Po šampiónech ani památky

Radost hráčů Atlética ( (© elpais.com)

V květnu roku 2010 nasedlo madridské Atlético do letadla směr Hamburg s Quique Floresem, De Geou, Agüerem, Reyesem a Forlánem na palubě s jednoznačným posláním obohatit klubovou vitrínu s trofejemi o zbrusu nový pohár za vítězství v Evropské lize. Včera expedice rojiblancos přistála na letišti v Bukurešti a ze schůdků sestupovali Diego Pablo Simeone, coby osoba s největší zodpovědností, Diego, Arda Turan, Adrián a Falcao jakožto nejzářivější hvězdy, které se budou snažit skolit nepříjemné lvy ze San Mamés. Pouhé dva roky časového rozdílu a po šampionech, kteří utnuli čtrnáctiletou trofejovou abstinenci, nezůstalo ani památky.

Finanční kotrmelce v účtárně klubu z Vicente Calderónu jsou všem zasvěceným fanouškům dostatečně známy a tak není divu, že colchoneros musí rok co rok vyčenžovat jakous takous sportovní stabilitu za peněžní hotovost. Po De Geovi, Agüerovi, Reyesovi a Forlánovi ani vidu ani slechu, stejně tak jako po Ujfalušim, Juradovi, nebo Simãovi, kteří tvořili základní kostru mužstva, které shodou okolností i tehdejší sezónu odehrálo finále domácího poháru. A pro nadcházející ročník rovněž není jisté, jestli budou ze stejných důvodů pokračovat Diego, Adrián či Falcao. Snad jen šťavnatá hruštička v podobě startu v Lize mistrů by mohla zabránit odchodu někoho z vyjmenované trojice. Perea a Antonio López již vědí, že kabinu colchoneros v létě opustí. 

V základní sestavě, na kterou pro středeční duel myslí Simeone, pamětníci finálového triumfu proti Fulhamu nejsou. Ani na střídačce jich mnoho nezbývá. Asenjo (zraněný), Perea, Antonio López, Salvio (naskočil jako náhradník), Assunção a Domínguez (oba v základu) jsou jediní, kteří slavné finále zažili. 

Do Bukurešti přijelo Atlético s cílem dosáhnout na ceněnou trofej. Ovšem krátce po svém příchodu neměl Simeone zas tak jasno, jestli stojí zato vyždímat mančaft v honbě za jeho splněním. Klub ho angažoval především kvůli tomu, aby tým dotlačil mezi první čtyři celky a ukořistil tak lákavou prémii ve výší dvaceti milionů eur, kterou Platini za start v Champions League připisuje na účet. V půlce března, před cestou do Istanbulu, kam přijeli colchoneros bránit výsledek 3:1 z úvodního souboje s Besiktasem, Simeone dlouho přemítal, jakou sestavu poskládat v pekle stadionu Inönü. Nebyl úplně přesvědčen, jestli má cenu pustit do hry ty nejlepší. Usazený na tribuně Cerro Espino, kde sledoval rezervní celek, nechal do svého nitra pronikat nejistotu, která ho zneklidňovala: vrhnout všechny síly na domácí ligu a zajistit si start v Lize mistrů, nebo vsadit vše na kartu se jménem Evropská liga. „Co dělat? Když vypadneš v evropském semifinále, nikdo si na to později ani nevzpomene a klub potřebuje hrát Ligu mistrů“, říkal si. Nakonec se rozhodl pro to nejlepší, co měl a tehdejší zápas se stal bodem zlomu co se týče upřednostnění toho, či onoho „zajíce“.