Palop se vždycky vrátí

Jedna z věcí, které se v Seville nikdy nezmění je skutečnost, že brankář Palop se pokaždé vrátí. Postava kapitána, jenž už stříhá metr do ukončení svého pracovního poměru na Sánchez Pizjuánu, možná nevyzařuje takovou auru obdivu a úžasu, která obklopovala všechno, co udělal Kanoute, ovšem jeho odpovědnost ve slavné Seville, která se začala vytvářet v klíčovém historickém momentu její historie, z něj dělá minimálně rovnocenného parťáka vedle giganta a tolik vzpomínaného afrického útočníka.

Palop se vrátil. Není zvyklý se vzdávat a brankáři, kteří s ním seděli v jedné kabině a museli s ním bojovat o místo na slunci by mohli vyprávět. Notario, Cobeño, De Sanctis, Javi Varas, Diego López...Snad jen Beto se zdá připraven na to, aby s ním držel krok, ale spíš proto, že Andrésovi končí smlouva. Kdyby ne, možná by to bylo ještě zajímavé...Chřipka portugalské lednové posily zapříčinila, že hrdina z Doněcku, Glasgowa (na tu je osobně nejvíce hrdý) a dalších historických bitev, mohl znovu nastoupit do brány před svými věrnými příznivci, na stadiónu Ramón Sánchez-Pizjuán, kde sklidil obvyklé ovace tribuny Gol Norte, k níž ho pojí speciální vztah.

Právě minulý týden uplynulo šest let od gólového okamžiku, který určitě poznamenal fotbalovou kariéru gólmana, jenž přišel do Sevilly zejména díky Monchimu, Cañizaresovi a také Caparrósovi. Ten kočíroval mančaft (i když už mu zbývalo jen pár dní ve funkci), když on, společně s Luisem Fabianem podepsali v Seville smlouvu. Tak takhle nějak by si asi ligoví šíbři představovali pojem "dobře nakoupit". To samé léto odešel Baptista a přišel Kanoute.

Palopa se neustále ptají, jak to dělá, že je na tom ve svých 39 letech stejně, ne-li lépe, jako když poprvé nakoukl do šatny na Nerviónu. Jenže otázka je rázem zbytečná, když na chvíli zavítáte na trénink. Soutěživost s jakou dennodenně pracuje, je jedním z jeho tajemství. Jen se schválně zeptejte jeho spoluhráčů. Neustávající pokřiky, pokyny, povzbuzování...ani na chvilinku nevypne. I díky tomu si může dovolit po dvou až tříměsíční pauze naskočit do hry a zachránit mužstvo jedním, nebo dvěma klíčovými zákroky. Pocítil to Diego López, jenž opustil Sevillu zadními vrátky a nyní září v Realu Madrid. To je prostě fotbal. Včera zastavil oběma rukama pecku levou nohou Rubéna Rochiny ze Zaragozy, což byl určitě zákrok, který by mohl směle konkurovat na nejlepší "save" celého ligového kola. Ještě předtím Palop všem nabídl tradiční ukázku své pozornosti, jistoty při blokování střel a souladu při hře nohama. Pravda, pár trošku pochybných výběhů při trestňácích ze strany, při nichž se musel potýkat s nepříjemným blokováním nejen ze strany protivníka, ale i svých spoluhráčů, nicméně rodák z La Alcudie vše vyřešil k naprosté spokojenosti.

V den, kdy byl na tribuně Sánchez Pizjuánu přítomna rumunská brankářská legenda Helmuth Duckadam, gólman jenž na tomto hřišti vyfoukl Pohár mistrů Barceloně po penaltové serenádě, zažíval Palop zvláštní zápas. Že může být poslední? Říkejme raději jeden z posledních.