Přišel čas Markýze

Tito Vilanova (© mundodeportivo.com)

„Od Tita očekávám to nejlepší“, poznamenal Pep Guardiola během tiskové konference, na níž oznámil konec jedné éry strávené na lavičce culés. „Klub udělal dobré rozhodnutí, je více než kvalifikovaný. Určitě to bude dělat dobře. Ví, jak to všechno fungovalo a měli jsme společné myšlenky. Domnívám se, že tomuto klubu dá to, co já už jsem mu dát nemohl“, poznamenal kouč na adresu svého nástupce. Francesc Vilanova (1969), jeho pravá ruka během působení v Barçe, převezme otěže prvního týmu od prvního červencového dne, přestože mu byl v listopadu operován nádor příušní žlázy, z nějž už se kompletně zotavil.

„Je to fotbalový maniak. Hodně spolu mluvíme“, dodává Xavi, zatímco Puyol ho definuje jako „vzdělaného, mlčenlivého, velmi inteligentního a pracovitého“. Podle Iniesty „je jako kniha, hodně naučí a nikdy nenudí“. „Je podobný „mistrovi“, ale mnohem klidnější“, namítá Busquets.

Vilanova zakotvil v La Masíi v roce 1984 a po dvou týdnech se seznámil s Guardiolou. Pep byl o dva roky starší, ale to nebyl žádný problém, aby si spolu skvěle rozuměli. Kromě toho vytvořili partičku společně s Jaume Torresem, Rourou, Sánchezem Jarou a Altimirou, říkali si Els Golafers (žrouti), neboť se pokaždé scházeli k dobrému jídlu. „Každý přinesl něco z domova a udělali jsme hostinu“. A schází se pořád, minimálně jednou za měsíc. Pokaždé aby potěšili své mlsné jazýčky.

Vilanova byl součástí dorosteneckému týmu Barcelony, jenž se zapsal do klubových historických análů dvěma domácími tituly v řadě, nejprve s Realem Madrid 6:2, rok nato s Athleticem 2:1. Do prvního týmu se však nikdy neprokousal, odehrál jediné přátelské utkání. Jeho kariéra následně úspěšně pokračovala ve Figueres, Celtě, Badajozu, Mallorce, Lleidě, Elche, aby nakonec v Gramanetu pověsil kopačky na hřebík.

Ve Figueres pod vedením Jorge D'Alessandra působil společně s Altamirou. „Hráli jsme baráž a byl jsem nejlepším střelcem díky nahrávkám od Tita. To byla lahůdka“, vysvětluje dnešní člen týmu Pepa Guardioly, jenž se stará o fyzickou připravenost hráčů. Z tehdejší doby pochází i Titova přezdívka Markýz. Vedle toho, že má vybrané chování, ho strašně točilo, když balón nebyl dobře nafouknutý, trávník špatně upravený. „Tito, to je pán“, prohlašuje Tintín Márquez, s nímž hrál ve Figueres. „Skvělý kluk, pracovitý, čestný, o fotbale ví všechno“, ještě dodává bývalý trenér Espanyolu Barcelona. Juande Ramos, úspěšný trenér Sevilly, poznal Vilanovu během angažmá v Lleidě. „Velmi dobře dokázal číst zápasy. Hra se vždycky přesunula tam, kde on už byl o chvíli dřív“, vzpomíná.

Trenérskou kariéru Vilanova odstartoval u mladšího dorostu Barcelony v mančaftu, kde byli Messi, Piqué, Cesc. Později prošel katalánskými štacemi v Palafrugellu, Figueres a Terrasse, odkud si ho vytáhl Pep Guardiola do béčka azulgranas. „Tito tě nikdy nenechá ve štychu. Když ho potřebuješ, je vždycky tady. Takže si dovedu představit, že stačilo, aby ho Pep požádal a Tito ochotně kývl“, vysvětluje společný přítel důvod toho, proč Vilanova opustil flek, který mu zaručoval dvojnásobný plat, než ten, co mu Guardiola mohl slíbit v rezervě Barçy.

Už čtyři roky má Pep po boku člověka, s nímž, jak říkají „nemůžete nevycházet“, jenž mu ohromně pomohl v béčku, neboť perfektně znal Tercera División, vždycky říká, co si myslí, pracant od přírody, metodik a velmi dobře připravený – vlastní národní trenérskou licenci, kterou studoval společně s Cuco Zigandou a spol. Odvážný ve způsobu chápání hry a především čestný, poctivý, dokáže potlačit své ego. V mužstvu říkají, že „není klasickým asistentem“, podílí se hodně na hře týmu. Není divu, že Guardiola může být v klidu.