mužstvo šlo do obou finále vyčerpané a také do posledních ligových zápasů, které jsme ani jedno nevyhráli. Tehdy jsme do toho dali všechno, ale nebyli jsme schopni.

Je Bielsa tak náročný, že hráče vyždíme až do vyčerpání?
Ano, nikdy jsem nepoznal tak náročného trenéra. Sice z každého získá to nejlepší, ale začnete kvůli tomu mít problémy. Jestli si nehlídáte všechny drobnosti je obtížné trénovat s takovým stupněm náročnosti po tak dlouhou dobu.

To vás upozorňuji, že Conte má rovněž pověst náročného kouče...
Vím to. Co pro vás může být lepší trénink, než dva roky pod Bielsou.

Neměl vliv také odchod Javiho Martíneze?
Jistě. Javi byl pro herní styl Bielsy velmi důležitý. Hrál dlouhá léta středního záložníka a on ho dal na stopera. To bylo pro mužstvo moc dobré. S Amorebietou byli skvělí a dostávali jsme málo branek. Přesný opak toho, co se dělo letos.

Odcházíte vy, odešel Javi, teď také Amorebieta. Athletic se trochu párá.
Sice odcházíme tři hráči, ale bude se jim dařit. Snad se v příštích letech dostanou do Evropské ligy, nebo Ligy mistrů.

Co vás nejvíc zklamalo?
Cítil jsem, že se na mne valí lavina, především ze strany některých novinářů. Naštětstí bylo i hodně lidí, kteří mi každý den projevovali sympatie. A těch bylo určitě víc. Cítím, že to byl pouze jeden malý, malinkatý sektor, který byl proti mně.

Litujete něčeho v posledních měsících?
Že jsme nebyli schopni, obě dvě strany, udělat věci lépe. Kdybychom našli řešení, nemuseli bychom zažít takovýhle rok.

Myslíte si, že eventuální příchod Valverdeho na střídačku je trefou do černého?
Určitě. Je to trenér, pod nímž jsem debutoval. Je to jeden z mých nejhezčích okamžiků, ráno, kdy mi řekl, že jdu s prvním týmem a že budu premiérově hrát. Je to skvělý trenér, který z každého dokáže vytáhnout to nejlepší.

Byl to váš nejlepší zážitek?
Každý okamžik prožíváte jako ten nejlepší. Ten největší byl debut v dresu Athleticu. Tím dalším bylo dojít až do finále. Pak dostat se do reprezentace, vyhrát šampionát...

Váš nejlepší zápas v dresu Athleticu?
Nějaký z minulého roku. To jsem dosáhl své nejvyšší úrovně. Asi bych vybral mezi zápasem na Old Trafford, na Schalke, s Barçou na San Mamés...Jeden z nich.

Nejhezčí gól?
Asi Manchesteru United. Přihrávka Amorebiety na padesát metrů a dával jsem to z první. To byl okamžik, proti takovému soupeři, rozhodující gól. Úžasné.