Omar - mezinárodní naděje Realu

Omar Mascarell (© realmadrid.com)

Rovníková Guinea je malý středoafrický stát, který kdysi patřil Španělsku. A v posledních letech se i místní fotbalová reprezentace začíná „pošpanělšťovat“, využívajíc tak úzká pouta mnoha svých fotbalistů se zemí na Pyrenejském poloostrově, ve snaze posunout svoji úroveň alespoň o něco výše než je aktuálně 95.místo v žebříčku FIFA. Může počítat s celou řadou mladíků, kteří hledají klikatou cestu mezi elitu. Jedním z těchto fotbalistů je i člen mládežnické akademie, která v poslední době víří hodně prachu – samozřejmě ta Realu Madrid, Omar Mascarell (19). Ačkoliv se narodil v Santa Cruz de Tenerife, v jeho žilách koluje guinejská krev, odlišnost, kterou lovci talentů Bílého baletu nemohli přehlédnout, když ho v sedmnácti letech získali do svých služeb. Střední záložník se skvělou technikou posílil tehdejší A dorost, jenž z lavičky komandoval současný trenér Castilly Alberto Toril. Okamžitě a naprosto suverénně si získal místo v základní jedenáctce a o rok později už byl povýšen právě do Castilly.

Jeho fotbalové vlohy nezůstaly nikomu v hlavním městě Španělska nepovšimnuty a brzy byl povolán do mládežnický týmů reprezentace. Zahrál si za osmnáctku, loni pár tréninků absolvoval s devatenáctkou a dokonce i s dvacítkou. A letos v létě byl povolán k A týmu. Jenže ne španělskému, ale toho z Rovníkové Guineje. Překvapení to bylo úplně pro všechny a pro samotného mladíka to byl přímo šok.

Omar má guinejské kořeny ze strany rodiny svého otce, takže jeho nominaci nic nebránilo. Situace mírně řečeno divná u hráče jenž do té doby reprezentoval Španělsko, která ale postupně nabírala konkrétní obrysy, jak pronesl samotný Omar: „Vůbec nevím, kde se ten nápad vzal, ale je fakt, že mi zavolali a řekli mi, že se mnou chtějí mluvit, protože reprezentační kouč Rovníkové Guineje měl přijet do Madridu a chtěl mě vidět. Sešli jsme se a sdělili mi, že by mě chtěli pro reprezentační áčko“, vzpomíná a přiznává, že první reakcí bylo naprosté zděšení.

Nicméně nabídka africké reprezentace nepřišla ve chvíli, kdy by Omar prožíval zrovna ideální období. Středopolař z Kanárských ostrovů začal minulou sezónu v Castille v základu na pozici středního záložníka, ovšem Alberta Torila nijak zvlášť nepřesvědčil. Přeci jen byl v dorostu zvyklý hrát o pár metrů blíž k soupeřově brance – na podhrotu. Odchod Frana Rica nechal v sestavě Castilly pořádnou džuznu a trenér rezervy hledal vhodné řešení po celou sezónu. Nejprve s Mandim a později s Mosquerou na úkor Omara, jenž bez zápasových minut najednou zcela zákonitě vypadl z nominací juniorských reprezentací. A v tu chvíli se mu otevřela vrátka na zkoušku s reprezentací Rovníkové Guineje. A Omar kývl. Ačkoliv s jednou podmínkou. 

„Řekl jsem reprezentačnímu trenérovi, že jsem hrál za španělské mládežnické reprezentace a jsem ještě mladý hrát za první tým a vzdát se tak navždycky španělské reprezentace. Pověděl jsem mu, že bych všechno rád viděl, nikdy jsem tam nebyl a žila tam rodina mého táty. Myslel jsem si, že by to byla dobrá příležitost podívat se tam. Takže jsem kývl na to, že si s nimi zatrénuji, ale bez hraní zápasů“, objasnil Omar, jenž během červnových dní, kdy byl na soustředění s guinejskou Nzalang nacional, zažil nezapomenutelnou zkušenost.

„Všechno bylo skvělé. Trénoval jsem s nimi, bydlel jsem s nimi na hotelu, jako jeden z nich. Zpočátku, první den, jsem byl trochu dezorientovaný, nevěděl jsem s kým se bavit. Nikoho z reprezentace jsem neznal. Byl tam jeden kluk z Kanárů, který se jmenoval Randy, hrál za Las Palmas, a víte moc dobře, že my z Kanárských ostrovů spolu mimo rodnou hroudu vycházíme moc dobře. Potkal jsem se taky s Juvenalem, který hraje za Sabadell. S nimi jsem se začal bavit nejdřív, ale je pravda, že se ke mně všichni chovali perfektně. Od první chvíle se mnou jednali jako bych tady byl celý život. Vytvořil jsem si tady spoustu nových přátelství“, přibližuje své letní dobrodružství Omar a ani na okamžik mu z tváře nezmizel lehký úsměv.

Kromě zkušeností fotbalových Omara obohatily i ty životní. „Cesta pro mne byla dobrá i z toho důvodu, že jsem poznal svoji rodinu v Guinei. Jel se mnou můj španělský strejda, navštívili jsme moji rodinu, bratrance, strýce mého táty...vyprávěli mi spoustu historek o rodině, provezli nás po zemi, plážích, prostě všechno...Rovníková Guinea je jiný svět. Vůbec jsem nečekal, že to tam takhle bude vypadat. Tady je všechno mnohem víc rozvinutější než tam. Ale lidi jsou šťastní i s tím málem, co mají. Vidíte, jak žijí ten jejich život...a jsem strašně rád že jsem to mohl vidět na vlastní oči. Tuhle zkušenost jsem potřeboval“.

A jestliže jsou rozdíly mezi oběma zeměmi propastné, co se týče sportovní infrastruktury to není o mnoho lepší. „Rozdíl mezi sídlem Realu Madrid a reprezentací Guieny je rovněž obrovský. Ono se nakonec stačí podívat na Ciudad Deportiva Realu a zbytku tady ve Španělsku abyste si dokázali představit ten rozdíl, který je tam. Ale přes to všechno to mají dobře propracované“.

„Trenér se mnou byl velmi spokojený. Před zápasem se mě ještě snažil přesvědčit, abych hrál. A všechno. Musel jsem trvat na tom, že se nemůžu vzdát španělské reprezentace. A aby měl trpělivost. Když mě v budoucnu nedají ve Španělsku příležitost, nebudu se dvakrát rozmýšlet. Je to země, jejíž barvy bych rád hájil, hned po Španělsku. No a kdyby hrát za tuhle zemi nepředstavovalo vzdát se španělské reprezentace...“ Reprezentace, která s jeho službami pro mládežnické výběry přestala počítat od okamžiku, kdy v polovině minulého ročníku reprezentoval naposledy. „Ze španělské reprezentace se mnou nikdo nemluvil. Když budu dobře pracovat, šance přijde. Jsem přesvědčen, že moje příležitost přijde“, odhodlaně prohlašuje střední záložník Realu Madrid Castilla. V béčku má velkou konkurenci a merengues nechtějí, aby se jeho vývoj zastavil. Do Omara se vkládají velké naděje a Alberto Toril, trenér Castilly, je tím prvním, jenž je o tom skálopevně přesvědčen.