Penaltové prokletí

Fernando Llorente (© heraldo.es)

Když se ve středu večer na stadiónu Los Cármenes v Granadě postavil k exekuci pokutového kopu útočník Athleticu Bilbao Fernando Llorente, většině fanoušků naskočil obrázek tohoto ostříleného šutéra, jak po zahozené penaltě přikryje dlaněmi svůj obličej na důkaz zpytování svědomí a dá se znovu do práce, aby svůj eror napravil. V ten okamžik si příznivec lvů asi zpaměti nevzpomene, kolik zahozených jich bylo. Prostě si jen vybaví, jak zkorušeně na stadionu či u obrazovky bezmocně zalamentoval rukama a zahulákal, „proč to furt kope on?“. Abychom učinili zadost statistikám, Fernando neproměnil tři po sobě jdoucí penalty a na jeho obranu je potřeba říci, že v aktuální sezóně zažil i gólovou radost z tohoto magického puntíku, a hned dvakrát. Ovšem to bylo v Evropské lize, kdy dvěma proměněnými penaltami zajistil alespoň bod proti Salzburgu.

Za stavu 0:1 se v Granadě pokusil svoji černou sérii přerušit. Rozběh, rána, gólmanovi domácích nedal šanci. Ovšem nebylo třeba. Míč z jeho kopačky letěl nad břevno, mezi diváky a Fernando si tak do fotbalové žákajdy napsal další nedostatečnou z tohoto hlavního předmětu. V klubové historii tak našel místo i v těch negativních kapitolách, z nichž vymazal kolegu Venancia, jenž v sezóně 1949-50 nedal tři penalty v řadě. 

Vůbec pokutový kop a Athletic, to v posledních pěti letech nejde nějak dohromady. Příznivci Basků místo toho, aby křepčili radostí, když sudí ukáže rukou směrem k bílému bodu uprostřed vápna, začínají se spíše klepat obavami, co přijde. Nebo vlastně kdo přijde a sebere odvahu. Za posledních pět let to zkoušelo hned jedenáct statečných. Výsledek? Hrůzostrašný! Ze 39 pokusů jich celých sedmnáct dopadlo neúspěšně, tedy více než čtyřicent procent. O kolik bodů kvůli tomuto komplexu Athletic přišel, raději nepočítat. 

Aitor Larranzabal. Toto jméno běžnému fanouškovi příliš neříká, snad si možná vzpomene, že hrál za klub ze San Mamés. Ovšem mužům a ženám, jimž srdce buší jen pro lvy z Baskicka představuje nostalgickou vzpomínku na posledního penaltového specialistu, jenž brázdil levou lajnu v červenobílém pruhovaném dresu. Kopačky pověsil na hřebík v roce 2004 a od té doby se hráč, jenž by bez diskuzí sebral míč a odvahu bohužel nenašel.

Ander Herrera, jeden z možnýc kandidátů na tuto roli nechtěl celé záležitosti přikládat nijak zvlášť zásadní význam, když poznamenal:“Penaltu zahodí ten, kdo ji střílí, ten co se odváží. Je potřeba si věřit a nemůžeme bláznit kvůli jedné chybě. Nepochybujeme o tom, že příště ji budou chtít střílet jak Muniain, tak třeba Llorente. Měli bychom mít důvěru v ty, kteří je zahrávali, nemůžeme ji ztrácet, neboť to jsou hráči velmi důležití pro mužstvo“, řekl mladý záložník. Dani, kapitán kádru Athleticu, jenž naposledy vybojoval ligový titul, a patřil mezi nejlepší střelce pokutových kopů klubové historie nabídl svůj názor: „Nejlepší by bylo, aby měl tým specialistu, který je bude zahrávat pokaždé a to Athleticu už několik let chybí. Já byl fotbalista, který věděl, že je budu kopat pokaždé a měl jsem na to svůj klid. Navíc jsem měl styl se kterým se mi to dařilo. Myslím, že jsem zahodil tak dvě, tři za celou svoji kariéru“.