Poslední objev Osasuny

Raoul Cedric Loé (© google.es)

Raoul Cedric Loé je posledním objevem Osasuny. Posledním fotbalistou rezervy, Promesas, který debutoval v Primera División v dresu rojillos. Ti před ním byli Satrústegui, Marcos Pérez a Roberto Torres.

Třiadvacetiletý středopolař Raoul Loé již za první tým Osasuny nastoupil v pohárovém duelu proti Barceloně 12.ledna na Reyno de Navarra. A slavná premiéra mohla přijít dokonce o pár týdnů dříve, v souboji proti Almeríi. Nicméně poté, co se již dostal do nominace vedoucí týmu zjistil, že nastoupit nemůže, neboť si musí odpykat trest, který měl z utkání béčka. O dva týdny později se to ale nakonec přeci jen podařilo. A hned proti Barceloně. Za svůj předvedený výkon sklidil lichotky ze všech stran, hráče azulgranas nevyjímaje. Největší poklonu mu nepřímo vysekl stoper culés Gerard Piqué. Po skončení zápasu za ním Raoul přispěchal, aby ho požádal o zelený dres, v němž ten den Katalánci nastoupili. Jenže Shakira boy ho zklamal – svůj trikot již věnoval jinému spoluhráči. Ale ať si prý z toho nic nedělá, že mu ho určitě dá v blížícím se ligovém duelu. Raoul mu ale odvětil, že to asi nepůjde, protože hraje jenom za béčko. Piqué mu hned skočil do řeči: „Z béčka?...Tak to jenom dočasně“. Minulou sobotu se v zápase proti Mallorce Piquého věštba vyplnila. Byl jedním z nejlepších hráčů týmu a v žádném okamžiku nepociťoval skok, který představuje přechod z třetiligových Promesas, ani nulovou vazbu na své nové spoluhráče a bleskové tempo nejvyšší soutěže. Ukázal, že pro Osasunu může být do budoucna velmi platným hráčem. 

Kde se vůbec vzal tenhle pořádný chasník. Narodil se v Paříži, konkrétně  ve čtvrti Courbevoie. Jeho rodiče pochází z Kamerunu a do Francie přijeli za prací na ambasádě této prezidentské republiky, ležící v rovníkové Africe. Teď už je ale pracovní povinnosti odvály do Tuniska. Raoul má další tři sourozence: nejstarší pětatřicetiletý bratr pracuje ve Francii, šestadvacetiletá sestra a čtyřiadvacetiletý brácha jsou nyní společně v Kanadě. Ve Francii Raoul fotbalově vyrůstal pod bedlivým dohledem mládežnických trenérů v Paris Saint Germain. Pak zkusil svoje štěstí v Bretigny, aby ve dvaceti letech dospěl k rozhodnutí, že si vyzkouší fotbal ve Španělsku. Poslechl rady svého prostředníka, ukončil studia a odešel do Ciudad Real, aby o sobě dal vědět v týmu Manchego z Tercera División. 

Hned v následující sezóně využil toho, že jeho bratr, ten co je aktuálně v Kanadě, byl na zkouškách v Ceutě u Carlose Orúeho, která hrála Segundu B a přifařil se tam také. Paradoxně Johanna nakonec nevzali a Raoul Orúeho přesvědčil a zůstal. V té sezóně byl jedenáctou posilou klubu pro soutěžní ročník 2009-10. V první sezóně odehrál 35 utkání a v té následující dvacet sedm. 

Trenéři Osasuny o jeho osobě věděli od chvíle, co se začal prohánět po španělských trávnících a tak neváhali hodit po něm laso v momentě, kdy mu v Ceutě vypršela smlouva. Raoul měl sice prakticky dohodnutý kontrakt s Recreativem Huelva, nicméně, když se s nabídkou objevila Osasuna, neváhal ani minutu. Podepsal navarrskému klubu, aby nejprve začal v třetiligovém béčku, ale věděl velmi dobře, že existuje možnost dostat se do prvního týmu a zahrát si v Primera División. V Promesas bezproblémů ukořistil post v základní sestavě a jeho jméno začalo kolovat nejen po Španělsku. V prosinci ho zkoušel nalákat klub z anglické First Division na mnohem zajímavější plat, než bere v rezervě (100.000 eur) a využít toho, že má pouze amatérský kontrakt. Nicméně Raoul sdělil sportovnímu řediteli, že je vděčný klubu z Pamplony za skvělou péči a jednání a upřednostnil Osasunu před Anglií. Z toho důvodu s ním klub ze Sadaru uzavřel profesionální smlouvu, aby zamezil tomu, že ho nějaký jiný hladový vlčák přemluví. Závazek vešel v platnost letos v lednu a zahrnuje rok navíc v rezervním týmu a o tři roky navíc, do roku 2015, jestliže poskočí do A týmu. 

Miguel Merino, jenž mladého Francouze trénuje v Promesas, ještě před jeho debutem předpovídal Raoulovi velkou budoucnost. „Je to štít, jenž se hodně obětuje v defenzivní činnosti a obsáhne velký prostor na hřišti“. Proti Barceloně a Mallorce ukázal svoji sílu. Dokáže vybojovat velké množství míčů, a díky fyzické konstituci (192 cm, 83 kg, boty 48) dokáže ve svěřeném území uplatnit svoji autoritu. Disciplinovaný, bez výkyvů, neúnavný, jen tak neztrácí svoji pozici na trávníku, dobře pokrývá protivníka, při hře ve vzduchu se cítí jako ryba ve vodě, přihrávku si nijak nekomplikuje, vědom si toho, že technika nepatří mezi jeho největší přednosti. Jestliže se bude pravidelněji dostávat do hry a jeho výkonnost  nadále růst, může být jednoho dne vhodnou alternativou za Patxi Puñala.