Pilný sběrač míčů

Asier Illarramendi (©marca.com)

Dvě ligová kola stačila, aby Asier Illarramendi, záložník Realu Sociedad, potvrdil v nejvyšší soutěži svoji klasu. Dva kompletní zápasy proti nelehkým protivníkům z Gijónu a Barcelony ukázaly, že Real může počítat do středu pole s fotbalistou, jenž v sobě snoubí záruky, budoucnost a talent. Přesně profil hráče, kterého txuri-urdin od chvíle, kdy Xabi Alonso řekl před sedmi lety své adiós amigos na cestě do Liverpoolu, dlouho a marně hledali.

Nyní není na místě provádět jakákoliv srovnání, neboť poměřovat dva hráče, jejichž fotbalové kariéry jsou úplně někde jinde, by bylo nanejvýš nespravedlivé. Nicméně jedno je jisté. Tribuny na stadionu Anoeta zoufale postrádaly přítomnost tvůrce hry ve středu pole, jenž by dal hře smysl. Paradoxně nebylo třeba při jeho hledání jít nijak daleko, neboť jak to tak většinou v takových případech bývá, poklad leží přímo před nosem. Bylo jen zapotřebí dát mu potřebnou dávku důvěry, nechat ho hrát a zapomenout na všechny ty chabé výmluvy, které od podobného kroku odrazovaly. Jedna z nich narážela na skutečnost, že na tak důležitém místě v sestavě je třeba hráče se zkušenostmi, veterána, jenž by týmu vdechl defenzivní charakter a sbíral míče od soupeřových kopaček. Do útoku ať jdou jiní. Ale podívejte se na Illarramendiho, jenž zvládne obě práce naráz. Brání i útočí. 

A v součtu prvních dvou zápasů je dokonce rodák z Mutriku pátý nejpilnější hráč celé soutěže co se získaných míčů týče. Statistici si u jeho jména v této kolonce odškrtali hned jedenadvacet čárek. Pilnější jsou v Primera División už jen Javi Fuego (Rayo – 30), Keita (Barcelona – 25), Papa Diop (Racing – 24) a Puňal z Osasuny, jenž získal o dva balóny víc. Hned za ním jsou Iriney (také 21) a Javi Martínez (20). Kromě toho je velmi důležité, že ztratil méně míčů, než získal. Ten mu sebrali, nebo přihrávku pokazil v osmnácti případech. Samozřejmě to jsou jenom statistiky, čísla, která se snaží shrnout herní situace, ovšem v jeho případě mají tahle numera větší váhu, neboť hraje v zóně s velkou hustotou protivníků a neomezuje se k pouhým lehkým a alibistickým přihrávkám svým spoluhráčům, nýbrž občas sáhne do svého repertoáru k přenesením hry, které nikoho nenechají na pochybách o jejich značné obtížnosti. Snad Asierovi tahle forma dlouho vydrží, ať je na co koukat.