Obrnit se proti nesnázím

Javi Guerra (© google.com)

Real Valladolid nevkročil do nové sezóny, premiérové pro trenéra Juana Ignacia Martíneze, jenž po úspěšném období vystřídal u kormidla Miroslava Djukiče, úplně dobře. V úvodních osmi ligových kolech dokázal tým z Pucely vyhrát pouze jednou a posbírat mizerných šest bodů. Charakteristické rysy, které chce JIM vtisknout svému novému projektu vychází ze skvělé práce, kterou na Zorille odvedl Djukič v uplynulých sezónách. Pilotní herní myšlenka nadále spočívá v kombinační hře a držení míče, k čemuž může využít hráče vhodné do kombinace s dostatečnou technickou vybaveností. Už v Levante JIM ukázal být trenérem, jenž pracuje metodicky a dokáže ze svých svěřenců vydolovat naprosté maximum, byť herní styl granotas byl odlišný, spíše založený na protiútocích a přímočarosti.

Výsledky bídné, kvalita kádru možná ne úplně v souladu s tím. Určitou roli mohla zajisté sehrát i úroveň soupeřů – FC Barcelona, Atlético, Villarreal. Jenže, na druhou stranu nedokázal Valladolid zdolat třeba ani Elche, nebo Levante, tedy týmy, které patří do té jejich ligy...Mnohem větší vliv ale bezesporu sehrála rozsáhlá marodka, která mužstvo zasáhla. Na izolaci je momentálně obsazeno hned pět lůžek: Víctor Pérez, Rubio, Larsson, Óscar a Sastre. I další klíčoví hráči Marc Valiente a Ebert rovněž přišli o několik zápasů kvůli zdravotním problémům. Díky těmto absencím nemohl Juan Ignacio Martínez počítat s tím nejlepším, co má k dispozici a síla mužstva tím dost utrpěla. Pojďme si teď probrat jednotlivé řady:

Diego Mariño, opora v brance. Jedno z nejpříjemnějších překvapení v tomto úvodu ročníku. Vše nasvědčuje tomu, že příchod mladého brankáře, dvojnásobného mistra Evropy v kategorii do 21 let, z Villarrealu, byl od vedení trefou do černého. Od prvního kola neoddiskutovatelná jednička se může spolehnout na perfektní postřeh a jistotu, kterou brankáři jeho věku zrovna neoplývají. Chytil klíčovou penaltu na Ciutat de Valencia díky čemuž Valladolid vydoloval důležitý bodík.

Obranná řada zůstává neměnná. JIM věří čtyřem specialistům: Rukavinovi, Marcu Valientemu, Ruedovi a Peñovi. Krajní beci se pouští hodně do útočení, čímž nabízí další ofenzivní varianty. Ve stejném duchu se projevují i nově příchozí Alcatraz a Bergdich. Na stoperu se již pod Djukičem uvelebili Marc Valiente s Ruedou a nastavili svým konkurentům laťku hodně vysoko. Nicméně Valladolid zkouší hrát s obranou linií hodně vysunutou a tak si střední obránci musí dávat pozor a uplatnit svoji předvídavost, aby zkratovali hned v zárodku případný kontr protivníka. Jenže v tomto směru je pořád co zlepšovat, často dochází k nesrovnalostem, díky nimž rival nachází snadnou cestu do nebezpečných pozic blízko šestnáctky.

Víctor Pérez, citlivá ztráta. Rodák z Albacete se letošním rokem doslova protrápil. Tři zranění během roku mu prakticky nedovolila pravidelně zasáhnout do chodu týmu. Přitom jde o hráče výrazné kvality s vůdcovskými schopnostmi, který patřil mezi klíčové v taktickém schématu během Djukičovy etapy. Nejednou trenér vychvaloval jeho přednosti a zároveň zahudroval, jaká je to pro něj nepříjemnost nemít ho k ruce. Až donedávna sázel spíše na pracovitou dvojici středopolařů tvořenou Álvarem Rubiem a Sastrem, ale v posledních zápasech se do základu drze protřel mladý host z Juve Fausto Rossi, jenž by mohl dodat větši kreativitu a talent této oblasti. Ital dokáže zahrát i na vysunutější pozici, kde může ještě víc využít své vidění hry a slušnou střelu.

Ebert – Óscar – Omar, spolu pouze na papíře. Tahle trojka měla pravidelně nastupovat za osamoceným hrotem, nicméně na trávníku se sešli pouze v úvodním ligovém duelu. Pak už jejich vazbu rozpáraly už několikrát zmíněné zdravotní potíže. Ebert často klempíroval a díky tomu nemohl předvést svoji úplně top formu. Přesto je jeho technická vybavenost a skvělá exekuce trestných kopů zbraní, kterou dokáže skvěle využívat a svým spoluhráčům již připravil čtyři góly. Óscar prožívá na Zorille druhé mládí a patří mezi hráče, kteří dokáží rozhodit soupeřovy šiky. Jenže zase, zranění a přítomnost v sestavě se zcvrkla na polovinu. Prozatím je ještě brzo hodnotit, jak se osvědčí v kolektivním pojetí Bergdich, nebo Valdet Rama.

Guerra – střelec. Ze sedmi gólů, které Real Valladolid prozatím nastřílel, hned čtyři nesou razítko útočníka pocházejícího z Málagy. Pro Juana Ignacia Martíneze je jasnou jedničkou a ve svých 30 letech se nachází v jednom z nejlepších období celé kariéry. Nebezpečný při hře ve vzduchu, jeho pohyb uvnitř šestnáctky (včetně hry zády k brance) a schopnost vystřelit z něj dělají fotbalistu tropící neustále neplechu obranám soupeře. Ovšem mínusem ofenzívy Realu je zejména slabá produktivita a trápení při proměňování brankových příležitostí které si vypracuje. Není tedy divu, že už jen čtyři mužstva jsou na tom se střílením gólů hůře. Manucho, když už se do hry podívá, tak jen na pár posledních minut a neočekává se, že by se jeho role měla nějak výrazně měnit, takže bude hodně důležitý gólový přísun od Kolumbijce Humberta Osoria, šikovného fotbalisty. Ten už se brankově uvedl a Guerrovi by měl s těžkým balvanem pomoci.

Real Vallladolid má letos k dispozici mnohem širší a konkurenceschopnější  kádr, než v minulé sezóně a také trenéra jenž už se vyzná v tom, jak nasměrovat loď, aby plavala správným směrem, zejména až bude mít k dispozici všechny členy kádru. Idea je jasná – obrnit se proti nesnázím.