Otázka důvěry

Alberto Bueno (©as.com)

Podle Alberta Buena výkon fotbalisty závisí z velké míry na dávce důvěry, která se mu dostane. To prohlašuje třiadvacetiletý útočník Valladolidu, který se čtyřmi góly vede po dvou kolech tabulku střelců Segunda División. „Můj první rok ve Valladolidu byl hodně tvrdý. Neměl jsem dostatečnou podporu a navíc peníze, které za mne zaplatili, tři miliony eur, se obrátily proti mně”, říká resignovaně útočník, který se fotbalově vybrušoval v canteře Realu Madrid a jenž se na Pucelu vrátil po velmi příjemné roční zkušenosti v anglickém Derby County. Letos v létě jeho plat, na poměry druholigového klubu prý velmi dobrý, znovu přiměl vedení klubu aby mu ukázalo dveře. Nicméně nový trenér Miroslav Djukič, jenž na jaře trénoval v Primera División Hércules Alicante šmahem zatrhl jeho odchod. „Od začátku mi hrozně pomohl. Je ke mne hodně náročný a sleduje každý můj krok”, prohlašuje hráč, jenž podporu svého kouče opětoval dvěma gólovými exhibicemi proti Násticu a Córdobě.

Vyrůstal v La Fábrice, kde v dorostu tvořil dvojku s Matou a vyčníval díky své gólové produktivitě. „Dohromady nastříleli skoro padesát gólů”, vzpomíná Sergio Piña, člen tehdejšího trenérského týmu. A nestřílelo mu to jen v bílém dresu. Na evropském šampionátu devatenáctiletých nadějí v roce 2006 si vystřílel korunu pro krále střelců. Kromě toho si vybojoval i místo v Castille. „Zpočátku jsem neměl štěstí, ale později mi Julen Lopetegui dal hodně důvěry a všechno šlo výborně”, poznamenává Bueno. Až tak výborně, že neunikl pozornosti kouče Bernda Schustera, pod nímž si odbyl premiéru v prvním týmu Realu Madrid. Bylo to jedné chladné říjnové noci roku 2008 v Irúnu při zápase Copa del Rey. „Ještě teď cítím mrazení. Pamatuji si na Rubéna (De la Reda) položeného na trávníku v bezvědomí...”, probírá se v paměti Bueno, jenž v odvetném zápase na Bernabéu vstřelil pěkný gól do šibenice. „Sebral jsem míč, zamířil  a bez rozmyšlení jsem vypálil”, přibližuje.

Povedená trefa mu však jako permanentka do prvního týmu neposloužila. „Už několik let tu není vidět sázka na fotbalisty z cantery”, posteskne si hráč, jenž společně se svojí přítelkyní utekl do Valladolidu, kde si chtěl vybudovat budoucnost v nejvyšší soutěži. „Hodně na mě sázeli...Jenže později se jenom připomínalo co jsem stál a kolik beru. Nedostal jsem potřebnou důvěru”. Dvacet zápasů (pouze sedm v základní sestavě) a jediný gól je prachbídná vizitka. Valladolid ke všemu ještě spadl do druhé ligy a aby se trošku ulevilo už tak zpocené klubové ekonomice, Alberto Bueno musel vyklidit skřínku. „Odešel jsem kvůli penězům. Udělal jsem klubu laskavost”, podotýká hráč, jenž novou výzvu našel za kanálem La Manche, v dresu Derby County. „V Anglii je fotbal o něčem jiném. Hra je vznešenější, opravdovější”, vyslovuje svůj názor. „Díky tomu, že odešel do zahraničí, hodně vyspěl”, doplňuje Piña. 

Na Pride Parku se pod záštitou Nigela Clougha (syna legendárního Briana Clougha, jenž s Nottinghamem zvedl dvakrát nad hlavu PMEZ) ošlehal během tvrdých bitev v Championship League (25 zápasů a pět gólů) a snažil se rozluštit záhadnou angličtinu, kterou se mluví v Derby. „Uff...z počátku jsem jim nerozuměl vůbec nic”, přiznává Bert, jak ho přezdívali jeho spoluhráči, jehož anglický fotbal přitahuje čím dál tím víc. „Tam si hráče váží mnohem víc, než tady. A stadióny...Chodilo 25.000 fanoušků...Na druhou ligu”, popisuje. „A na zápasy venku jich jezdily dva tři tisíce. Je to neuvěřitelné, jak to prožívají. To se nedá srovnat”.

Ani v Anglii ale nepřestal sledovat výsledky a dění ve Valladolidu, jenž byl letos na jaře blízko postupu a s příchodem Djukiče by konečně rád putoval zpět mezi elitu. „Pochopili jsme jeho poselství, všichni za jednoho. Je hodně brzy dělat nějaká proroctví, ale vypadá to dobře”, vysvětluje Bueno s nímž Djukič počítá jako s číslem jedna do přední linie. „Když mu dají důvěru, bude to velmi důležitý hráč. A nejen v Segundě”, věří Piña. Djukič si zatím myslí úplně to samé. A Bueno jim dává zapravdu.